Večer chval v kostele sv. Kateřiny

Mládež z Bystré, která v těchto dnech tráví prázdniny na faře ve Vidnavě, uspořádala v našem kostele večer chval. S nápadem přišel náš otec Miroslav. Byli pozváni farníci i místní lidé. Zaposlouchali jsme se do slova Božího, poslechli si duchovní písně k oslavě Hospodina a společně hodinu a půl zpívali. Potěšila nás hra na varhany za doprovodu trubky. Vše ukončily děkovné prosby a modlitba Otče náš. Mládež sklidila poděkování a chválu.  Zpívali Bohu celým svým srdcem, s radostí a odevzdaností. A tuto radost jsme si všichni odnášeli do svých domovů.

Po skončení, když už byly lavice prázdné, jsem šla zamknout hlavní dveře kostela. Náhle se u nich objevila maminka se dvěma malými dětmi. Chlapeček asi 4letý říká mamince: „Maminko, pojď se tam podívat.“ A maminka říká: „Ne, tam nepůjdeme.“ A chlapeček na to: „Ale maminko, ty musíš jít, ty jsi ještě neviděla šatičky Ježíška.“ Chlapeček ji vzal za ruku a vtáhl dovnitř, postavil se ke kříži umučeného Pána Ježíše a ukazoval prstem na něj. Spolu s maminkou si pak prošli celý kostel. Při modlitbě jsem poté nemohla přestat myslet na toto dítě, které nepochází z věřící rodiny. Kolik lidí v tomto světě ještě nevidělo šatičky Ježíška? Kolik lidí ještě nestálo před křížem našeho Spasitele? Vychováváme, říkáme dětem, co smí a co nesmí, ale nasloucháme jim? „Maminko, ty musíš jít, ty jsi ještě neviděla šatičky Ježíška…“