Bratři a sestry v Kristu,

každý člověk alespoň trochu touží po tom, aby byl viditelný, aby si ho lidé všímali, aby ho dobře hodnotili. Pán Ježíš nám dnes sám dává jasné poučení a svatý Marek nám to připomíná v dnešním úryvku. Apoštolové se dohadovali, kdo z nich je největší a odpověď na jejich dohadování je naprosto jasná. V očích Božích je totiž vše úplně jinak, než v našem lidském uvažování: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá…“

Život je plný starostí a strádání. I když v naší vlasti je už 50 let bohudík klid a mír, není tomu tak ve světě.

Věčný Bože,

Nejkrásnější klenot Lásky, který jsi kdy lidu dal, byla Panna přečistá, kterou skrze Jáchyma a svatou Annu propůjčils světu, aby skrze ní Tvůj Syn Pán Ježíš Kristus oslavil Tebe a ukázal lidem správnou cestu. Nebo Ty jsi Stvořitel všeho, Pán a Vládce, jediný Svrchovaný, Svatý...

Putování

Rádi vzpomínáme na nejenom náboženské poutě, ale na jakékoli putování. V rámci možností to mladým připomínáme. „Dokud máte zdravé nohy a hezké, do určité míry bezstarostné mládí, putujte.“ Na rozdíl od dřívějška mají mladí otevřený doslova celý svět. Každý by měl jednou za život doputovat do Říma, do Vatikánu. Jednou za život si udělat čas a aspoň týden strávit ve Svaté zemi. A chodit místy, kudy chodil Pán Ježíš. A to už vůbec nemluvím o mariánských poutních místech. Dobře víme, jak čas neuvěřitelně rychle letí.  A jak nás bolí čas, který jsme promarnili.