Jak děti vést ke Kristu?

Autor: Martin Grabarczyk <Grabarczyk(at)seznam.cz>, Téma: Jeseník, Zdroj: Zuzka Hanulíková, Vydáno dne: 10. 01. 2010

Berusky2.jpg„U růže nemáme možnost ovlivnit rychlost růstu, barevnost či vůni, ale můžeme vytvořit podmínky, aby růže ze sebe vydala to nejlepší. Stejně tak nemůžeme zaručit, že naše děti budou žít s Bohem, můžeme však našim dětem vytvořit s Boží pomocí podmínky, které jim cestu k Bohu usnadní a podpoří je na ní.“ (Eliška Krmelová)...



V Jesenickém kostele již déle než rok probíhá nedělní katecheze pro děti. Hlavním cílem naší činnosti je podat víru dětem srozumitelným a zábavným způsobem. Pomocníkem je nám zajíček Zoubek a Žabička. S těmito plyšovými postavičkami prožívají děti mnohá dobrodružství. Ve vedení katechetických „lekcí“ se střídají zejména studentky a maminky... Při zaučování nových vedoucích asistuje zkušenější katechetka. Velkou měrou jsme se inspirovali také na internetových stránkách dominikánského klášterního kostela v Olomouci. Tyto stránky se mohou stát dobrým pomocníkem také pro domácí vyučování dětí (www.loudalka.op.cz).

Z katechezí tu a tam vznikají zápisy díky kterým je možné programy v delším časovém horizontu opakovat. Zápisy také usnadňují návaznost programů.

Pro ilustraci je zde uvedena část zápisu Barči Wormové ze 7. neděle v mezidobí – téma Svatostánek (z cyklu Mše Svatá):

1. Představení se, písnička „Kdo je pánem džungle?“

2. Dnes vám chci vyprávět příběh jednoho domu. Připravím si šátek (složený do čtverce, aby se dal rozevřít jako dvojdílné dveře) a do něj schovám obrázek, jak přátelé spouštějí ochrnutého střechou jednoho domu, ve kterém právě učil Ježít. Vyprávím jim příběh tohoto zázraku a při něm šátek rozevírám, děti popisují, co přátelé ochrnutého vymysleli. Vyprávím o tom, jak Ježíš odpustil nemocnému hříchy a vyléčil také jeho nemoc, takže mohl chodit – zázrak. Děti si nalepí podobně složený papír do sešitu a domačku dokreslí okýnka. Doma si ho mohou vybarvit. Zoubek povídá o tom, že to lidé měli dobré, když mohli takhle za pánem Ježíšem přijít a poslouchat ho a dokonce mohli být u toho, když dělal zázraky. Zoubek říká: „To je přece nespravedlivé, když teď už tady Pán Ježíš není.“

3. Vyprávím o tom, že to tak docela není pravda, že i dnes je takový dům, ve kterém Ježíš přebývá a kam za ním můžeme jít a naslouchat mu, prosit ho o pomoc, děkovat, prosit o odpuštění. Ukážu druhý, žlutý šátek, který je stejně poskládaný a uvnitř má obrázek s monstrancí. Povídáme si o přítomnosti Ježíše v proměněné hostii. O tom, že pokaždé, když přicházíme do kostela, měli bychom ho pozdravit, svými slovy, ale také pokleknutím.... Opět si nalepí do sešitu domeček ve kterém je monstrance...Děti mají za úkol prohlédnout si po mši svaté, jak vypadá náš svatostánek....

4. po mši svaté se sejdeme u předních lavic a půjdeme společně pokleknout před svatostánek, potom si můžou na zádním stolečku orazítkovat sešit....

Katechetky se přibližně jednou za dva měsíce scházejí. Během schůzek jsou plánovány další témata a termíny následujích katechezí.

V průběhu času vznikla potřeba dále se ve vedení dětí vzdělávat, proto byl v září na faře v Jeseníku uskutečněn seminář na který přijela lektorka misijní organizace Tim 2,2 (www.timdvadva.net). Seminář byl na téma „Rodiče a jejich role v duchovním vedení dětí“ a zúčastnilo se ho zhruba 25 účastníků z ruzných denominací. Výhodou semináře bylo také to, že jsme se seznámili s příslušníky dalších církví z Jesenicka. Zkušená lektorka Eliška Krmelová vyprávěla velmi inspirativně a dovezla s sebou spousty materiálů k zakoupení. Velmi kvalitní materiály pro svou „domácí katechezi“ je možné zakoupit také v internetovém obchodě této misijní organizace. Výhodou materiálů je také spousta nápadů pro tvoření s dětmi. Pro ilustraci uvádím námět na výrobu modlitebního domečku:

Obálku ozdobíme barevním papírem jako domeček (z vrchního odlepovacího trojúhelníku uděláme červenou střechu a na dolní díl nakreslíme okna a dveře). Do „domečku“ vložíme nakreslené obrázky témat za která se chceme modlit (např. doktora – modlitba za nemocné, květinu – poděkování za krásu přírody, tetu Helenu, sluníčko, pana faráře,...) a při večerní modlitbě si každý vytáhne jeden, či dva obrázky s tématy, za která se ten večer pomodlíme. Pro starší děti je vhodné obrázky obměnit za fotografie.