Obci Vidnava byl po letech opět vrácen "statut města"

Dne 10.10.2006 nabyla obec Vidnava statutu města. V neděli 16.10.2006 od 14:00 hodin proběhlo ve Vidnavě na náměstí slavnostní předání tabule „Městský úřad Vidnava“ poslancem za ČSSD a předsedou poslanecké sněmovny ČR Ing.Miloslavem Vlčkem a její následná výměna místo bývalé obecní. Poté byli všichni přítomní pozváni na pivo a svařené víno při dechovce z Jeseníku.

Něco málo z historie města :

Pro vysvětlení vzniku názvu města existují dvě teorie. První z nich se vyvozuje z názvu řeky Wydna (Vidna) – tedy čistá voda, v níž je všechno vidět. Teorie druhá je německého původu a odvozuje název ze slov Weide – vrba a Aue – niva. Patrně díky této lidové etymologii se dostala v 16. století do městského znaku vrba.
Vznik města lze klást mezi roky 1266 – 1268. Už koncem 13. století se Vidnava stala nejživějším střediskem řemeslné výroby na celém Jesenicku a střediskem správní oblasti s 58 vesnicemi.

Klidný vývoj města přerušilo husitské tažení proti vratislavskému biskupovi, při němž byla Vidnava 20.3.1428 dobyta a spálena. Důsledky byly zlé, město upadlo na významu, takřka se vylidnilo a marné byly výzvy k návratu majitelům domů a polností (ještě v r. 1459). Město se ještě nevzpamatovalo a znovu bylo obléháno r. 1468 za válek Jiřího z Poděbrad s Vratislaví.

K povznesení města došlo v 16. století, kdy získalo právo várečné pro celé okolí a bylo osidlováno řadou řemeslníků, kteří se podle tehdejších zvyků sdružovali do cechů (osm cechů v l. 1533 – 1584, dokonce i řemeslo zvonařské). Důkazem rozmachu města byla i stavba radnice (dnes už neexistující) uprostřed náměstí, dokončená v r. 1551.

Slibný vývoj města přerušil katastrofální požár v r. 1574, jemuž kromě kostela, fary a školy, které ležely mimo městské jádro, padlo za oběť. Potom se pomalu obnovovalo díky rozvoji slezského plátenictví. V období 1591 – 1618 bylo město několikrát postiženo epidemií neštovic. K roku 1619 se uvádí zřízení městského špitálu sv. Jakuba farářem Merklem.

Třicetiletá válka se několikrát těžce dotkla města, poprvé 1626, kdy muselo císařskému vojsku zaplatit 7500 tolarů a navíc bylo obyvatelstvo vojáky vražděno, takže opouštělo město. Roku 1632 znovu hořelo, následujícího roku je postihl mor, takže po příchodu Švédů roku 1642 bylo poloprázdné. Švédové se objevili ještě v l. 1647 a 1648 a průchody císařských a švédských vojsk trvaly i po r. 1648. Zcela zničena byla řemeslnická čtvrť kolem silnice u hranic, řemeslníci se museli bránit i proti činnosti tzv. fušerů z okolních vesnic. Nejlepšími zdroji příjmů byly mlýn, pila a pivovar.

Za čarodějnických procesů byly r. 1669 mučeny dvě ženy z Fojtovy Kraše. Další katastrofou pro město byl velký požár r. 1713, který úplně zničil kromě kostela, fary, školy a pěti domů celé město. Svůj majetek muselo město rozprodat, aby získalo peníze na výstavbu domů. Podle katastru z r. 1722 bylo v městě 153 domů.

Na vývoji města se velmi neblaze podepsaly i války s Pruskem o Slezsko, zvláště v l. 1741 – 1745. Už roku 1741 obsadili Vidnavu Prusové, zřídily si na zámku lazaret a připravili město o značnou sumu peněz. V okolí Vidnavy a ve Vidnavě samé řádil pověstný baron Trenck se svými pandury (r. 1744). V podstatě celý rok 1745 drželo Vidnavu pruské vojsko. Nejtragičtějším, protože trvalým, výsledkem války byly nové hranice se Slezskem, které byly stanoveny mírem vratislavským r. 1742. Tyto nově stanovené hranice zcela odřízly město od hospodářského zázemí slezských měst. Vidnava se stala městem doslova na hranici.

