Sv. Cecílie - patronka zpěváků a hudebníků

V pondělí dne 22.11.2010 se v kapli na faře v Javorníku konala mše svatá ku cti sv. Kateřiny, mučednice a svaté katolické i pravoslavné církve, patronky duchovní hudby, muzikantů(varhaníků), zpěváků, básníků  ale i slepců. Mše svaté se zúčastnili členové javornického kostelního sboru pod vedením varhanice p. Jarušky Velikovské. O. Piotr Niewiadomski, SDS, sloužil tuto mši svatou na poděkování za jejich celoroční dobrovolné působení a obětavou službu, s prosbou o zdraví a duchovní posilu nejen pro ně, ale i pro jejich rodiny.

Před čtením z Písma svatého jsme si  krátce připomenuli život a působení sv. Cecílie: Podle legendy pocházela svatá Cecilie ze starého římského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby takto mohla chválit Boha. Zavázala se slibem věčného panenství.

O její ruku požádal Valerianus, pohanský mladík s nejlepší pověstí. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným chotěm je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, který střeží její tělo. Pokud by snad chtěl její panenství porušit, bude andělem zahuben. Valerius byl pohan a nechtěl Cecilii uvěřit, když žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista a dá se pokřtít. Poslala ho za svatým kmetem Urbanem. Stařec ho skutečně získal pro křesťanskou víru. Jakmile se Valeriánus vrátil domů nalezl Cecilii pohrouženou v modlitbě a vedle ní zářícího anděla se dvěma kyticemi růží a lilií. Anděl pravil: „Přináším tyto květy z ráje nebeského. Květy nepozbudou krásy ani vůně, budete-li je chovati s čistým srdcem a neposkvrněným tělem.“

Podle legendy byla Cecilie umučena v roce 230 za panování císaře Alexandra Severa, ale podle novějšího bádání se tak muselo stát ještě za panování císaře Marka Aurelia, tedy kolem roku 170.

Papež Urban I. dal pochovat její tělo v Kallistových katakombách (catacombe di S. Callisto) v Římě hned vedle hrobů biskupů. Dům mučednice posvětil jako kostel a o sto let později zde vyrostl skutečný chrám. Když v roce 822 byly v katakombách ostatky světice znovu nalezeny, nechal je papež Paschalis I. přenést do kostela sv. Cecílie a tam pochovat. Při otevření rakve roku 1595 bylo prý její tělo nalezeno tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Tento výjev vtesal sochař Stefano Maderna do nádherné mramorové skulptury umístěné v chrámu sv. Cecilie v Trastevere (Itálie). Cecíliiny ostatky jsou kromě Říma uchovávány také v Hildesheimu a v Albi.

Po bohoslužbě si v podání našeho sboru všichni přítomní vyslechli několik písní z jejich bohatého repertoáru. Potom byli zpěváci pozváni O. Piotrem do společenské místnosti na faře, jak se říká, na kus řeči a malé pohoštění. Protože to bylo posezení zpěváků, došlo nejen na povídání, ale i  na řadu písní.