Setkání u jesliček v Mikulovicích, aneb cesta do Betléma na vlastní kůži

V pondělí 26. prosince jsme se sešli v našem kostele dvakrát. Nejprve dopoledne při slavení mše svaté, tentokrát s otcem Krzystofem z Jeseníku, a v podvečer na pozvání skautů a dětí z farnosti Mikulovice.

Po krátké debatě malých pastýřů, kde že je ten narozený Spasitel, kostel ztemněl. Porucha, nečekaný problém, výpadek jističů? Kdepak, záměr. Mohutnou prostorou zní slova: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo!“  Před oltářem se v záři reflektoru objevil živý obraz - Maria a anděl. „… byl poslán do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef. … Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ….“ Úryvky z Písma i vánočních koled nás provázely cestou do Betléma, narozením dítěte, jásotem pastýřů i příchodem tří mudrců od východu. A tak jsme se před jesličkami v Betlémě vlastně ocitli všichni.

Každý mohl předat narozenému děťátku svůj dar. Děti zapívaly koledy, přednášely básně, zazněly tóny houslí, příčné flétny a dokonce i tuby. Každý z vystupujících byl odměněn ručně zdobeným perníčkem. Podle tvrzení dětí, které se jen oblizovaly, byl prý moc dobrý.

Na závěr jsme se všichni sešli před oltářem a se zapálenými svíčkami v rukou jsme zazpívali nádhernou koledu ze 17. století „Adéste fidéles“. Děti, mládež, dospělí, farníci, hosté i náhodní návštěvníci kostela, my všichni máme právo přicházet do Betléma a poklonit se, ale také nechat se pohladit, povzbudit, svěřit se.  My všichni jsme těmi, kdo jsou obdarováni. Dokážeme tomu otevřít svá srdce? Dokážeme to, až zmizí svíčky, nazdobené stromky, barevná světýlka?

Za krásný zážitek patří dík dětským hercům, především z řad skautů, dospělým a odrostlejším farníkům a hudebníkům.

Zaznamenal Jiří Š.Truneček