V dušičkovém týdnu jsme vzpomínali na všechny věrné zemřelé, kteří nás předešli… I mezi nimi byli lidé, kteří žili svatým životem a dnes jsou příkladem a povzbuzením pro nás. Když oni to zvládli, tak proč ne já? Mše svaté obětované za zesnulé i návštěvy hřbitovů nás na chviličku zastavily a my směli nahlédnout do světa neviditelného, ale reálného a zavzpomínat na život Pána Ježíše Krista, který nám všem ukázal směr. Směli jsme vyznat hříchy proti Božím přikázáním ve svátosti smíření a získat tak plnomocné odpustky. Otec Miroslav ve svých farnostech navštěvoval hřbitovy, modlil se s námi a zastavoval se u každého hrobu s požehnáním… Svěcená voda dopadala na každý hrob i místo, kterým jsme procházeli. Čas utíká, roky přibývají a my se přibližujeme k bráně nebeské. Kéž si zasloužíme vejít a radovat se v Boží slávě stejně jako ti, kteří nás předešli a pochopili smysl pravého života, který na hřbitovech nekončí.