Vládou vyhlášený den smutku nás zastavil… Žádné nákupy ani přípravy na vánoce se nekonaly. Naopak jsme celý den prožívali ve ztišení a modlitbě za oběti tragické střelby na Filozofické fakultě UK v Praze.
V 10:00 hodin otec Miroslav sloužil zádušní mši svatou za oběti střelby na charitě. A neplakala jen srdce při této mši. Upřímné slzy v domácnostech. I na ulicích, kde jsme se potkávali.
Ve 12:00 hodin se rozezněl zvon svaté Jany z Arku. Zůstali jsme stát na místě, kde zrovna kdo byl. Minuta ticha a spousta upřímných modliteb směřovala do nebe za soucit s bolestí v tomto světě…
Ve 14:30 hodin jsme se sešli na mši svaté v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě, při které nehrály varhany, nezpívalo se. V tichu jsme se modlili a prosili milosrdného Boha, aby se smiloval a dal víru i sílu všem pozůstalým překonat zoufalství a ztrátu svých blízkých. Před oltář pan farář přinesl velkou červenou svíci s betlémským světlem, jako symbol nevinné krve obětí střelby.
A do toho všeho od samého rána vnáší otec Miroslav Boží odpuštění objednaným kajícníkům a vypadá to, že před půlnocí neskončí…