Pouť rodin na Mariahilf s otcem biskupem Františkem Václavem

V sobotu 13. května 2017, v den výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě, se sešli poutníci, ale hlavně rodiny s dětmi na poutním místě Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor, aby společně děkovali a prosili právě za dar lásky do každé rodiny. Každý, kdo mohl navštívit tuto každoroční pouť, se zde tentokrát mohl cítit jako v takové křesťanské rodině. Všude běhaly děti a jejich smích zněl do okolí.

V 13:30 hodin P. Mgr. Mariusz Tomasz Banaszczyk, kněz ze Zlatých Hor, všechny přivítal a vyzval k modlitbě radostného růžence, kterou sám vedl. 

V 14:00 hodin, za písně „Zdráva buď, Panno Maria … (Kanc. č.815)“ byla sloužena mše svatá, kterou celebroval otec biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Koncelebrovali kněží jak z děkanátu Jeseník, tak i z jiných děkanátů. 

V úvodu mše svaté otec Mariusz přivítal otce biskupa a byla mu předána kytička. 

Před kázáním si otec biskup sedl blíže k lidem na židli a opravdu v tu chvíli to připomínalo společenství rodiny, kdy moudrý otec hovoří … 

Otec biskup mluvil o různých výročích, včetně výročí Panny Marie Fatimské. I my slavíme různá výročí, např. narozeniny, kdy se sejde rodina a příbuzní. A je vždycky hezké, když při společných setkáních máme na tváři úsměv. Když se někdo pořád mračí, jde mu to vidět právě ve tváři. A může se malovat a skrývat to, jak chce, ale jde to přesto vidět. Když má někdo dobrou náladu, přenáší ji na ostatní. To samé je ale i se špatnou náladou. Dále otec biskup mluvil o Svaté Rodině a dal ji všem za vzor. Je potřeba, aby si každý plnil své povinnosti a to právě i děti. A plnění těchto povinností je cesta ke svatosti. Ve svém životě máme předávat svou víru. V každém svém bližním mám vidět Krista. Není to problém, když se díváme do kočárku na malé dítě, tam je to pěkné, bez hříchu, tak jako Ježíšek v Jesličkách. Ale když manželé prožívají nějakou chvilku lásky, je tam Ježíš? Jistě, vždyť Ježíš je láska. A skrze Ježíše poznáváme Otce. Buďme rádi, že Kristus je uprostřed nás. A z toho vyplývá snaha druhému odpustit, zapomenout, mít k němu úctu. A když přijde v rodině nějaká hádka, dejme si večer křížek na čelo a pusu. S tím se dobře usíná. S vědomím, že se máme rádi. Je potřeba pamatovat i na tu kytičku při výročí svatby. Závěrem otec biskup řekl: „ Ať vám Bůh žehná a žijte opravdu ve víře, naději a mějte v sobě vzájemnou lásku. Mějte se rádi a váš život bude krásný.“

Při obětních darech šli rodiče s dětmi k otci biskupovi a předávali mu každý kytičku. 

Po svatém přijímání a modlitbě poděkoval ještě jednou otec Mariusz otci biskupovi za jeho přítomnost při slavení mše svaté a pozval přítomné na další program, který byl ze začátku hlavně pro děti a zahrnoval rýžování zlata, kolovrat, dárek pro maminku, mletí obilí, skákací hrad, putování s Marií cestou lesem. Dále už pro dospělé na 16:00 hodinu na přednášku MUDr. M. Fridrichové „Zvládnou naše děti manželství a rodinu?“ A na 17:00 hodinu, kdy před závěrečným svátostným požehnáním zazní litanie k Panně Marii. Následně byl vylosován děkanát na příští rok a vyhrála to Opava.

Po závěrečném požehnání, když se již dal průvod s ministranty a kněžími do pohybu, se otec biskup zastavil, vystoupil z řady a šel k prvním lavičkám, před kterými seděli lidé z Institutu Krista Velekněze z Bílé Vody na invalidních vozíčcích a každému z nich podal ruku. Berme si z něj příklad a pomáhejme svým bližním, zvláště postiženým a opuštěným jak dobrým slovem, tak i skutkem. 

Otče biskupe, můžeme být v naší diecézi hrdí, že máme právě Vás. Děkujeme Vám, že nám dáváte nejen Boží slovo a dobré rady do života, ale že nám vše ukazujete i na příkladech. Jak řekl svatý Jakub: „ … já ti ukážu svou víru na skutcích.“ (Jak 2,18).