Manželství nebo celibát?

Tuto otázku si musí položit každý, kdo to s Bohem myslí vážně. Zatímco život v manželství si umí každý představit, o celibátu  (panenství) jsou představy různé a občas i hrůzné.

Pomocí slov Písma svatého, katechismu a duchovních autorů se pokusím Bohu zasvěcený stav přiblížit.

Neexistuje žádný podřadný životní stav, existuje jen dobře nebo špatně prožívaný životní stav. Vše závísí na našem vztahu k Bohu.

4. neděle v mezidobí, cyklus B

  Téma dnešního tématického kázání zní: Manželství nebo celibát?
Tuto otázku si již kladli první křesťané. Svatý Pavel v listě Korinťanům odpovídá na jeden dotaz, zda je lepší žít v manželství nebo v celibátu (bezženství). Sv. Pavel vyzvedává celibát, neboť sám v celibátu žil. I Pán Ježíš žil v celibátu a také o něm mluvil (Mt 19,12):
  „... jsou takoví, kteří se manželství sami zřekli pro Boží království.“
  Pán Ježíš zdůrazňuje, že manželství je jen pro tento svět (Mt 22,30):
  „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat.“

  Po příchodu Pána Ježíše není již manželství jedinou možností člověka. Celibát  (panenství) je existence prorocká, neboť ukazuje, jak budeme žít v nebi. Celibát nepopírá lidskou přirozenost, ale naopak ji uskutečňuje v hlubší rovině. Jde o plodnost ve vyšší rovině než tělesné (viz sv. Pavel v 1 Kor 4,15 a Gal 4,19):
  „Já jsem se stal vaším otcem v Kristu Ježíši.“
  „Moje děti, znovu vás bolestně rodím.“

  Celibát (panenství) je povoláním ke službě. Muž a žena jsou Bohem povoláni, aby se celým srdcem zasvětili službě Božímu království.
  V dnešním úryvku z listu Koriňtanům sv. Pavel vyzvedává celibát proto, aby křesťané žili bez zbytečných starostí. Manželství – to je mnoho světských starostí. Bylo by špatné, kdyby vdaná žena trávila hodiny v kostele a přitom zanedbávala svou rodinu. To by byl útěk od vlastních povinností. Stejně by bylo špatné, kdyby kněz  (řeholník) utíkal od Boha do světských starostí a zájmů.
 
  Celibát je tedy únik od zbytečných starostí, ale neznamená bezproblémový život. Člověk, který je zasvěcený Bohu, by se měl starat především o věci Pána – o šíření Božího království a spásu duší.

  Sv. Pavel dále píše o rozděleném srdci. Srdce Bohu zasvěcených osob má být nerozdělené, má zcela patřit Bohu. I manželé mají milovat Boha, ale své srdce musí rozdělit. Musí milovat i svého partnera a své  děti. Zatímco Bohu zasvěcený člověk se může přímo sjednocovat s Bohem, manželé se musí  sjednocovat spolu a společně usilovat o jednotu s Bohem. Proto také církev doporučuje manželství mezi katolíky.

  Celibát (panenství) je zasnoubení s Kristem. Raniero Cantalamessa napsal:
  „Má duše je zamilována do Ježíše, jiní se postarají, aby svět nevymřel.“
 

 V čem spočívá podstata celibátu a panenství?
 Sv. Řehoř Nysský uvádí, že pravé panenství je VNITŘNÍ. Záleží v tom, že se člověk postupně osvobozuje od vášní a tužeb, aby se mohl zcela sjednotit s Kristem.     Panenství VNĚJŠÍ (pohlavní zdrženlivost) je ve vztahu k vnitřnímu jakýsi jeho obal. 
 
  Nerozdělené srdce v celibátu je dobrá věc za podmínky, že někoho miluje! Je lepší rozdělené srdce v manželství, které miluje, než srdce nerozdělené, které nemiluje nikoho. I život v celibátu může být sebeklamem.
  Duchovní autor Péguy napsal: „Protože nepatří žádnému člověku, domnívají se, že patří Bohu. Protože nemilují nikoho, věří, že milují Boha.“
 I lidé, kteří jsou zasvěceni Bohu, mají mít k ostatním lidem hluboké vztahy, avšak tuto vztahy jsou na duchovní rovině.

  Katechismus uvádí, že panenství je rozvinutí křestní milosti, toužebným očekáváním Kristova návratu. Je znamením, „že i manželství je skutečností současného světa, který pomíjí“ (KKC 1619). Dále uvádí (KKC 1620):
  „Obojí, svátost manželství i panenství pro království Boží, pocházejí od téhož Pána.“

  Je třeba již od dětství prosit o poznání své cesty. Mladí lidé mají prosit o světlo Ducha svatého, aby poznali své povolání. Bůh nám dává s povoláním i potřebné milosti. Nemusíme se bát, že bychom své povolání nezvládli.

  Do konce světa budou vedle sebe manželství a stav Bohu zasvěcených osob. Opačné povolání, ve kterém nežijeme, bychom neměli brát jako konkurenci nebo jím dokonce pohrdat. Poznáním hodnoty druhého povolání můžeme ocenit hodnotu povolání, ve kterém žijeme. Svatý Jan Zlatoústý v díle „O panenství“ napsal tato slova:
  „Kdo očerňuje manželství, zmenšuje i slávu panenství; kdo je chválí, zvyšuje obdiv, který patří panenství.Vždyť co je krásné jen ve vztahu s ošklivým, nemůže být opravdu krásné; avšak to, co je lepší než věci, které jsou považovány za dobré, je naprosto nejkrásnější věc.“