"I když se bojíme a jsme ve tmě, Pán Ježíš je vždy s námi" - Děkanátní setkání dětí ve Vidnavě

V pátek 13.-14. dubna 2007 proběhlo na faře ve Vidnavě velikonoční děkanátní setkání dětí. Sešli jsme se v počtu 32.

Na začátku setkání jsme byli  rozděleni do pěti skupin, každá skupinka pak procházela pěti  místnostmi, ve kterých  byl připraven program vždy na 15 minut a to pod vedením Petra Dvořáka, který mluvil o mši svaté; Martin Grabarczyk učil děti vyhledávat v bibli; Marie Grabarczyková vysvětlila vznik a šíření evangelia; Jan Fukala mluvil na téma „Radost“  a Eva Bednarská spolu s Martinem Šimíkem připravili písně ke mši svaté.

Potom jsme se sešli v kostele u výstavu Nejsvětější Svátosti, při kterém jsme se modlili litanie k Srdci Ježíšovu. Po společné večeři následoval animovaný film  a slíbená noční stezka odvahy.
Noční dobrodružství nás čekalo přímo v našem kostele sv. Kateřiny. Strach byl veliký, ale našli se mezi námi i odvážní, kteří si troufli stezku projít sami. V kostele na nás čekala tma, tu a tam se mihlo malé světýlko a to hrobové ticho…Každý z nás obdržel zápisník, do kterého bylo potřeba během stezky zapisovat správné odpovědi. První úkol nás čekal ve zpovědnici. Při malé svíčce jsme si přečetli milé přivítání a dozvěděli jsme se, že Pán Ježíš je náš pastýř a zná svoje ovce, proto jsme si měli vystřihnout připravenou ovečku, napsat na ni své jméno a přišpendlit ji na nástěnku, na které byl uprostřed na rozkvetlé louce obrázek Pána Ježíše. V druhém úkolu jsme vyluštili křížovku „Aleluja“. U svatostánku jsme v bibli našli úryvek „Modlitba Páně“, v kleče jsme se pomodlili tuto modlitbu. V Božím hrobě jsme měli spočítat všechny anděly, jenomže je jich tam tolik, že někteří z nás jsme se v té tmě nedopočítali (bylo jich tam 16). V boční lodi u kazatelny byl schovaný zakrytý kyblík a my měli sáhnout rukou do něj a to, co vytáhneme sníst, opravdu nepříjemné, ale pak, když jsme vytáhli želatinový bonbón, museli jsme se zasmát. V dalším úkolu byly dva skoro stejné obrázky zmrtvýchvstalého Ježíše, měli jsme na nich najít 5 rozdílů a ty zapsat do zápisníku. Pak jsme ve zdi v obraze jednoho kněze počítali písmenka a díky nim jsme se dozvěděli, že naše kroky teď půjdou přímo do márnice! To už jsme se ale fakt báli. V márnici na márách bylo bílé prostěradlo, v textu jsme se dozvěděli, že Ježíš tu není, ale vstal z mrtvých. Měli jsme za úkol přišít na prostěradlo jeden knoflík a k němu se fixou podepsat – vždyť Ježíše následujeme! Naše kroky pak pokračovaly dále, ocitli jsme se u oltáře Panny Marie, tam jsme se pomodlili modlitbu Zdrávas Královno a na připravený papír napsali naše prosby a poděkování (některé prosby nebo poděkování našich dětí: „Dej, abych nikdy nepřestala věřit! Děkuji ti za to, že jsem tady. Děkuji za to, že nás Ježíš vykoupil. Panno Maria prosím tě, pomoz mému bratrovi, má epilepsii. Prosím tě za mír, ať máme co k jídlu a na oblečení. Děkuji, že můžu být na tomto setkání“….) Poslední desáté stanoviště bylo uprostřed kostela a tam na stolku byl nápis „I když se bojíme a jdeme ve tmě, Pán Ježíš nás stále provází. Můžeme být kdekoli, ale On je s námi a pomáhá nám. Nikdy na to nezapomeň!“ Tuhle větu jsme si také opsali do svých zápisníků a nyní na ni nezapomeneme! Za odvahu jsme si každý odnesli velkou velikonoční čokoládu.
V sobotu ráno, ach to vstávání! Po vydatné snídani někteří hráli míčové hry před farou a jiní vyráběli velikonoční kuřátka. V 10:00 hodin nás čekala na charitě mše svatá, kterou nám sloužil P. Mgr. Josef Florek z Bílé Vody. V kázání nás povzbudil, máme hlásat evangelium, poslouchat rodiče a plnit své povinnosti. Pak nás čekala kratičká brigáda a dobrý bramborový guláš na oběd. Někteří z nás pak tancovali židovské tance, jiní hráli fotbal před farou. Naše děkanátní setkání bylo zakončeno společnou modlitbou a poděkováním v kostele sv. Kateřiny. Před odjezdem jsme dostali lízátka a velikonoční čokoládové tyčinky. 

Text: Marie G, foto: Lenka M.