Moje maminka Naděžda Hanáková už desátý rok prochází Alzheimerovou nemocí. Je odkázaná na naši pomoc, nemluví, sama se nenají, nechodí… Doma nám postupně přestala téct studená voda. Nu potrubí už má „svoje za sebou“. Bydlíme ve Vidnavě v nájemním bytě, vodaři zkoušeli trubky pročistit kyselinou, ale tentokrát už to nepomohlo. 

 

Pan starosta se rozhodl dát do pořádku nejen vodu, ale zrenovovat  koupelnu i záchod. Vše pamatuje „doby dávno minulé.“ A protože to není práce na pár dní, koncem května 2024 jsme se s nemocnou maminkou, 93letou babičkou a domácí kočkou stěhovaly. A kam jinam než na faru. Máme to „doslova za rohem.“  Babička je spokojená, protože je s ní kočička Rudolfka, která jí pomáhá vyrovnávat se i s nemocí svého dítěte. 

V neděli 23. června 2024 v 10:00 hodin jsme prožili poutní mši svatou ke cti svatého Petra a Pavla v Bernarticích. Před oltářem v kostele byl vystaven nový zvon, který nám v kázání představil otec Miroslav: „V době, kdy kaple sv. Marie Magdalény chátrala a byla otevřená, byl odcizen zvon i hodiny. Bývalý pan starosta Mojmír Michálek chtěl v této kapli obnovit poutní mši svatou. Obec Bernartice nechala na své náklady kapli sv. Marie Magdalény opravit. Paní Vlasta Michalíková a pan Jan Michálek v jeho vizi pokračují a když Pán Bůh dá, letos v létě v neděli 21. července v 10:00 hodin proběhne první mše svatá v této kapli, kde již bude zvonit nový zvon, na který se díváme. Je vyroben z bronzu rodinnou firmou ŠEDA BELLS z Kostelce nad Orlicí. Šířka i výška zvonu jsou 27 cm. Hmotnost je přibližně 12 kg. Zvon je uchycen do původního závěsu, který byl zrenovován. Je pojmenován po sv. Janu Nepomuckém, který je pro náš kraj významný zejména tím, že je považován za patrona smíření mezi Čechy, Němci a Poláky.“

Z kapličky u hřbitova v Bernarticích směrem na Javorník žehná nejen řidičům Panna Maria. Obraz Panny Marie s Děťátkem namalovala na plechu paní Irena Sojková z Javorníku a rodina Kozákova jej umístila dovnitř kapličky. V neděli 9. června po mši svaté šli farníci s otcem Miroslavem přes hřbitov, kde se zastavili u kříže a pomodlili se Korunku za zesnulé. Potom pokračovali ke kapličce, kde po modlitbě litanií k Srdci Ježíšovu pan farář obraz Panny Marie s Ježíškem požehnal. 

Krátce před 18. hodinou se do bernartického kostela trousily skupinky malých i velkých. To proto, že letošní Noc kostelů v Bernarticích byla zahájena hudebním programem, na kterém se podíleli především pedagogové a žáci ZUŠ Javorník a ZŠ v Bernarticích. 

 

Byl teplý a lipami provoněný letní večer a nás přivítaly první tóny varhanního Preludia Vladimíra Sobotky v podání Barbory Kozakové, budoucí nadějné varhanice, která navštěvuje hodiny hry na varhany u paní Dany Macečkové v Jeseníku. Následovalo Largo Antonína Dvořáka v provedení paní Marie Michálkové (varhany), Martina Burzy (housle), I. Stoupalové, J. Šochové a V. Michalíkové (zpěv). Čímž jsme se zapojili do celorepublikové vzpomínky na 120. výročí úmrtí jednoho z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů. 

Kulturní Kobylá - Děkujeme paní Marušce Bednárské za poutavé povídání o naší vesničce, výstavbě kostela, vnitřní výzdobě, sochách i obrazech. Hlavní oltářní obraz namaloval na sklonku svého života Ignác Raab, který byl významným malířem 18. století. Řadu jeho obrazů najdete v Praze. Zmíněn byl i významný farář zdejšího kostela, pan Maximilian Kaschel, který zemřel v Kobylé v roce 1971. Pro tento ročník "Noc kostelů" si farníci připravili výstavu modlitebních knížek či hudebních not. Jedním slovem nádhera. 

V pátek 7. června 2024 jsme se tradičně zapojili do Noci kostelů, v 17:00 hodin se rozezněl zvon svaté Jany z Arku, při kterém byly naše kostely otevřeny. Prožili jsme krásný večer s lidmi, kteří přicházeli do našich chrámů obdivovat nejen kulturní památky. Jako první příchozí byl nás kněz otec Miroslav, a i když je v kostele denně při celebrování mší svatých, málokdy má čas projít si všechna zákoutí a zastavit se u soch svatých. „Nestačí jen obdivovat tesařské dílo, ale je třeba se přes sochu napojit na svatého, který je v nebi živý a rozmlouvat s ním, nabrat sílu pro svůj život. Když on dokázal na zemi konat dobro, mohu i já ho následovat a být dobrým, obětavým, pracovitým…“ řekl s úsměvem pan farář.

Oběť Pána Ježíše Krista je pro nás největším darem, co je svět světem. Jeho krev nás spasila, prolitá za celý svět otevřela lidem bránu do nebe, život smrtí nekončí, věčný domov čeká na každého z nás. Zde na zemi putujeme, v práci obživu dostáváme a duši naši při mších posilujeme. Tělo a Krev Páně ve svatém přijímání dává plnost našemu žití, pokrm svatý, z rukou kněží nám daný, hostie bílá, člověkem vytvořená a knězem proměněná…samotný Pán Ježíš přichází, nasycuje a proměňuje nás.