Bílá sobota ve Vidnavě

Nesla se tichou vzpomínkou a rozjímáním u Božího hrobu na Krista, který nesl kříž na horu Golgotu a všem nám ukázal cestu života i pravdy. Každý z nás s pokorou u jeho hrobu předával svá trápení, ale děkoval i za radosti, které nás provázejí. Posilněni jeho láskou a nadějí jsme se setkali se svícemi v zadní části kostela sv. Kateřiny. Otec Miroslav požehnal plamen, symbol Krista, který je světlem světa, v němž zazářila Boží sláva. Zapálil paškál a my své svíce. Vnesli jsme světlo do zatemnělého kostela k oltáři. Zazněla biblická čtení ze Starého zákona a epištola. 

Kostel se rozzářil, varhany rozezněly své tóny, zvonky zvonily, zaznělo Aleluja, radost v nás byla znát a otec Miroslav zvěstoval, že Pán Ježíš Kristus z mrtvých vstal. Provedl nás příběhem prázdného hrobu a žen, které uslyšely, že Pán Ježíš byl vzkříšen. Otevřel nám bránu do nebe a nyní je na každém z nás, co si vybereme. Prošli jsme také Rudým mořem spolu s Mojžíšem, s Izraelity a pocítili Hospodinovu moc nad celou zemí, nad námi všemi. „Vybírejme si lidi kolem sebe, kteří nesou jméno Hospodinovo, jako Mojžíš, který svůj lid pozvedl, vyvedl, zachránil,“ vyzval nás pan farář. „Špatný vůdce našeho života nás svrhne dolů, nerozvine v nás dobré smýšlení, laskavé srdce a víru v Pána Boha. Modleme se za naše děti a blízké kolem nás, aby jako ženy u hrobu uslyšely, kde hledat Pána Ježíše Krista, který jim zaručí věčný a šťastný život po smrti.“