Výprava 19-21. 10. 2007 Stínadla Vidnava

V pátek 19. října jsme se sešli jako obvykle společně s většinou členů našeho skautského oddílu na vlakovém nádraží, odkud jsme vyráželi na tradiční oddílovou akci Stínadla do města Vidnavy. Stejně jako každý rok jsme byli ubytováni na místní faře. Vlak se vydal na cestu a my se začali těšit na letošní večerní hru ve Vidnavských uličkách. Hned po příjezdu jsme si všimli různých papírů rozvěšených po městě. „Vyměním zánovní motocykl za ježka v kleci. Kdopak to sem asi dal?,“ říkali si všichni…

Tak jsme dorazili až na faru, kde jsme se po ubytování a večeři během několika her poznávali, protože během roku jsou skautské schůzky rozděleny podle věkových kategorií. Pro lepší dokreslení jsme hned první večer shlédli několik dílů seriálu o Rychlých šípech. Uprostřed koukání na film se ozval ze zahrady křik. „Ty volíš Mažňáka? To snad nemyslíš vážně. Losna je přece jediný pořádný kandidát na Velkého Vonta.“ Křičel jeden Vont na druhého. Poté na zahradní stěnu vyskočil sám Široko, zachrastil ježkem v kleci a Vontové se vydali ho pronásledovat. Tím první den ve Vidnavě končil a všichni se pomalu vydali na kutě.

Druhý den se vstalo a mladší skauti a vlčata se vydali na rozcvičku. Starší skauti zatím pomohli kuchařkám s přípravou snídaně. Po snídani se nám program rozdělil a mladší skauti s vlčaty zůstali v teple a suchu na faře a hráli si celé dopoledne až do oběda. Starší skauti se již tradičně vydali na Smolný vrch podívat se, zda se Venušiny misky od posledního roku nezměnily. Hádáte správně. Nezměnily. Vrátili jsme se právě na oběd. Sice trošku mokří, ale to nám náladu nezkazilo. Po obědě jsme byli pozváni na prohlídku kostela sv. Františka a poté už se vše začalo pomalu připravovat na večerní hru v temných uličkách. Pro lepší pochopení všech zákonitostí tajemných Stínadel jsme se podívali na několik dalších dílů seriálu o Rychlých šípech a po nezbytném převlečení do dobových kostýmů bylo vše přichystáno.

Celkem čtyři družstva se tak připravila na plnění nesnadných úkolů letošních Stínadel. Každý si tak mohl vyzkoušet vysvobodit Losnu, nakrmit psa Bublinu či najít a prozkoumat Svatyni uctívačů Ginkga tak, jako členové Rychlých šípů. Každý se však musel mít na pozoru, protože v ulicích se potulovali skupiny Vontů, které mohli kdykoliv vytrhnout členům družstev jejich šátky a připravit je tak o život. Ti se pak museli vrátit na faru pro nové. Takto se všechna družstva po zjištění a splnění všeho nutného pro nalezení úkrytu Široka dostali až do souboje se samotným držitelem ježka v kleci. Byl to někdy nerovný boj, ale i z řad nejmladších se našlo několik šikovných, kterým se podařilo Široka udolat. Takto jsme se večer všichni utahaní sešli opět na faře a vydali se do spacáků vstřebat všechny dnešní zážitky.

V neděli jsme se probudili do chladného počasí a po sladké snídani se někteří z nás vydali do kostela na bohoslužbu. Poté se všichni vydali na místní hřiště, kde jsme si zahráli fotbal, i když balón vydržel pouze prvních deset minut. Po návratu na faru už nás čekal teplý oběd a po něm jsme se zúčastnili volby Velkého Vonta. Souboj to byl vyrovnaný, ale nakonec volbu vyhrál Losna, což zároveň ukončilo i celé putování vidnavskými Stínadly. Celý náš pobyt na Vidnavské faře ukončila oblíbená ruská schovka a po úklidu fary jsem se vydali zpět tam, odkud nás vítr do Vidnavy zavál s nadějí, že příští rok bude zase o něco lepší.