Andělé - naši nebeští kamarádi
Autor: P.Mgr.Ing.Jiří Urbánek <otec.jirka(at)tiscali.cz>, Téma: Homilie otce Jirky, Zdroj: P. Jiří Urbánek, Vydáno dne: 12. 02. 2009
Bůh stvořil anděly - čistě duchové a nesmrtelné bytosti. Andělé jsou Boží poslové. V Písmu svatém se o nich často píše. Nám jsou blízcí andělé strážní, naši nebeští kamarádi a ochránci na cestě do nebe.5. neděle v mezidobí, cyklus B
Tématem dnešního kázání budou andělé. Nejprve si musíme objasnit, že výraz anděl (hebr. malak, řecky angelos) označuje úkol, nikoliv přirozenost. Andělé jsou poslové, služebníci Boží. Existence netělesných bytostí – andělů – je pravda naší víry. Andělé „jako bytosti čistě duchové mají rozum a vůli: jsou to bytosti osobní a nesmrtelné“ (KKC 330).
Evangelia se často zmiňují o andělech, kteří jsou Kristovi, neboť byli stvořeni skrze něho a pro něho, k jeho službě. Od počátku stvoření andělé hlásají spásu člověka a slouží Bohu při uskutečňování spásného díla v průběhu lidských dějin. Anděl Gabriel oznámil narození Jana Křtitele i Pána Ježíše.
Andělé slouží Kristu při jeho pobytu na zemi. Andělé oznamují narození Ježíše, chrání dítě Ježíše, obsluhují ho na poušti, jsou mu posilou v Getsemanech. Andělé oznamují Kristovo zmrtvýchvstání. Andělé budou Krista doprovázet při jeho druhém příchodu, shromáždí jeho vyvolené a vyženou zavržené z království Božího.
K andělům máme mít úctu, ale nemá to být úcta klanění (adorace), která je vyhrazena jen Bohu.
Jaký je vztah andělů a církve?
Církev denně zakouší pomoc a ochranu andělů, zvláště archanděla Michaela. Pomocí mše svaté můžeme prožívat úzké spojení s nebeským světem. Církev se při mši svaté připojuje k nebeské bohoslužbě andělů, která nikdy neustává. To si musíme uvědomit. Při mši svaté s námi slaví celé nebe. Ve mši můžeme prožívat spojení s nebem, prožívat „předchuť nebe“. Zvláště se s anděly spojujeme v hymnech „Sláva na výsostech Bohu“ a „Svatý, svatý, svatý“. V liturgii slavíme svátek archandělů sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, a památku andělů strážných.
Jak uvádí katechismus (KKC 336):
„Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“
V Novém zákoně máme mnoho odkazů na činnost andělů v dějinách spásy. Andělé jsou Kristovými pomocníky v díle spásy (Žd 1,14), bdí nad člověkem (Mt 18,10), přinášejí Bohu modlitby věřících (Zj 5,8 a 8,3) a také uvádějí duše spravedlivých do ráje (Lk 16,22). Andělé v čele s archandělem Michaelem ochraňují církev před útoky satana a zlých duchů.
Sv. Bernard ve svém kázání o našich nebeských ochráncích řekl tato slova:
„A tak, bratři, vroucně milujme v Bohu jeho anděly jako naše budoucí spoludědice a zatím jako správce a ochránce, které Bůh ustanovil, aby nás vedli.
Ale i když jsme tak malí a zbývá nám tak velká cesta, a nejen velká, ale i tak nebezpečná, proč bychom se báli, když máme takové ochránce? Ti, kteří nás střeží na všech našich cestách, nemohou být přemoženi ani svedeni na scestí, tím méně pak mohou sami z pravé cesty svést. Jsou věrní, moudří a mocní. Proč bychom se měli třást? Jen je následujme, držme se jich a přebývejme pod ochranou Boha, Pána nebes.“
Tématem dnešního kázání budou andělé. Nejprve si musíme objasnit, že výraz anděl (hebr. malak, řecky angelos) označuje úkol, nikoliv přirozenost. Andělé jsou poslové, služebníci Boží. Existence netělesných bytostí – andělů – je pravda naší víry. Andělé „jako bytosti čistě duchové mají rozum a vůli: jsou to bytosti osobní a nesmrtelné“ (KKC 330).
Evangelia se často zmiňují o andělech, kteří jsou Kristovi, neboť byli stvořeni skrze něho a pro něho, k jeho službě. Od počátku stvoření andělé hlásají spásu člověka a slouží Bohu při uskutečňování spásného díla v průběhu lidských dějin. Anděl Gabriel oznámil narození Jana Křtitele i Pána Ježíše.
Andělé slouží Kristu při jeho pobytu na zemi. Andělé oznamují narození Ježíše, chrání dítě Ježíše, obsluhují ho na poušti, jsou mu posilou v Getsemanech. Andělé oznamují Kristovo zmrtvýchvstání. Andělé budou Krista doprovázet při jeho druhém příchodu, shromáždí jeho vyvolené a vyženou zavržené z království Božího.
K andělům máme mít úctu, ale nemá to být úcta klanění (adorace), která je vyhrazena jen Bohu.
Jaký je vztah andělů a církve?
Církev denně zakouší pomoc a ochranu andělů, zvláště archanděla Michaela. Pomocí mše svaté můžeme prožívat úzké spojení s nebeským světem. Církev se při mši svaté připojuje k nebeské bohoslužbě andělů, která nikdy neustává. To si musíme uvědomit. Při mši svaté s námi slaví celé nebe. Ve mši můžeme prožívat spojení s nebem, prožívat „předchuť nebe“. Zvláště se s anděly spojujeme v hymnech „Sláva na výsostech Bohu“ a „Svatý, svatý, svatý“. V liturgii slavíme svátek archandělů sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, a památku andělů strážných.
Jak uvádí katechismus (KKC 336):
„Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“
V Novém zákoně máme mnoho odkazů na činnost andělů v dějinách spásy. Andělé jsou Kristovými pomocníky v díle spásy (Žd 1,14), bdí nad člověkem (Mt 18,10), přinášejí Bohu modlitby věřících (Zj 5,8 a 8,3) a také uvádějí duše spravedlivých do ráje (Lk 16,22). Andělé v čele s archandělem Michaelem ochraňují církev před útoky satana a zlých duchů.
Sv. Bernard ve svém kázání o našich nebeských ochráncích řekl tato slova:
„A tak, bratři, vroucně milujme v Bohu jeho anděly jako naše budoucí spoludědice a zatím jako správce a ochránce, které Bůh ustanovil, aby nás vedli.
Ale i když jsme tak malí a zbývá nám tak velká cesta, a nejen velká, ale i tak nebezpečná, proč bychom se báli, když máme takové ochránce? Ti, kteří nás střeží na všech našich cestách, nemohou být přemoženi ani svedeni na scestí, tím méně pak mohou sami z pravé cesty svést. Jsou věrní, moudří a mocní. Proč bychom se měli třást? Jen je následujme, držme se jich a přebývejme pod ochranou Boha, Pána nebes.“