Velikonoce ve farnostech otce děkana

Příprava na velikonoční svátky se nesla v duchu „Jak mohu udělat radost Ježíši Ukřižovanému, Zmrtvýchvstalému?“ Ano, je potřeba nazdobit svá vlastní srdce, vyznat hříchy ve svátosti smíření, očistit se od všech nepravostí. Uvědomit si, že jsme hříšní, ubozí lidé a že Kristus za nás položil svůj život. Vážíme si toho? Nejsme jen rádci, kteří vysvětlují ostatním, co mají dělat, a sami nejsou upřímnými následovníky? Neseme věrně svůj kříž nebo ho neustále „házíme“ na někoho jiného? Jsme Bohu věrní i v utrpení? Nereptáme? Umíme mu poděkovat? Na mnoho otázek, které nám přicházely do myslí ve Svatém týdnu, jsme hledali odpověď před svatostánkem a na faře s otcem Miroslavem nejen při svaté zpovědi.

A ono nestačí jen povídat, důležité jsou také skutky, ke kterým nás často vybízí náš duchovní otec. Skutky milosrdenství a lásky k bližnímu. Nemohli jsme opomenout připravit a nazdobit také naše kostely, tuto práci vždy děláme s radostí, neboť je milostí starat se o Boží chrám.

Při velkopátečním obřadu uctívání kříže jsme se na chviličku směli podívat na rány ukřižovaného Krista. V tu chvíli, jako by se srdce zastavilo a mysl přestala pracovat…tolik lásky pro nás všechny měl…Smíme políbit jeho svaté rány. Jak jsme hrdí, že se veřejným způsobem můžeme hlásit k trpícímu Kristu a že nám je dáno před ním pokleknout…“Co pro Tebe Pane Ježíši smíme udělat? Čím Tě potěšit? V kom Tě mám každého dne hledat?“

Hledali jsme na charitě, v domovech důchodců, mezi starými, opuštěnými, nemocnými lidmi. Otec děkan odsloužil v domovech mše svaté, udělil seniorům svátost nemocných, vyzpovídal většinu klientů. Ve farnostech máme 4 domovy: ve Vidnavě Domov Pokojného stáří svaté Hedviky, Charitní dům svaté Anežky. V Kobylé jeden domov důchodců u kostela, druhý domov za potokem. Otec Miroslav prošel stejným způsobem svých 5 vesnic, navštívil všechny, kteří nemohli do kostela.

Bílá sobota, otevřený Boží hrob… V tichosti a v modlitbách setrváváme.

Velikonoční vigilie ve Vidnavě. Oslava Kristova vzkříšení. Díváme se na hořící paškál, světla, která ozařují vše kolem a na vzkříšeného Krista, ze kterého prýští tolik lásky a naděje. Jsme vděční, že u tohoto okamžiku smíme být a všechnu tu krásu vidět. „Pán Ježíš nám otevřel dveře do nebe!“, slyšíme radostná slova z úst otce Miroslava.

Neděle Zmrtvýchvstání byla veselá, především ve farnosti Kobylá, kde se sešlo mnoho malých dětí. Otec Miroslav nám v Černé Vodě nadšeně vyprávěl o těchto dětech, které se účastnily křtu malého Karlíka. Udělaly radost nejen místním, ale především samotnému Bohu, který touží, aby maličcí přicházeli k Němu a čerpali z Jeho bohatství. V homilii také otec Miroslav přirovnal náš život ke svíci, která má vydávat světlo, teplo a po trošce ho předávat. Vždyť skrze nás se Pán Ježíš rozdává světu a to je Jeho radost. Vyzval nás, abychom si často sedali k Ježíšovým nohám a místo mnohdy sobeckého děkování a prošení se Jeho zeptali: “Jak se Ti daří? A s čím Ti mohu pomoci?“

Neděli ve Vidnavě jsme zakončili velikonočním koncertem v kostele sv. Františka, bylo zážitkem znovu slyšet skupinu Campanulu z Jeseníku.

Velikonoční pondělí opět patřilo babičkám na charitě ve Vidnavě. Otec Miroslav s pomlázkou s barevnými pentlemi babičky jemně vyšlehal a společně mší svatou oslavili Ježíšovo Zmrtvýchvstání. „Dělejme radost Ježíši Ukřižovanému, Zmrtvýchvstalému a bližnímu svému, buďme světlem světa, svící, která se spaluje, obětuje pro spásu všech.“ popřál všem od srdce otec děkan.