Oslava sv.Václava v Lipové

Letos jako loni jsme prožili  svátek sv. Václava, hlavního patrona naší země v Lipové, kde se ve zdejším kostele sešlo 60 farníků, aby oslavili tohoto významného světce a patrona obce. Zdejší kostel, dobře udržovaný a vyzdobený, je jediným kostelem v našem děkanátě, který má jako patrona sv. Václava. Mši svatou v 9 hodin  dopoledne sloužil  P. Kryštof Szewczyk a mši sv. svým zpěvem již tradičně doprovázel chrámový sbor Laudate Dominum z Jeseníku. Letos jsme však citelně postrádali  místního faráře P. Jindřicha Žagana, který je bohužel nemocen v nemocnici.

Z promluvy P. Szewczyka vyjímáme: Jistě jsme tomu rádi, že můžeme dnešní svátek svatého Václava oslavovat zároveň jako státní svátek, že je volný den, tak jako neděle a máme možnost také i tento svátek oslavit účastí na mši svaté, poděkovat Pánu Bohu za jeho lásku k našemu národu, že nám dal hned na prahu života našeho národa tak velikého světce. 

Jaká to musí být síla, že i víc než po tisíci letech přitahuje takové zástupy? I my jsme byli vtaženi do slavné národní tradice. K soše svatého Václava spěchá náš národ, když jde o něco historicky vážného. Dnes nejsme v Praze na Václavském náměstí, ale na poutní mši sv., radostné oslavě národního patrona. I tady však zpíváme: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám, ni budoucím. Nedej zahynouti? Copak jsme nějak ohroženi? Máme sice různé problémy, ale v podstatě se nám daří jako málo kdy v dějinách. Zavíráme sice školy a propouštíme učitele, protože nejsou děti, ale školy umíme přestavět na potřebnější domovy pro seniory. Daří se nám budovat a stavět, máme odbyt pro naše zboží, ba mohli bychom vyrábět ještě víc, ale chybějí pracovníci – tak to chceme řešit pozváním lidi z jiných zemí. Horší je to, že není na větší důchody, říkají někteří, vždyť na ně přece máme právo. Do smrti nedokážeme výkonně pracovat a mladých je málo… A teď se možná mnozí ptáte, proč o tom mluvím na teto mši sv. Sem se přece hodí zbožnější řeči. Ano i ne. Totiž tyto i mnohé další problémy mají souvislost a bytostně se týkají národa svatého Václava, vévody české země, který je dnes středem naší pozornosti.

On tehdy taky řešil vážné problémy a myslím, že by nám uměl poradit. My jsme dnes zvyklí na vše hledat specialisty, ale naše řešení životních otázek se podobá pacientovi, který má specialistu na koleno a na střevo, či ledviny, ale nikdo ho neléčí  jako člověka. V minulých letech jsme transformovali ekonomiku, reformovali školství, vpluli do informační revoluce, ale nestihli jsme obnovu člověka, bez níž nemůžeme být úspěšným národem.

Je třeba aktivně vytvářet vlastní kulturu, mít odvahu budovat zdravé a stabilní rodiny a dobře vychovávat děti i když je při tom třeba nést nějaký kříž. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím, uč nás objevovat radost z Boha. Vypros nám zdravou lásku k tvému národu, větší lásku k dětem a touhu po nich, i odvahu k oběti potřebné pro štěstí dalších generací, abychom při pohledu do budoucnosti mohli být plní reálné naděje.

V přímluvách jsme prosili za Lipovskou farnost,za zdraví pro našeho otce faráře,za celý náš národ a církev a děkovali za to, že zde máme mši sv. Nakonec jsme si všichni od srdce a srdcem zazpívali tisíciletý chorál „Sv.Václave, utěš smutné,zažeň vše zlé, Kyrie eleison !