Já jsem s Tebou (Duchovní obnova mládeže)
Autor: Filip a Barča Wormovi <wormovi(at)quick.cz>, Téma: Vidnava, Zdroj: Helča Šiková - Jeseník / Foto: Worms Family, Vydáno dne: 17. 11. 2006
Po mši se Honza chopil kytary a nastalo buzení spáčů upravenou hymnou tábora YES: „Člověče když chrápeš a nechce se ti vstát, když svět kolem nechápeš a cítíš se být sláb…“Milý čtenáři!
Ráda se s tebou podělím o zážitky, které přinesl tento skvělý víkend (10. - 12. listopadu). Nejprve zdůrazním, že o program se postarali Honza s Kristýnkou. A jaké překvapení nás v odlehlých končinách jesenického kraje čekalo? Hodnotné duchovní vyžití, vynikající jídlo, soutěže, hry, staří známí z Yesu a v neposlední řadě spousta legrace.
PÁTEK: Docházeli jsme v různých časových intervalech, s plánovaným začátkem v sedm hodin odpoledne. Někteří z blízka, jiní z daleka (bylo nám ctí uvítat i návštěvu z malebného Sedliště). Neznali bychom H a K, kdyby jsme si mysleli, že se chaoticky vylodíme na chodbě a neplánovaně vběhneme do teploučkých místností. Přes chvilková zaváhání některých výprav (viz. Jeseník), se většině podařil stylový příchod, s vědomím, že Pán jde s námi a že máme přátele, o které se můžeme doslova opřít, nebo na ně skočit. S čistou hlavou jsme se přehoupli přes farní zeď jako laňky a směle pokračovali za dobrodružstvím.
A Pánovo poselství pokračovalo: „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou.“ Vzájemné rozvazování tkaniček od bot velkou práci nedalo, ti šťastnější si stihli vyhrnout i nohavice a šupky dupky do škopku s čistou horskou vodou. Ováti šátky, posilněni čajem a příjemně unavení cestou, zasedli jsme do kruhu a vyslechli pravidla víkendového soužití. Nechybělo hravé seznamování, skotačení a biblický tanec.
Samotný večer naplnila prožitková modlitba doprovázena písněmi, zahrnující pelešení se v peřince. Inu, kdo neviděl, nepochopí. Téma bezpečí a spočinutí v Pánu nás příjemně naladilo do dalších společných chvil. Později začalo docházet k častějším potyčkám mužského klanu. Děvčatům, které nechtěli přijít k újmě na zdraví nezbývalo, než přeběhnout do kuchyňky. Netrvalo dlouho a zhmoždění hoši následovali dívky (jak by to bez nás mohli vydržet). A nakonec spali a spali a dobře se jim spalo.
SOBOTA: Ranní ptáčátka si přivstala na mši. Otec Mirek nás přirovnával ke ztraceným ovečkám a k pastýřům hledajícím posledního beránka. Po obřadu se Honza chopil kytary a nastalo buzení spáčů, slovy: „Člověče když chrápeš a nechce se ti vstát, když svět kolem nechápeš a cítíš se být sláb…“ Nechyběly ani ranní chvály, netradičně u ohýnku. „Půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí…“
Po snídani znovu hurá na zahradu! Ale tentokrát do práce. Hrábě, kolečka, kýbl a hrrr na listí. A proč? Protože práce šlechtí. Oběd byl jak jinak než naprosto odporný, nic horšího jsem nejedla, v ži-vo-tě! :-) :-)
Posilněné nás čekalo odpolední řádění. Hudebními nástroji a scénkami se podařilo znázornit , jak se modlíme. Mojžíš nás provedl pouští, a jako bonus konečně došlo na ochutnávku něčeho jiného, než čaje. Ne, fakt nechápu, co s tím čajem všichni měli?. Nejmladší účastník akce názorně předvedl, jak se naučil plazit a sápal se po zbytku z Mojžíšovi hole. Nadané to dítě. Ani moc neplakal, zlatíčko.
Pozor akce! Běhací a hledací soutěž vyplnila ulice Vidnavy. A co se hledalo? Odkazy na Písmo, z kterých bylo možno vyluštit šifru. Ještě jednou sláva vítězům a znovu ven. Tentokrát do tmy, a jak jsem se doslechla, do polí. Modlitba radostného růžence se nesla spolu s větrem až do samého nebe. Sem tam nějaké ty klacky pod nohama, ale jinak prý pohoda.
Sedě u dlouhého stolu, rozprávělo se s Otcem Mirkem o možném i nemožném. Dostalo se nám odpovědí na otázky jednoduché i složité. Znepokojeně musím vzpomínat na jisté osoby, které chytly otce za slovíčko a dokazovali ostatním, že oční kontakt jim nečiní žádné potíže. Což by nebylo tak strašné, kdyby při tom hbitě nestříhali obočím.
Jsem šťastná, že mi neutekla večerní modlitba žehnání. Po kozáčku „aleluja“ už jsem nic lepšího neočekávala, ale cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Lepších pocitů, než toho překrásného večera, se mi dlouho nedostalo. Naplněni zážitky propovídali jsme zbytek noci a začátek nedělního rána. K tomu nám krásně hrála andělská kytara.
NEDĚLE: Ach to loučení. Po mši svaté zase do svých domovů. Děcka Boží, ani nevíte, jak mi chybíte, všeci! :-)
Helča