Kulturní vzpruhou pro Vidnavu se stalo založení gymnázia z fundací bývalého piaristického gymnázia v Bíle Vodě. Od jeho zrušení v roce 1829 nebyla ne celém Jesenicku jediná střední škola. O zřízení gymnázia požádalo vidnavské zastupitelstvo v r. 1865, jeho úsilí bylo korunováno úspěchem o šest let později – roku 1871 se na gymnáziu v budově dnešní základní školy začalo vyučovat.

Pro potřeby gymnázia byl zbudován r. 1898 kostel sv. Františka z Assissi v novogotickém slohu. Iniciativa k vybudování vyšla od vídeňského architekta F. X. Theuera, rodáka ze Supíkovic, který nabídl profesoru vidnavského gymnázia P. Albertu Weesemu, že zdarma vypracuje plány pro kostel. Svůj slib splnil. Na výzdobě kostela se podílel známý sochař Josef Obeth, který pro kostel vytvořil sochu Vidění sv. Františka podle obrazu Murillova.
V říjnu 1899 byl otevřen teologický seminář pro českou část vratislavské diecéze. Budova (dnešní VDO) byla na svou dobu velice moderně zařízena a mohlo v ní studovat 60 teologů, kterým byly k dispozici jednotlivé pokoje a rozsáhlá zahrada.

Roku 1897 získala Vidnava dostavěním přípojky z Hukovic železniční spojení s vnitrozemím. První jízda se uskutečnila 30.6.1897. 3.12.1911 se uskutečnila první jízda na trati Vidnava – Nisa. Toto spojení bylo velmi důležité po stránce hospodářské, protože výroba celého Jesenicka směřovala převážně do Německa.
Po celé meziválečné období žila Vidnava velmi čilým a bohatým kulturním životem. O kulturní vyžití se staraly početné spolky. Hrálo se zde ochotnické divadlo, které mělo tradici sahající až do staletí předcházejících. Existovalo zde rovněž městské muzeum v budově zámku (do r. 1945). Pravidelně se promítalo v městském kině (první zvukový film byl promítnut v r. 1934, kino bylo vybaveno na svou dobu velice moderně a bylo populární v širokém okolí).

Zájem turistů ze sousedního Německa byl značný, a tak se nelze divit tomu, že zde existovalo sedm hotelů, šest hospod, pět pekařů, pět řezníků, pět obchodů s potravinami, tři hokynáři, zlatník, hodinář, tři obchody s textilem, dvě cukrárny, tiskárna, několik holičů a kadeřníků a další živnosti. O zdraví obyvatelstva pečovali tři lékaři, k dispozici bylo i sanitní auto. Obyvatelstvo mohlo využívat i služeb pojišťovny a spořitelny se směnárnou. Působil zde i zvěrolékař, autodopravci a řada řemeslníků. Na náměstí byla i dvě benzinová čerpadla. Nejvíce pracovních příležitostí poskytovala šamotárna, druhou největší firmou byl Rudolf Grimme (dvě brusírny kamene a lom). Štachlovický lom byl známý svou kvalitní žulou, která se vyvážela do celé Evropy (samotné Štachlovice byly ale až do r. 1945 katastrální součástí Staré Červené Vody). Řada obyvatel našla zaměstnání i na arcibiskupských statcích a v lesích. Ve Vidnavě sídlil dále berní úřad, soud, pojišťovna.

Dnes se město skládá z místní části Vidnava a z místní části Štachlovice. V roce 2000 měla obec 1425 obyvatel. Celkový katastr obce činí 345 ha a mimo zastavěnou část jej tvoří zemědělská půda a lesy. Zajímavostí jsou vidnavské mokřiny, kudy vede naučná stezka. Vidnavu protínají cyklotrasy směřující až na střední Moravu a k rakouským hranicím.