Provokuje, motivuje, vyzývá (k výročí sv. Melichara Grodeckého)

Svatí církve nejsou trofeje, které se ukládají na poličce nebo na oltáři. Svatí církve nemáme ani proto, abychom je jen obdivovali, ctili nebo chválili. Svatí jsou osoby žijící ve společenství církve, jsou s námi, doprovázejí nás. Krásně zní slova sv. Pavla, se kterými se obracel na společenství věřících, mluvil ke svatým církve. Svatí církve jsou osoby, které jsou v posvěcující lásce blízko Boha. Svatý Melichar nám nyní vychází vstříc právě jako jeden z těchto svatých.

V této době máme nejen poznat životní osudy sv. Melichara nebo si připomenout jeho mučednickou smrt. Sv. Melichar přichází, aby nás obohatil, abychom byli obdarováni jeho přítomností a šli společnou cestou za Kristem. Využijme čtyřsetletého výročí jeho smrti, abychom byli obohaceni ve svém životě víry.

Svatý Melichar pochází z našeho území, z Těšínského Slezska. Svatý, který působil v Polsku, v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Svatý, který se odevzdal Boží službě jako jezuita. Svatý, který neváhal umřít pro Boha a církev, odevzdal svůj život jako mučedník v dalekých Košicích. Svatý, který k nám chce promlouvat, chce nás provokovat, motivovat a vyzývat ke změně našeho života. Co nám chce říci svým životem, postojem vůči Bohu, církvi a člověku?

 

Mučednictví
Mučednictví nemusí vždy znamenat smrt, konec života. Mučednictví znamená postavit Boha na první místo. Před sebe, před vlastní egoismus, před vlastní rozmary, před vlastní tužby, před vlastní život. Melichar nás provokuje, abychom den co den měli odvahu stavět Boha na první místo. Ukazuje nám svým mučednictvím, že je to možné, že můžeme postavit Boha nade vše. Každý den, když umíráme pro Boha, ukazuje, že v našem životě je hlubší smysl, je něco víc. Život se otevírá novým směrům a další dny života se stávají krásným vyznáním víry v Boha.

 

Společenství – svědectví víry 
Společenství, ve kterém vyrůstal Melichar, žilo událostmi mučednické smrti spolubratrů a jejich připravenosti k oběti. Mluvili k němu svědkové víry, lidé připraveni se dennodenně namáhat pro vyšší hodnoty. Každý den živil svoji mysl a také srdce tím, co je hodnotné a cenné pro život. Jeho život nás motivuje k tomu, abychom se starali o společenství, o místo, ve kterém vyrůstáme a ve kterém vychováváme naše děti. Dokážeme dnes představovat svědky víry? Jsme sami svědky upřímné a odvážné víry? Čím sytíme sebe a své blízké? Máme přístup k Božímu slovu,  k Eucharistii, k životopisům svatých. Sv. Melichar jde s námi a ptá se, jak to vše využíváme, jak nás to formuje. 

 

Církev – láska a věrnost k církvi
Jaký je náš postoj vůči církvi? Vidíme hodnotu společenství, ke kterému patříme?
Sv. Melichar zemřel, protože se nezřekl Ježíše a církve, dal se umučit pro Boha a církev. Tím provokuje zvláště dnes, kdy je snadné o církvi mluvit špatně. Melichar nás vyzývá k péči o církev, abychom byli v jednotě s církví. Doprovází nás celou dobu a bude se nás ptát, zda je církev pro nás jako matka. Zda dokážeme bránit, hájit církev. Zda dokážeme vytvářet církev. Vždyť přece v církvi se utváří naše identita, naše osobnost, náš způsob myšlení, mluvení, jednání. Co jsme připravení obětovat pro církev?

 

O životě Melichara toho nevíme mnoho. Víme ale, že asi 37 let jeho života ovlivnilo jeho smýšlení a jeho srdce tak, že byl připraven k mučednictví.
V tomto roce přichází, aby nás provokoval ke každodennímu rozhodnutí mít Boha na prvním místě. Aby nás motivoval k práci na sobě a péči o rozvoj našich blízkých. Nakonec nás vyzývá k lásce k církvi, k objevování jejích hodnot a k budování opravdové jednoty ve společenství církve. 
Využijme to, co nám Melichar přináší, aby náš život byl svatý a slova sv. Pavla nechali zasít do svých srdcí. Amen.