Tři hodiny u sv. Františka

V sobotu 3. října 2015 jsme se setkali na pouti v kostele sv. Františka z Assisi ve Vidnavě. Od 15:00 do 18:00 hodin jsme v tichosti seděli u Ježíšových nohou u vystavené Nejsvětější svátosti, modlili se, rozjímali nad svým životem, litovali svých hříchů, prosili o odpuštění, Boží milost a požehnání.

 

Úderem 16:00 hodiny začala poutní mše svatá ke cti sv. Františka, kterou celebroval otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec. V úvodu mše svaté paní kostelnice předala otci děkanovi kytičku žlutých růží. Neslavil svátek ani narozeniny, dostal ji od nás farníků jen tak pro radost, od srdce k srdci, jak s úsměvem řekla paní Annelies.  Otec Miroslav vyjádřil vděčnost a kytička poputovala dále  k Panně Marii, vždyť jí patří poděkování. A na otci bylo vidět, jak je vděčný Pánu Bohu za farníky, kteří jej mají rádi a chrání ho. 

V homilii nás, mimo jiné, otec děkan přivedl do ráje k Adamovi a k Evě. Připomenuli jsme si místo stvoření, dobrého, spravedlivého Boha a krásnou zemi, ze které byli první lidé vyhnáni. Představili jsme si situaci, kdy nastal hřích, neuposlechnutí a trest pro všechny tři Adama, Evu i ďábla. A nás lidi, kteří tak rádi házíme vinu na druhé kolem nás…„Já za nic nemohu, to on zhřešil! To Eva za to může, had mě svedl…“ Ale ve skutečnosti byli potrestáni všichni tři. A tak jsme směli rozjímat nad životem, nad sebou i po mši svaté při adoraci, zpěvu i při svátosti smíření, protože víme, že si často nedokážeme přiznat vinu a říci naplno: „To já za to mohu, já to pokazil nebo opomněl, jsem viník…“ Rádi debatujeme nad utrpením druhých, ať jsou to kněží, farníci, cizí lidé…Radíme, posuzujeme a přitom každý z nás neseme ve svém životě, ve své rodině nějakou tíhu a i my jsme viníci. Kéž bychom si všichni před Boží tváří i před sebou dokázali ze srdce přiznat: „Je to má vina, má veliká vina“ a prosili za odpuštění Boha, který je Otcem spravedlivým i milosrdným, Otcem milujícím a objímajícím. Stačilo pozvednout oči na trpícího Krista na kříži a na sv. Františka, který jej s láskou, s pokorou objímá. A na monstranci, na Živého Krista, ze kterého tryská pramen a zdroj milostí, odpuštění.

Nechyběla sladká tečka, koláček od sv. Františka pro každého poutníka…