Velmi se mýlíte...

Něco takového řekl Ježíš v souvislosti, komu bude patřit žena po smrti…Lidé budoucího věku se nežení ani nevdávají, jsou jako andělé v nebi. A oni debatovali, každý zastával nějaký názor, někdo ustupoval, aby byl klid, jiný se hádal, jiný pro svůj názor by se klidně stal mučedníkem. Ti, co byli okolo Ježíše, slyšeli pravdu. Někdo ji přijal, jiný ani neposlouchal, další se smál, ale většina to ani neslyšela: nebyly sociální sítě, televize, noviny, mobil. Ale každopádně hned, co opustili tento svět, si museli přiznat pravdu. Ale toho času, který mohli využít efektivně a smysluplně-to poznání se jim stalo lehčím či těžším očistcem. /Nezapomínejme na peklo a nebe/

Dnes debatujeme o rouškách, o testování, o očkování. A je mnoho lidí, kteří to prožívají jako něco podstatného, zásadního. Mnozí to vnímají jako svůj problém, jako největší problém lidstva. Že používáme tato témata jako maskování, aby se nikdo nedostal blíž k mému kněžství, rodičovství, manželství, dospívání, stáří, sourozenectví…to dobře víme a umíme cokoli, nejen roušky takto používat. Ale je také pravda, že skutečný problém svého života si nejsme ochotni přiznat a bohužel ani si ho nejsme schopni přiznat. Mnohé to čeká až po smrti, což je skutečná tragédie. Už je pozdě.  Nu někdo se probere těsně před tím, než bude odvolán z tohoto života. Někdo ve stáří, ve středním věku, v mládí. Znám děti, které srdcem-instinktem znají svůj problém, což je zázrak. A když nám někdo chce aspoň naznačit…ať je to anděl nebo člověk, tak s ním přestaneme kamarádit.

 

Kdybychom v adventní a vánoční době byli ochotni hledat svůj problém, ne manžela, manželky, kněze, rodičů, dítěte, šéfa v práci, spoluzaměstnance, ne politika…ale svůj problém, což je výchozí bod, od kterého člověk začíná kráčet po cestě podle Boží vůle. Myslet, mluvit a jednat podle Boží vůle. To jsou požehnané Vánoce a pravdivá oslava Narození Ježíše Krista. 

 

Vyprošuji nám všem, abychom nejen o Vánocích byli Mariinou a Ježíšovou radostí. Žehnám…otec Miroslav