Velikonoce ve farnosti Javorník

Květnou nedělí po čtyřicetidenním období půstu jsme vstoupili do Svatého týdne. Žehnáním kočiček a čtením z Písma nám P. Krzysztof Ryźko připomenul události spojené se slavným vjezdem Pána Ježíše do Jeruzaléma. Po vstupní modlitbě, prvním a druhém čtení jsme měli možnost zaposlouchat se do Markova evangelia o umučení Pána Ježíše Krista. Měli jsme příležitost zamyslit se nad tak velikou obětí, kterou pro naše hříchy podstoupil Boží Syn a zároveň se pokusit alespoň na chvíli vcítit do Jeho utrpení, do všeho, co prožíval…

Kladu si zároveň otázku, zda bych já byla schopna takového sebeobětování pro lidstvo, pro tento hříšný svět. A jsem alespoň trochu vděčná za všechno, co pro nás podstoupil? …..

  

S myslí plnou otázek a větvičkami kočiček jsem odcházela z nedělní bohoslužby.

  

   

Při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se rozezvučely zvony, po dozpívání pak utichly až do sobotního večera.      

  

V úryvku z druhé knihy Mojžíšovy jsme si připomenuli události vedoucí k ustanovení velikonoční večeře před vyvedením lidu Izraele z Egypta, z listu sv. Pavla Korinťanům pak Ježíšova slova při poslední večeři, kterými ustanovil slavení Eucharistie. Mytí nohou apoštolům při poslední večeři, které popisuje Janovo evangelium, je projevem Ježíšovy lásky. Jan13,34 cituji: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“, praví Pán. Konec citace.                          

  

Po skončení bohoslužby byla za doprovodu klapaček přenesena Nejsvětější Svátost do Getsemanské zahrady. Modlitbou a krátkou adorací byl zakončen obřad tohoto dne.

V den Velkého pátku v dopoledních hodinách rozvážel pan Martin Grabarczyk posvátné oleje po jednotlivých farnostech, tedy i k nám, do Javorníku.

  

Obřady tohoto dne začaly v patnáct hodin křížovou cestou, kterou vedl pan Grabarczyk.

Janovo evangelium o umučení našeho Pána Ježíše Krista nám opět připomenulo velikou Ježíšovu oběť, ale nejen to, v první řadě Jeho poslušnost Otci, plnění vůle Otcovy, nikoli vlastní.

  

Po postupném odhalení kříže a jeho uctívání jsme přistoupili ke svatému přijímání. Závěrečnými modlitbami a tichou adorací u Ježíšova hrobu jsme završili velkopáteční obřady.

V průběhu dne jsme se vystřídali v adoraci u Ježíšova hrobu. Před devatenáctou hodinou jsme se shromáždili před kostelem, kde byl rozdělán oheň. Po obřadném rozsvícení paškálu, vnesení Světla do kostela a po druhém zvolání Světlo Kristovo jsme si postupně rozsvítili svíčky i my. Po třetím zvolání jsme se usadili na svých obvyklých místech.

  

Vyzpíváním Hymnu otcem Krzysztofem pak pokračovaly obřady Bílé soboty.                  

Čtením Starozákonních událostí od stvoření světa, přes oddanou věrnost a poslušnost Abrahamovu  Bohu, Mojžíšovo poslání a úkol vyvést svůj lid z egyptského otroctví, jsme se přenesli k událostem, které popisuje Nový zákon. Je to oslava a radost ze vzkříšení a zmrtvýchvstání umučeného Pána Ježíše. 

  

Po jednotlivých čteních následovalo žehnání vody a poté k přijetí dvou katechumenů křestními obřady do farní rodiny. Po jejich křtu jsme si i my připomenuli náš vlastní křest. Světlo zapálených svící nám má stále připomínat Světlo Kristovo a my máme toto Světlo přinášet v první řadě do svých domovů a následně i těm, kteří toto Světlo zatím nepoznali.

  

Svátostným požehnáním a chvalozpěvem Vesel se nebes Královno.. byly ukončeny obřady Bílé soboty, čímž jsme vstoupili do oslav této radostné události, oslav velikého tajemství této noci.      

  

Po mši svaté O. Krzysztof ještě požehnal pokrmy, které si lidé přinesli.       

  

V prvním čtení ze Skutků apoštolů sv. Petr říká: „Ježíš je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří“. 

   

A apoštol Pavel v listu Kolosanům píše: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi“. 

  

Je to podivuhodné, jak tato slova platí i pro nás, pro dnešní dobu, pro náš nový život, který jsme přijali křtem.  Život, který svým zmrtvýchvstáním dosvědčuje sám Ježíš Kristus. Pokud jsme pozorně naslouchali slovům Janova evangelia, dozvěděli jsme se o této velikonoční události více. Radost ze vzkříšení, oslava nového života, života věčného, je to, co může křesťan denně prožívat, co ho může a mělo by naplňovat.

  

Svátostným požehnáním, pozváním na bohoslužby velikonočního oktávu skončila nedělní Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Na závěr zazněl chvalozpěv Vesel se nebes Královno...