Pastýřský list na Slavnost Ježíše Krista Krále r.2006

Milovaní bratři a sestry !
S láskou a radostí posílám dnes každému z vás pozdrav s přáním Kristova pokoje a dobra od naší ostravské katedrály, která je – jak jistě víte – zasvěcena Božskému Spasiteli Ježíši Kristu.

Právě dnes, o Slavnosti Ježíše Krista Krále, slaví svou poutní slavnost. Tato slavnost je v celé církvi vnímána a slavena jako koruna celého liturgického roku a jako jeho slavnostní završení. Tato skutečnost nás má upevnit ve víře, že celý život křesťana je nasměrován k budoucí slávě v Božím království. Není překážkou skutečnost, že na této cestě nás potkávají všelijaké kříže a obtíže, ty mají pouze časnou podobu. Letošní oslava má v naší diecézi charakter díkůvzdání za uplynulý rok, ve kterém jsme děkovali Bohu za deset let naší ostravsko-opavské diecéze. Připomínali jsme si ony „veliké věci, které vykonal ten, jenž je mocný a jehož jméno je svaté.“ Tyto věci nejsou mrtvým inventářem, který se tu za deset let nahromadil. V nich ve všech pulsuje Boží život, díky němuž se rozvíjejí a rostou. Bůh sám je naplňuje svou přítomností a provází milostí a požehnáním. Tento rys můžeme pozorovat v celých dlouhých dějinách církve, která se rozvíjí a roste, i když na mnoha místech našeho světa je pronásledována a vysmívána. Tato skutečnost se v dějinách nevyhnula ani našemu národu. My ale s jistotou víme, že Bůh je v ní a s ní.
Slavnost Ježíše Krista Krále ale nemůže být tečkou za všemi díky a radostí. Má-li Boží dílo nadále růst pro život jednotlivce i světa, musíme se ptát, co a jak dále. Příští neděli vstoupíme do posvátné doby adventní, kdy uslyšíme jaksi výrazněji zprávu o tom, že „anděl Páně byl poslán k Panně Marii, aby jí zvěstoval radostnou zvěst." Anděl je poslán, aby zvěstoval, a Panna Maria je blahoslavená ne proto, že něco viděla, ale že uvěřila, že se jí splní to, co jí bylo zvěstováno od Pána. A Slovo se stalo Tělem...! Tato skutečnost je inspirujícím motivem pro církev, protože jí připomíná její misijní poslání. Misie totiž nejsou jen v zemích daleko od nás, ony jsou všude, tedy i u nás. I Pán posílá své apoštoly a jejich nástupce a spolupracovníky v neustálé apoštolské posloupnosti, aby skrze ně dále zvěstoval. A já taky děkuji Pánu Bohu, že za deset let diecéze jsem mohl vysvětit dvaasedmdesát nových kněží, kteří dnes tvoří nemalou část našeho duchovenstva. Poslání každého z nás je tedy misijní. Pán svým učedníkům dává neomluvitelný úkol být jeho svědky. Svědek není ten, kdo něco předvádí. Svědek není ten, kdo něco nabízí a vysvětluje všechny výhody nabízeného. My jsme si až neuvěřitelně zvykli dívat se. Naučila nás to a stále učí reklama, která se dere do našeho života všemi možnými způsoby. Protože ale zůstává jen u dívání, rozum se nejednou dostává mimo použitelnost a člověk běží za tím, co se mu ukazuje, a nejednou se zadluží na hodně dlouho. Bůh jedná zcela opačně: nic neukazuje, ale promlouvá, zvěstuje a člověk naslouchá, přijímá, uvažuje. Tady bych chtěl velmi naléhavě zdůraznit mechanismus víry: to není reakce na vidění, ale na slyšení, protože co vidím, to už vím, tomu nemusím věřit. Bůh nejednou ukrývá viditelné skutečnosti, abychom více přemýšleli, protože touto cestou se vyvíjí vztah k tomu, co je hlásáno. Bůh není předmět naší víry, ale osobnost naší víry, jak připomíná papež Benedikt XVI. Předmět může být charakterizován, ale k osobnosti se vyvíjí vztah. Tady se pak vyvíjí další dvě božské ctnosti, které vztah představují, a to je důvěra a nejvyšší ctnost, která svědčí o Bohu v nás nejvíce – láska. Tato třetí, nejvyšší ctnost zůstává i po překročení prahu věčnosti a stává se jakousi vstupenkou do Božího království.
Než se čas naplní a každému z nás se tak stane, je právě láska k Bohu nejdokonalejším a jediným stavebním materiálem nového člověka, který se ve svatém křtu narodil z vody a Ducha Svatého. A čím více se v lásce k Bohu stává novým člověkem, tím více vydává svědectví taky svému okolí. Nepotřebuje k tomu žádné předvádění, žádné přizpůsobování. Žije něčím novým, čemu se jiní mohou nejprve nechápavě pousmát, ale pak v tom mohou najít i svou cestu. Je málo těch, kteří poznali Krista právě skrze nenucený příklad těch, kteří mu nejen uvěřili, ale taky si jej zamilovali? A podobají se tak trochu slunci, které nám nepředkládá žádné teorie, ani nás o ničem nepřesvědčuje, ale prostě svítí a hřeje, protože je samo plné ohně. Denně se k němu pozvedají miliardy tváří a miliardy očí díky němu vidí. Bůh naši diecézi obdaroval taky dvěma novými blahoslavenými mučedníky: Marií Antonínou Kratochvílovou a otcem Dominikem Trčkou. Kolik lidí, svědků mučedníků si díky příkladu jejich věrnosti a lásky mohlo srovnat svůj život a najít štěstí!
Milovaní bratři a sestry, má-li být opravdu požehnaná naše misijní práce v této diecézi pro dobro její a pro dobro celé společnosti, pak je třeba opravdu průběžně a poctivě sledovat stav své víry a kořeny, ze kterých vyrůstá. Je to touha a ochota něco slyšet, nebo jen zvědavost, kterou chce člověk uspokojit chvilkovým viděním? Nebojme se mluvit v rodinách o Bohu nenuceně, ale moudře. Slyšíme stížnosti na mladou generaci, ale co oni od nás slyšeli o Bohu a jakým způsobem se o tom mluvilo, když už se mluvilo? Není ze strany rodičů upíráno jejich dětem slyšení Božích pravd v hodinách náboženství tím, že je buď vůbec nepřihlásí, nebo je ani nezajímá, zda výuku navštěvují? Bůh slyší taky třeba to, jak se rodiče při křtu svých dětí zavázali slibem k této své misijní práci pro dobro svých dětí, a tím i budoucnosti diecéze, církve a národa...! A až z tohoto základu víry vyroste důvěra v Boha, můžeme se těšit i na novou civilizaci lásky, ne citové, ale opravdové, obětavé a trvalé – a to bychom měli chtít všichni.
Svěřuji s láskou každého z vás, svou diecézi i sebe ochraně, přímluvě a mateřské péči Panny Marie, která božství svého Syna také neviděla, ale v toto božství hluboce věřila, protože slyšela andělské zvěstování a celou bytostí je přijala. Pak taky mohla svou vírou vyvolat i první viditelné potvrzení božství svého Syna v Káně Galilejské.
Do celé misijní práce pro společné nadpřirozené dobro diecéze i společnosti vám všem z celého srdce žehnám ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Váš

 František Václav Lobkowicz
    biskup ostravsko-opavský