Účastníci expedice výstupu na "Sinai" bivakovali na Maria Hilf

Maria Hilf - Přes třicet mladých křesťanů bivakovalo od 14. do 20. 8. se stany s podsadou na poutním místě Maria Hilf ve Zlatých Horách, aby prožilo na Sinai campu týden setkávání se – se sebou samými, s druhými a s Bohem. Jedinečný, skvělý a inspirativní – tak charakterizovala Magdaléna Kubátková z Dětmarovic tábor v duchu charismatické duchovní obnovy pro mladé věřící z diecéze. „Pro sebe ho vnímám jako velkou ‚načerpávačku‘ do koloběhu studijního života,“ hodnotí Magdaléna a dodává: „Je dobře promyšlený, jsou propojené různé aktivity a je vidět, že si organizátoři dali velkou práci. Úplně nejvíc mi dává společenství.

Když pocházíte z farnosti, kde není velký počet mladých, je okouzlující vidět mladé křesťany, kteří věří v to samé, co vy, a jejich víra vás motivuje. Z programu jsem nadšená ze zpovědi a skvělých duchovních rozhovorů s kněžími. Můžeme si s nimi kdykoliv promluvit, probrat životní události, svůj život.“

Na tzv. expedicích, tj. skupinkách, probírají mladí přednášku, sdílejí se. Její součástí je také kněz. Zajímavé téma „Kdo je můj faraón?“ si ve čtvrtek vyslechli účastníci od P. Jiřího Ramíka. „Je to ten, který nám žere čas, nalhává nám, že nemáme žádnou cenu – a to je nesmysl. Bůh o nás snil ještě před naším narozením,“ představuje ústřední myšlenku Magdaléna Kubátová a dodává: „Také zde máme kreativní workshopy. Filosofovali jsme, pletli košíky a dnes večer nás čeká překvapení.“

To (v podobě další hry) připravili organizátoři, kteří čerpají ze svých zkušeností a s úžasem sledují, že jejich očekávání jsou nejenom splněna, ale dalece předčena, jak vystihuje jeden z nich – P. Michal Jadavan. „Každý den je tak dobrý, že se bojím, aby ho ten druhý byl schopný dorovnat, a naopak, on je ještě lepší. Ještěže camp trvá jenom týden, protože nevím, kam bychom se dostali,“ směje se otec Michal a vyznává: „Cítím, že moje energie vložená do mladých, je dobrá investice – málo dávám, hodně dostávám. A když se všichni cítí načerpáni, je to podle mne známka toho, že je tady ještě jiný zdroj než jenom ten lidský.“

Lidským zdrojem jsou, kromě otce Michala, také Daniel a Michael Dvořákovi a mezinárodní rozměr mu dodává Tomáš Šatura ze Slovenska. Spojili se kvůli organizování menších táborů podobného typu, a když nastal čas, získali požehnání autorit včetně biskupa Františka Václava Lobkowicze a nabídli účast mladým věřícím z celé diecéze.

Organizátoři věří, jak říká P. Jadavan, že první ročník není poslední. „Otázka je, jestli se toho budu účastnit já, jsem nemocný,“ načež skromně dodává: „Jsou tady další kněží, Jiří Filipec z Vápenné, Jan Slavík, ředitel ve Staré Vsi, Pavel Marek, kaplan v Ostravě-Porubě a každý z nich je mnohem schopnější organizovat takovou akci, tak se nebojím, že by se nenašel dědic.“