Druhá neděle velikonoční je nedělí Božího milosrdenství. Po dopolední mši svaté, která byla sloužena 23.4.2017 v 9:30 hodin, pozval P. Mgr. Krzysztof Ryzko, SDS všechny přítomné věřící na odpolední modlitební setkání právě k oslavě Božího milosrdenství. Sešlo se nás kolem dvaceti. Přítomen byl i druhý kněz z farnosti Javorník P. Josef Bernard Ondruš, SDS a kněz z nedaleké Travné P. Piotr Niewiadomski, SDS.

Faustyna se narodila jako třetí z deseti dětí 25. srpna 1905 v polském Glogowieci, při křtu dostala jméno Helena. K prvnímu svatému přijímání přistoupila v roce 1914 a biřmována byla v roce 1923. Byla oddána modlitbě v kostele, doma i při práci na poli. Její rodiče byli chudí rolníci. Helena proto musela pracovat u jedné bohaté rodiny jako posluhovačka, dále se však intenzivně věnovala modlitbě.

Velikonoce 2017 ve farnosti Jeseník. Povzbudivá účast, působivé obřady,pozoruhodné promluvy, dobrá chrámová hudba i zpěvy a krásná výzdoba. Veliké díky všem, kteří se o to zasloužili a duchovní užitek a radost v duši všem účastníkům!

 

Letos naše lipovská farnost prožívala velikonoční bohoslužby společně s farností Vápennou a Žulovou v kostele sv. Filipa jáhna ve Vápenné.

Každý den před začátkem nás o. Jiří Filipec seznámil s tím, jak bude daný obřad probíhat.

K nejposvátnější části liturgického roku patří velikonoční triduum neboli třídění, které začíná slavnostní mší svatou na Zelený čtvrtek, pokračuje obřady Velkého pátku a Bílou sobotou. Vrcholí velikonoční vigilií a nedělí Zmrtvýchvstáním Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení, smrti a vzkříšení.

Prožili jsme velikonoční triduum, které nám připomnělo umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Jsou to události, které změnily dějiny lidstva, je to cesta, která je otevřená pro každého z nás. Liturgický rok rychle běží jako hodiny, stejně jako náš pozemský život, který se jednou zastaví. „Kdy bude naše poslední večeře?“ zamýšlel se otec děkan při Zeleném čtvrtku v Kobylé. „Dnes tu jsme a zítra nemusíme být, proto buďme laskaví a mějme dobré srdce,“ vyzval nás. Mluvil o Ježíši, který umývá učedníkům nohy. „Co dělám já pro bližního svého? Umím posloužit, pomoci?“

Milovaní bratři a sestry,

v dnešní den si většina lidí při vzájemném setkání přeje radostné Velikonoce. Je to dobře, protože Velikonoce jsou opravdu radostnými svátky. Nejen pro to, že končí zima a nastává jaro – což je přirozený astronomický jev, ale hlavně proto, že si jako křesťané uvědomujeme, že to je svátek života. Prožili jsme dobu postní, modlili se bolestný růženec, chodili jsme na pobožnosti křížové cesty. Vlastně jsme si od Popeleční středy připomínali téma smrti. Ovšem ne jako nutný konec naší existence, ale ve spojení s Ježíšovou smrtí jako prostředek, kterým nám nekonečně dobrý Bůh ukazuje svou lásku k nám.