Setkání katechumenů v Jeseníku

Bůh neúnavně volá každého člověka k tajemnému setkání se sebou samým. Modlitba doprovází celé dějiny spásy jako vzájemné volání mezi Bohem a člověkem. Člověk se nemodlí jen proto, že má čas: udělá si čas, aby tu byl pro Pána. K tomu, aby člověk mohl konat dobro ve službě nebeskému Otci jako Ježíš, potřebuje jeho Ducha, to znamená svátosti. 

 Pro to na faře v Jeseníku 25.3 se setkali dospělí katechumeni na pravidelné přípravě na křest a biřmování. Katechumeni jsou zároveň připravováni na přijetí svátosti eucharistie, které přijmou při liturgii velikonoční vigilie letos na Bílou sobotu  7.4.2012. Tématem katecheze bylo "Základní pravdy víry, mravní zásady života, duchovní život, křesťanská odvaha vydávat svědectví".

Svátost biřmování spolu se svátostí křtu a eucharistie (svaté přijímání) tvoří jednotu a označujeme je svátosti křesťanského zasvěcení. Pouhý křest bez těchto dvou svátostí je sice platný, ale uvedení do křesťanského života by zůstalo nedokončené.

Křtů dospělých v naší zemi přibývá. Nejde ani o lavinovitý nárůst ani o módní záležitost, ale o trvalou součást života církve u nás, zejména pak ve městech. Křest se tak v povědomí křesťanů lidí přestává spojovat jen s obrazem dítěte a získává tak svůj plnější rozměr. A to je velmi dobře.

Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný.

Biřmování stejně jako křest, jehož je naplněním, vtiskuje do duše nezrušitelné znamení - “charakter”. Ten je znamením, že Ježíš vtiskl křesťanovi pečeť svého Ducha a přitom ho oděl mocí shůry, aby byl jeho svědkem. Tento charakter zdokonaluje jeho obecné kněžství přijaté na křtu a dává mu moc veřejně vyznávat křesťanskou víru, téměř jako z úředního pověření.

Biřmování se také říká svátost křesťanské dospělosti. Biřmováním byla v křesťanovi dovršena křestní milost. A jako dospělý se stává plně zodpovědným za svůj další duchovní vzrůst, život církve, a svědectví církve ve světě. Biřmováním se tedy prohlubuje náš křestní úkol hlásání evangelia slovem i životem.

Dalši program následoval méně oficiálně. Na závěr setkání jsme se společně pomodlili modlitbu Otče náš. Prosíme farníky předně o modlitbu za katechumeny, ale také o ochotu přijmout tyto katechumeny do farního společenství.

S přáním pokoje a dobra. P.Kryštof