Pastýřský list k 20. výročí diecéze

Ostrava - V neděli 29. 5. se v kostelích ostravsko-opavské diecéze četl pastýřský list u příležitosti 20. výročí založení ostravsko-opavské diecéze. Autory jsou olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner a ostravsko-opavský biskup František  Václav Lobkowicz.

 

 

Milovaní bratři a sestry,

s velkou vděčností i s velkou radostí se na Vás dnes obracím u příležitosti dvacátého jubilea naší diecéze. Děkuji Pánu za dílo těchto dvaceti let, za každou oběť i modlitbu, za každé úsilí a věřím, že společenství naší místní církve Pánovou milostí dále poroste.

Pán spojil pro mne období našeho výročí s křížem nemoci. Dal mi zakusit něco ze své cesty kříže, poznat, že mohu nést svou zodpovědnost za svěřenou diecézi také skrze tento svěřený kříž. Cítil jsem Vaši náklonnost a lásku, starostlivost i sílu modliteb. Jsem za to velmi vděčný a velmi mne oslovilo toto vzájemné spojení. Vím, že to přesáhlo rámec diecéze. Milým svědectvím toho je pozdrav našeho metropolity, arcibiskupa Jana Graubnera, který mi k výročí diecéze poslal. S potěšením chci při této příležitosti svěřit jeho slova také vám.

Milý spolubratře,

rád bych Tobě i Tvé diecézi srdečně poblahopřál k dvacátému výročí vzniku diecéze. Já i diecéze-matka, jak se říká, se radujeme z rozvoje diecéze-dcery a máme radost ze všeho, co se vám podařilo vybudovat nejen v oblasti stavební či struktur církevního života, ale i živého společenství víry, která vyzařuje do okolí, předává se další generaci a oslovuje hledající.

Těšíme se, že Dny víry, které slavíte v Ostravě poprvé, budou krásným svědectvím víry a znamením vyzařování do společnosti, že se ukáže, jak praví List Diognétovi, že křesťané jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Křesťané pobývají jako cizinci uprostřed porušených věcí, a očekávají neporušenost v nebi. Tak význačné místo jim určil Bůh a je nepřípustné z něho zběhnout.

Kéž Dny víry povzbudí věřící ke svědectví podobnému prvním křesťanům, o nichž se píše: V oblékání, jídle a ostatních stránkách života se řídí místními obyčeji. A přece se jejich život vyznačuje nápadnými rysy, které budí podiv a jsou podle obecného mínění neuvěřitelné: Bydlí sice ve svém, ale jako by byli hosty a nájemníky. Jako všichni ostatní se žení a mají děli, ale novorozence neodhazují dnes bychom řekli: počaté děli nezabíjejí. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli. Stanovené zákony zachovávají, a svým životem všechny zákony překonávají. Křesťan, který žije podle Krista, se od svého okolí liší, ale právě tím se stává viditelným znamením naděje pro svět.

K výročí diecéze jsi založil, podobně jako máme u nás, společenství Eucharistická hodina. Sám od tohoto společenství mnoho očekávám.

U nás už má přes dva tisíce členů. Spoléhám na tyto věřící, kteří se rozhodli pravidelně trávit půlhodinku modlitbou u svatostánku, která má úžasnou sílu a moc. Svou adorací prohlubují osobní vztah k Pánu Ježíši, rostou ve víře a vyprošují potřebné milosti pro obrácení světa. Procvičují svou víru, když se snaží vidět Krista v potřebných kolem sebe a sloužit jim jako Kristu samotnému. Závazek je maličký, půl hodiny týdně, minimálně aspoň jednou za měsíc. Nemocní mohou adorovat na dálku za svého lůžka. Ten závazek je důležitý. Vím, že dnes se lidé nemají chuť vázat a chtějí být svobodní. Říkají, že je možné se modlit i bez závazku. Mají pravdu. Ale dnešní doba je nemocná neochotou k závazkům. Přejeme si, aby mladí lidé měli odvahu zavázat se sňatkem na celý život, vytvářeli pro své děti stabilní rodiny a nežili jen nezávazně na hromádce. Chceme, aby mladí měli odvahu zavázat se na celý život kněžským nebo řeholním slibem. Přijetím malého závazku můžeme dávat důležitý příklad a podílet se na uzdravování společnosti.

Pravidelná adorace členů umožňuje častější otevření kostelů a pomáhá i ostatním lidem prohlubovat svou víru přátelskou návštěvou Pána Ježíše ve svatostánku. Radost děláme i samotnému Kristu, když ho nenecháváme zamčeného jako vězně v našich kostelích, ale navštěvujeme ho jako přítele, který je připravený nám naslouchat i plnit naše prosby.

Ctihodný bratře,

měl jsem radost, když Tvoje nemoc probudila mnohé, kteří se semkli v modlitbě za Tvé uzdravení. Dnes mohou děkovat, když se Tvé zdraví lepší. Vím, že jsi na svou diecézi stále myslel v modlitbě a trpělivým přijímáním svého kříže jsi proměňoval své bolesti v oběť za ty, které Ti Pán svěřil. Věřím, že Tvoje modlitby a horlivost Tvých kněží i zbožných věřících přispějí k dalšímu rozvoji mladé diecézní církve. Kéž Bůh, který na Tebe dopustil nemoc omezující apoštolské působení, udělá ze všech Tvých diecézanů horlivé apoštoly a misionáře!

S přáním všeho dobra od Pána Tebe i celou diecézi srdečně zdraví, ve spojení modlitby zůstává a o modlitbu také prosí

Mons. Jan Graubner, metropolita, arcibiskup olomoucký

Drazí věřící, milí kněží a jáhni, zasvěcené osoby, milí bohoslovci. Usilujme i nadále a toto vzájemné sjednocení, po vzoru prvních křesťanských obcí, které měly jedno srdce a jednu mysl. Velmi mi záleží na tom, aby Dny víry, kterými chceme oslavit výročí diecéze, byly evangelizačním impulzem pro nás pro všechny. Prosím Pána o jeho požehnání pro nás pro všechny, pro ty, kterých se dotkne naše hlásání i pro všechny obyvatele naší diecéze. Já sám nadále spoléhám na vaše modlitby.

Žehná Váš biskup František Václav