Duchovní obnova v Jeseníku skončila

Duchovní obnova v Jeseníku skončila. P.Adam Rucki, který tuto duchovní obnovu vedl, rozdělil témata do tří skupin. První den jsme uvažovali o významu pokání a milosrdensví. Uvažte, řekl o.Adam, že každý z nás má cenu Krve Kristovy. Jsme vždy přijímáni jako vracející se marnotratný syn. Kristus je ovšem tichý a pokorný, nikomu se nevnucuje.

Chcete-li Krista odprosit, přijde, chcete-li Ho svým jednáním urážet, odejde. Nic nepomůže náš právnícký přístup k jeho přikázání lásky, On vidí do našeho srdce, vidí náš hřích, kterým třeba ohrožujem naši rodinu, farnost, společnost. Zbavte se minulosti v dobré sv. zpovědi, aby to špatné již neohrožovalo naši přítomnost. Mějte navíc otevřené srdce (ušaté, jak řekl o.Adam), abychom také naše bližní slyšeli, když mají starosti. V druhém dnu jsme přemýšleli o životě v moci Ducha sv. Snad kulhající přirovnání - osladíme-li kávu vhozením kostky cukru, nebude ještě sladká - musíme ji zamíchat. Prosili jsme, Duchu sv. míchej s naším svědomím, abychom se naplnili tvým dechem a ten nás zcela prostoupil. Radujme se z každého dobra, které se děje kolem nás. Klaňme se Duchu sv. a těšme se na setkání s Ním. Jako ta slepá babička, která však vždy viděla tu krásu, až se setká s Ježíšem a s P.Marií v nebi.

Třetí den jsme slyšeli o důležitosti modlitby a pokory. Vizte Ježíše a Marii. Ježíš říká "já sám nehledám svou slávu, ale plním vůli mého nebeského Otce" Modleme se za kněze, aby ve službě neochabovali, ale měli před očima Ježíše, modleme se za farnosti, aby v nich žili lidé naplnění touhou po lásce v Duchu sv. Slovo Boží, má-li se dotknout lidských srdcí, musí být neseno Božím Duchem. O to prosme v Eucharistii, abychom nejen praktikovali, ale také věřili a konali. A tak nebuďte jako Italové, kteří vás často zvou na oběd, ale kdybyste pozvání přijali a přišli, velice by se pohoršili co si to dovolujete.

Byly to požehnané dny v Jeseníku, kdy se denně scházelo v kostele na mši sv. a potom na faře v posluchárně přes 50 lidí, aby rozjímali a přemýšleli o svém životě. Vždyť to byla první duchovní obnova po 60ti letech v Jeseníku. Jsme vděčni otci Ruckému, že mezi nás přišel a povzbudil naši víru, jsme vděčni otci farářovi, že tuto obnovu umožnil. Zbývá však otázka - skutečně duchovní obnova v Jeseníku skončila? To už záleží jen na nás!