Poutní mše svatá ve hřbitovním kostele v Javorníku

V úterý dne 14.září se konala ve hřbitovním kostele  Povýšení sv. Kříže  v Javorníku poutní mše svatá. I přes nepřízeň počasí se zúčastnilo na čtyři desítky poutníků z obcí Uhelná, Horní Fořt i z Javorníku. Mši svatou svými písněmi doprovázel javornický kostelní sbor spolu s varhanicí paní Jaruškou.

V Homilii se O. Piotr Niewiadomski, SDS, ptal přítomných věřících, co pro každého z nás znamená slovo kříž a kde všude jej používáme, kde kříž nacházíme, co znamením kříže vyjadřujeme. Tak ku příkladu: Kněz nás žehná znamením kříže od křtu až po ukončení našeho pozemského putování, křižujeme se při vstupu do kostela, žehnáme se znamením kříže před vyznáním hříchu, před přijímáním Eucharistického Pána Ježíše, při odchodu z chrámu Páně, před ranní a večerní modlitbou, po modlitbě, před a po konzumaci pokrmů. Kříže jako symboly utrpení Pána Ježíše zdobí interiér kostelů a chrámů, jsou i na věžích a věžičkách, máme je doma, nacházíme je na podstavcích podél cest, na hřbitovech. Vyrábíme je i z drahých kovů a zdobíme se jimi. Někteří jedinci si ani neuvědomují, co kříž znamená, mnohdy zase naopak jiní naříkají, jak právě ten jejich kříž utrpení je těžký. V takovém okamžiku bychom měli vzpomenout na utrpení a kříž, který nesl za nás za všechny a za naše hříchy na Golgotu Pán Ježíš, jaké utrpení prožíval On, když se nechal dobrovolně na kříž přibít, až do okamžiku Jeho skonu. 

V závěru bohoslužby jsme si připomenuli pravý důvod a původ  svátku Povýšení Svatého Kříže. 

Povýšení sv. Kříže je křesťanský svátek, v liturgickém kalendáři katolické církve se slaví 14. září. Připomíná utrpení Ježíše Krista a den po něm se připomíná svátek Panny Marie Bolestné, které ukazuje na žal Panny Marie při Kristově smrti.

Svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se ten den slavilo výročí posvěcení Baziliky Božího hrobu. Podle legendárního podání (např. Zlatá legenda) je dnem, kdy byly znovuzískány relikvie Kristova kříže, kterých se zmocnili Peršané při dobytí Jeruzaléma.

Počátky slavení tohoto svátku sahají do 5. století, kdy se 14. září vystavovaly v Jeruzalémě zbytky dřeva z Kristova kříže k uctění věřícími. Na Východě se svátek začal slavit v 7. století a později došlo k jeho rozšíření na celou církev. K svátku se pojí i další události. Je připomínáno nalezení svatého kříže, o které se zasloužila císařovna Helena při své pouti do Svaté země kolem r. 325. Za den nalezení se udávalo 13. září a k slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335. Druhá vzpomínka se týká znovuzískání svatého kříže z Persie. Tam se jeho ostatky dostaly jako válečná kořist Chosroese II. v roce 614. Císař Herakleios je r. 628 přinesl zpět do Jeruzaléma a zde 3. května předal patriarchovi Zachariášovi. K tomuto datu vznikl na Západě svátek nesprávně označováný výrazem Nalezení sv. Kříže, zatímco na Východě bylo slaveno pouze 14. září jako Povýšení sv. Kříže. Toto převzal Západ více jak o století později. V Miláně je prý doložen dokonce až v 11. století.
Konec citace.

Po Svátostném požehnání a závěrečné modlitbě se všichni přítomní velmi rychle loučili a spěchali do tepla svých domovů.