Misionářky Lásky sestry Matky Terezy s lidmi bez domova na faře ve Vidnavě

„ A co je to vlastně ten křest?“ ptá se jeden z mužů bez domova řeholní sestry na faře ve Vidnavě. Sestra Dominika odpovídá: „To je setkání s Otcem.“ Muž se na chvíli odmlčí a říká: „Víte, já jsem vždycky toužil mít Otce…“

V týdnu 6. -11. 8. 2012 otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec otevřel faru pro 18 mužů bez domova, kteří byli doprovázeni sestrou Dominikou a Bernicou z Ostravy. Duchovní zázemí poskytoval novokněz z Ostravy P. Mgr. Jan Zelenka.

Nedokážu vám zcela popsat toho týdenní setkání, bylo zvláštní, docela jiné než jsme zvyklí. Muži různého věku prožívali duchovní obnovu, mnozí nepokřtění, zranění, obyčejní, skromní, pokorní, pracovití. Učili se znát Boha při každodenní mši svaté, u výstavu Nejsvětější Svátosti, při katechezích, práci, modlitbě, zpěvu, osobním rozhovoru.  A Bůh se dotýkal těchto zraněných srdcí, odpouštěl při svátosti smíření, je úžasné, že někteří vyznali své hříchy po 40 i 15 letech, dokonce jeden muž při páteční mši svaté přijal poprvé Pána Ježíše ve svátosti eucharistie. 

Týdenní setkání s lidmi bez domova ovlivnilo i nás farníky, nejeden z nás uronil při setkání s nimi slzu a při výstavu Nejsvětější Svátosti hodil své malinkaté starosti za hlavu, protože viděl před sebou opravdovou bolest, nicotu, smutek a přitom obrovskou touhu vše odevzdat a začít nový život s pravým Otcem, s kterým se tady všichni setkali.

My lidé si ani mnohdy neuvědomujeme, jak moc žízníme po Bohu, po jeho dotyku, toužíme se schoulit do jeho náruče a zůstat v ní napořád. Pán Ježíš miluje všechny lidi a právě těm ubohým, trpícím, opuštěným je tak blízko… Jako těmto mužům bez domova, kteří nikoho nemají a od kterých se druzí odvracejí, jimi pohrdají, je pomlouvají…. A přitom, když mezi ně přijdete a mluvíte s nimi, nepovyšují se, nejsou sobečtí, jsou prostí, obyčejní, děti Boží, umí poprosit i poděkovat, faru během pobytu udržovali v perfektním pořádku, při práci nereptali, byli vděční, že mohou pomoci, vážili si malinkatých věcí, které my pokládáme za samozřejmost. Jen potřebují sílu, aby se vzchopili a opustili špatné cesty. Jeden z mužů se ve Vidnavě rozhodl pro léčení ze své závislosti v Bílé Vodě, které mu zajistí obětavé sestry Matky Terezy.

Pamatujme ve svých modlitbách také na tyto bratry a sestry a odevzdávejme je do Boží náruče, neboť my všichni potřebujeme k životu Otce, ten jediný nás nikdy nezradí a neopustí, s Ním budeme mít domov na zemi i na nebi.