Rorátní a zároveň mikulášská mše sv. byla jistě pro všechny přítomné krásným adventním zpestřením. Ticho, tma, hořící svíčky a společný průvod dopředu k oltáři za zvuku písně Ejhle Hospodin přijde… A přišel.
Prožili jsme krásnou slavnost nesenou v duchu poselství otevřeného srdce, jaké měl i sv. Mikuláš, srdce pro hladové, žíznivé, ve vězení, nemocné, nahé, na cestách. Pravda, mše sv. byla trochu živá a rušná. Obdivovali jsme trpělivost našich babiček. Nechyběly kytary, katecheze k úkonu kajícnosti a před evangeliem, zapojování dětí do kázání a nesení darů.
Hodně oslovující bylo vtažení dětí otcem Krzystofem do liturgie prostřednictvím slov, které jsme mohli opakovat po knězi při některých modlitbách s rozepjatýma rukama – symbol našeho otevřeného srdce.
Potom mikulášská slavnost pokračovala na faře, kde nejstarší děti z náboženství představily nacvičenou legendu o sv. Mikuláši, mladší děti jim k tomu zpívaly a nejmladší pak spolu s Mikulášem rozdávaly napečené dobroty. Myslíme si, že svátek sv. Mikuláše byl tak krásně naplněn. Vzájemně jsme se obdarovali a to nejen dobrotami, radostí, písněmi, ale i setkáním s jinými lidmi a s Pánem.