Na Velikonoční pondělí 25.4.2011, kdy dívky, ženy, babičky, čekají doma na zvonek, otevření dveří a pak vymrskání od kluků, mužů i dědečků a obdarování sladkostí, jsme dopoledne slavili mše svaté v kostele Panny Marie ve Velké Kraši a pak na charitě v domově pokojného stáří ve Vidnavě. Cestou do Velké Kraše jsme na silnici potkali ovečku, která je krásným symbolem velikonoc. Nějak se jí podařilo dostat přes plot ven-její máma sice trpěla a dávala to hlasitě najevo, ale pro nás-museli jsme zastavit-byla mladinká ovečka na silnici znamením z nebe…
V homilii nám otec děkan pověděl „o dveřích do nebe“, které otevřel Vzkříšený Pán Ježíš a kterými chodí k nám do našich domovů a zvoní. Čekáme na něj? Jsme připraveni otevřít mu s úsměvem dveře, obdarováváme jej třeba každodenní modlitbou, dobrým skutkem? Otec Miroslav nás povzbudil, abychom byli krásní tělem i duší , vždy připraveni Ježíše přivítat s otevřenou náručí.
Na závěr jsme zazpívali Panně Marii „Vesel se nebes Královno, aleluja“ a pak po mši svaté se náhle vynořil ze sákristie znovu otec děkan v bílém rouchu s pomlázkou v ruce. Bylo veselo, zvláště nám ženám, neboť se proutek ohýbal. Přidal se i varhaník Josef s pastoračním asistentem Martinem, kteří nás i navoněli. Vzájemně jsme si popřáli požehnané velikonoční svátky, předali sladkosti a rozloučili se křížkem na čelo.