Otec děkan nás vyzval ke každodenní modlitbě za otce biskupa Františka a otce biskupa Martina: „ráno poprosme a večer poděkujme…“ Nejen nám farníkům, ale i přítomným dětem připomněl, abychom se uměli rozdělit s bližním svým po vzoru svatého Martina a byli dobrosrdeční, obětaví, soucitní... Děti pozval k oltáři k modlitbě Otče náš a s pozdravením pokoje je poslal ke každé babičce, dědečkovi…
Často po bohoslužbě říkáme: „To byla pěkná mše…“ Nyní jsme nemuseli říkat nic, vděčnost v srdcích za naše biskupy byla znát a úsměv zářil kolem nás v kostele i na faře při posezení. Co Bůh činí, dobře činí, budiž jméno Boží velebeno na věky.