Pastýřský list k postní době 2009

Milovaní bratři a sestry,
přijměte ode mne přání Kristova pokoje. Prožíváme sedmou neděli v mezidobí, ale v horizontu liturgického roku už vidíme svatopostní dobu, kterou tento týden zahájíme. Možná je příhodný čas zamyslit se nad tím, jak chceme přípravu na Velikonoce prožít. Někdo napsal, že nebudeme-li žít tak, jak přemýšlíme, budeme přemýšlet tak, jak žijeme. Tedy, nebudeme-li uvažovat, co je v životě správné, co odpovídá vůli Boží, staneme se snadno plevou zmítanou větrem a naše názory a postoje budou jen důsledkem bezmyšlenkovitého jednání. Postní doba by nám měla být příležitostí nahlédnout do větší hloubky svého života a svého vztahu k Bohu. 

Na dnešní den, 22. února, připadá šedesáté čtvrté výročí smrti kněze z řádu pallotinů, P. Richarda Henkese. Tento německý kněz sloužil na území naší diecéze ve farnosti Strahovice a svůj život položil v koncentračním táboře Dachau, jako oběť nezištné lásky ve službě spoluvězňům nakaženým tyfem. Zosobnil Ježíšovu výzvu adresovanou jeho učedníkům: Zůstaňte v mé lásce. Proces blahořečení se snad v Římě již brzy uzavře a naše diecéze získá nového pomocníka. Příklad jeho nezištné lásky je světlem z temnoty nacistické totality a ukazuje, že boj mezi dobrem a zlem neprobíhá mimo nás, ale má své místo v lidském srdci. Ačkoliv jsou okolnosti vnějšího světa temné, každý z nás může bojovat onen spravedlivý boj ve svém nitru, postavit se na stranu dobra, zůstat věrný Kristově lásce. Biskupství připravilo některé aktivity k bližšímu poznání poselství života P. Henkese (o tom ještě uslyšíte v závěru mše svaté). Kéž nás jeho osobnost inspiruje hledat cestu lásky i tam, kde se jeví beznadějná, kde se zdá, že člověk musí chránit pouze své štěstí. To, co je dnes ohroženo, co doslova hrozí vyhlazením, je rodina a manželství. Přemýšlejme o tom, jak hluboce nás zasáhla temnota vztahů, co bychom s Boží pomocí měli změnit, aby pouto lásky k nejbližším bylo silnější a jistější. Jen láska dokáže prorazit kruh sobectví a nenávisti a pozvat znovu na společnou cestu.

Letošní Popeleční středa připadá na 25. únor, na datum, které připomíná začátek dlouhé a temné doby pro náš národ. Z ní se pro nás vynořuje jedna z nejvýraznějších postav našich novodobých dějin – pražský arcibiskup kardinál Dr. Josef Beran. V květnu si připomeneme čtyřicáté výročí jeho smrti. Byla to osobnost vyzrálá moudrostí Božího slova a silou Eucharistie, osvědčenou v utrpení. Velikým se stal právě tím, že u něj „ano“ bylo opravdu ano a „ne“ opravdu ne i za cenu ponížení, utrpení, internace a nakonec vyhnání z vlasti. Svobody, ze které se těšíme již dvacet let, se pan kardinál nedožil. Jeho život je pro nás výzvou k odpovědnému křesťanství, které je také darem pro naše spoluobčany a naši vlast. Když svědectví života křesťanů mlčí, společnosti něco chybí. Každá doba skrývá pokušení vymlouvat se na poměry a očekávat změnu od jiných. Každá doba přináší také svá nebezpečí. Jedno, docela zákeřné, svoboda sebou přináší. Dalo by se vyjádřit slovy: Když svoboda, tak i Boha mohu chápat, jak chci já. Církev mi v tom nemá překážet, musí být k mým názorům tolerantní. Nesmí stanovit žádné normy, může pouze nabízet, protože já jsem svobodný. Tento názor odporuje normální lidské zkušenosti, protože v žádném oboru lidské činnosti, rozvoje, vzdělání či vědy nehraje hlavní úlohu představa jednotlivce, které by se museli všichni přizpůsobit. Navíc v něm zaznívá novým způsobem ono první pokušení z ráje, kdy člověk zatoužil svou svobodu absolutizovat. Svatý Ignác z Antiochie píše v listě k Efesanům: „Nenechte se umazat páchnoucím učením vládce tohoto světa; aby si vás neodvedl ze života do zajetí.“ To, že zajetím myslí otroctví hříchu a smrti, není třeba dodávat.

Bratři a sestry, na závěr chci připomenout, že stále prožíváme Rok apoštola Pavla. Mnoho z jeho myšlenek by samo o sobě vystačilo na bohatý program postní doby. „Život je pro mne Kristus,“ píše Pavel Filipanům. Svého žáka Timoteje povzbuzuje: „Mysli na Ježíše Krista…, to je moje evangelium“ a Korinťany ujišťuje o pravé moudrosti, která nespočívá v touze po zázracích ani v souhrnu lidské moudrosti, ale v hlásání Krista ukřižovaného. V dnešním druhém čtení z druhého listu Korinťanům jsme slyšeli Pavlova slova: „Když k vám mluvíme, neznamená to ano i ne. Bůh je věrný, u něj je pouze ano.“ Boží pravda je lidsky nedotknutelná a nezmanipulovatelná. Možná nám někdy nepřipadá vhod, ale vždy nás vyvádí z bludných polopravd, domněnek a iluzí ke světlu života podle Boží vůle. Bojujte dobrý boj, radil by nám Pavel. I ve  snaze o pravdu života. Víra vyžaduje úsilí.
P. Henkes, kardinál Beran to potvrzují. 

Vezměme čas přípravy na Velikonoce opravdu se vší vážností. Kéž je to doba, ve které znovu zesílí naše víra, upevní se naše naděje a vzroste láska k Bohu a bližnímu. Každý den alespoň malý, vědomý skutek víry, ve kterém budeme zakoušet sami sebe ve vztahu k Tomu, který se vydal za nás až do krajnosti. Prosím apoštola Pavla o jeho velikou přímluvu za nás za všechny, vyprošuji mnoho Boží pomoci k  letošní postní pouti a ze srdce vám žehnám.
Váš

 František Václav Lobkowicz
           biskup ostravsko-opavský