Náš život se má stát obětí Bohu

První čtení 2. neděle postní vypráví příběh o oběti Izáka Abrahámem. Abrahám je Hospodinem vyzván, aby obětoval jako celopal svého jediného syna, syna zaslíbení. Abrahám v této nesmírné zkoušce víry obstál.

I náš život se má stát jedinou obětí Bohu, zvláště když nám nebeský Otec dal to nejcennější - svého jednorozeného Syna.

2. neděle postní, cyklus B

  Dnes jsme v 1. čtení slyšeli o zkoušce víry praotce Abraháma. Abrahám dostává od Boha neslýchaný příkaz:
  „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“

 Abrahám má obětovat jako obětního beránka svého jediného a milovaného syna. Má obětovat to nejcennější, co má. Jak těžká a hrozná to byla zkouška pro Abraháma. Abrahám opustil kvůli Hospodinu svůj rodný kraj, neboť uvěřil Hospodinovým zaslíbením. Bůh mu ve stáří slíbil syna, z něhož mělo vzejít potomstvo četné jako nebeské hvězdy a písek na mořském břehu. A nyní má tohoto jediného syna zaslíbení Bohu obětovat. Bůh něco slíbil a teď slib svévolně zrušil? Abrahám prožívá noc víry a velký vnitřní boj. Má dále poslouchat Boha a obětovat mu svého syna nebo se má od Boha odvrátit a tento strašný příkaz odmítnout?

  Abrahám prožívá velkou vnitřní bolest. Na jedné straně věrnost Bohu, na druhé láska k jedinému synu. Vkládá na Izáka dříví na celopal a společně kráčejí k obětišti. Izák se ptá svého otce:
  „Otče! Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?“
  Jakou bolest způsobila tato otázka Abrahámovi. Abrahám však zůstává věrný Bohu a má naději, že se něco stane, ale neví co:
  „Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu.“

 Na obětišti Abrahám postavil oltář, připravil hranici dříví, na kterou položil svého syna. Je připraven splnit Hospodinův příkaz. Hospodinův anděl zabraňuje obětování syna a chválí Abrahámovu víru. V jeho potomstvu budou požehnány všechny národy země.

  Proč Bůh tak Abraháma zkoušel? Možná, že nám chtěl v Abrahámovi ukázat pevnost víry i za cenu velké oběti. Abrahám je předobrazem nebeského Otce a Izák předobrazem Ježíše Krista. Bůh Otec poslal na zem svého jediného a milovaného Syna, to nejcennější co měl. Boží Syn se stává člověkem a plní vůli Otcovu. Jako Izák nesl dříví k celopalu, nesl  Ježíš svůj kříž na Golgotu. Oba mají být obětováni za hřích. Izák není obětován, neboť jeho obětování bylo jen zkouškou Abrahámovy víry. Ježíš se skutečně stává obětí za hříchy celého světa. Jako Beránek je obětován a nebeský Otec jeho zástupnou oběť přijímá. Jen vtělený Bůh mohl z lidstva sejmout kletbu hříchu tím, že ji vzal na sebe. Otec vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás. Kdyby Ježíš nezemřel, jsme stále ve svých hříších a nebe je pro nás navždy zavřené.

  Nebeský Otec pro nás obětoval to nejcennější – svého milovaného Syna. Ježíš zemřel na místo nás. O tom bychom měli celý půst rozjímat. Bůh pro mě neváhal obětovat to nejcennější. I Abrahám se nezdráhal Bohu obětovat to nejcennější.

  Jaká je moje víra? Co jsem schopný obětovat Bohu já, když Bůh mi dal to nejcennější, dal mi všechno. Příkladem může být pro nás tento příběh:
 V jednom africkém kostelíku si při obětování lidé posílali široký proutěný koš, do kterého každý něco vložil. Byl to velký koš. V poslední řadě kostela seděl chlapec, který se zatajeným dechem sledoval koš putující od lavice k lavici, Přitom vzdychal a trápil se myšlenkou, že nemá vůbec nic, co by Bohu obětoval. Koš se přibližoval, až se zastavil u něho.
  A najednou si k úžasu všech věřících chlapec do koše sedl a pravil:
  „Obětuji Pánu jediné, co mám.“