Moje maminka Naděžda Hanáková už desátý rok prochází Alzheimerovou nemocí. Je odkázaná na naši pomoc, nemluví, sama se nenají, nechodí… Doma nám postupně přestala téct studená voda. Nu potrubí už má „svoje za sebou“. Bydlíme ve Vidnavě v nájemním bytě, vodaři zkoušeli trubky pročistit kyselinou, ale tentokrát už to nepomohlo. 

 

Pan starosta se rozhodl dát do pořádku nejen vodu, ale zrenovovat  koupelnu i záchod. Vše pamatuje „doby dávno minulé.“ A protože to není práce na pár dní, koncem května 2024 jsme se s nemocnou maminkou, 93letou babičkou a domácí kočkou stěhovaly. A kam jinam než na faru. Máme to „doslova za rohem.“  Babička je spokojená, protože je s ní kočička Rudolfka, která jí pomáhá vyrovnávat se i s nemocí svého dítěte. 

V pátek 7. června 2024 jsme se tradičně zapojili do Noci kostelů, v 17:00 hodin se rozezněl zvon svaté Jany z Arku, při kterém byly naše kostely otevřeny. Prožili jsme krásný večer s lidmi, kteří přicházeli do našich chrámů obdivovat nejen kulturní památky. Jako první příchozí byl nás kněz otec Miroslav, a i když je v kostele denně při celebrování mší svatých, málokdy má čas projít si všechna zákoutí a zastavit se u soch svatých. „Nestačí jen obdivovat tesařské dílo, ale je třeba se přes sochu napojit na svatého, který je v nebi živý a rozmlouvat s ním, nabrat sílu pro svůj život. Když on dokázal na zemi konat dobro, mohu i já ho následovat a být dobrým, obětavým, pracovitým…“ řekl s úsměvem pan farář.

Oběť Pána Ježíše Krista je pro nás největším darem, co je svět světem. Jeho krev nás spasila, prolitá za celý svět otevřela lidem bránu do nebe, život smrtí nekončí, věčný domov čeká na každého z nás. Zde na zemi putujeme, v práci obživu dostáváme a duši naši při mších posilujeme. Tělo a Krev Páně ve svatém přijímání dává plnost našemu žití, pokrm svatý, z rukou kněží nám daný, hostie bílá, člověkem vytvořená a knězem proměněná…samotný Pán Ježíš přichází, nasycuje a proměňuje nás. 

V sobotu 18. května 2024 jsme si připomenuli naši oblíbenou světici svatou Johanku z Arku, dívku, která zachránila Francii a které je zasvěcen náš zvon ve Vidnavě. Její socha nechybí na žádné mši svaté, rádi ji vozíme i na poutě do našich farností. Začátek mše svaté byl jiný a velmi dojemný. Pan farář vzal sochu svaté Jany z Arky a společně jsme vyšli před kostel svaté Kateřiny, kde při zvonění zvonu zněly litanie k její cti. Vnímali jsme velikou vděčnost, radost a zároveň děkovali za její ochranu, lásku a pomoc do každého dne našeho života. 

Tradiční květnová pouť u svatého Floriána ve Velké Kraši byla vzpomínková, nejen na hasiče z Kraše, kteří už nejsou mezi námi, ale také na všechny poutě, které se v tomto kostelíčku konaly, a že jich už bylo požehnaně. Prapor hasičů zdobí vždy přední lavice, jejich uniformy v nás vzbuzují respekt a zároveň vděčnost za pomoc všem potřebným, kterým hasičský sbor včetně zdravotníků pomáhá, jak vyzdvihl v homilii otec Miroslav, který byl celebrantem mše svaté ve 13:00 hodin. A myšlenka, která mimo jiné zazněla? „Buďme také vděční za technologie, které tento svět nabízí. Mnozí proti nim bojují a nechtějí s nimi spolupracovat. Díky přístrojům, počítačům, autům…se zachraňují životy. Buďme vděční za vše, co máme, za Boží požehnání, díky kterému se mnohé věci zdokonalují, naučme se správně technologie používat ku prospěchu dobra a pomoci bližnímu, či vzdělávání se.“

V neděli 21. dubna 2024 jsme si při mši svaté v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě připomenuli významného rodáka a uznávaného ortopeda, profesora Adolfa Lorenze, který se proslavil po celém světě. 21.dubna 2024 uplynulo 170 let od jeho narození. Otec Miroslav na začátku bohoslužby připomenul sérii vzpomínkových akcí, které pořádali Vlastivědné muzeum Jesenicka a město Vidnava. 18. dubna v 18:00 hodin se v Jeseníku konala přednáška, kterou přednesl Mgr. Matěj Matela. Také v kostele ve Vidnavě pan Matela promluvil o profesorovi Dr. Lorenzovi a naposledy večer 23. dubna  v domě Partnerství ve Vidnavě. 

V sobotu 13. dubna 2024 jsme po odpolední mši svaté opékali klobásky na farní zahradě. Po každé mši svaté je farní kancelář otevřená pro každého, kdo má rád společenství, kdo má rád posezení při kávě, kapučínu a sladkostech. Nyní nám krásné slunečné počasí přálo sejít se venku, posedět na lavičkách u ohně, opékat, popovídat si, probrat farní záležitosti, zavzpomínat, zasmát se… Opečená klobáska s nakrájenou zeleninou chutnala nám i otci Miroslavovi, rádi zase setkání u ohně na faře zopakujeme :-)

V sobotu 6.4. ve Vidnavě i na charitě, v neděli 7.4. v Kobylé a Bernarticích jsme slavili velikonoční mše svaté a připomenuli si svátek Božího milosrdenství. Obraz milosrdného Ježíše, namalovaného podle svaté Faustyny, se rozšířil po celém světě a zdobí naše farní kostely. I před oltářem v kostele sv. Kateřiny byl vystavený v tento svátek a vítal každého věřícího, který přišel na mši svatou. Každý z nás se modlíme korunku k Božímu milosrdenství, která nese zaslíbení. Pramen Božího milosrdenství je otevřený pro každého hříšníka, třetí hodina odbitá v každém dni vybízí k modlitbě korunky, která zabere tak málo času a přeci zapomínáme, nestiháme, minuty věnujeme jiným, mnohdy nepodstatným věcem.

Čas běží, život utíká a nikdo netuší, kdy bude stát před Božím soudem. Jak nám často říká otec Miroslav, že nejdůležitější je vybojovat si nebe a pak věčně žít v Božím království. A to stojí za pozemské lopocení a námahu získat život v Boží radosti a lásce. 

Nesla se tichou vzpomínkou a rozjímáním u Božího hrobu na Krista, který nesl kříž na horu Golgotu a všem nám ukázal cestu života i pravdy. Každý z nás s pokorou u jeho hrobu předával svá trápení, ale děkoval i za radosti, které nás provázejí. Posilněni jeho láskou a nadějí jsme se setkali se svícemi v zadní části kostela sv. Kateřiny. Otec Miroslav požehnal plamen, symbol Krista, který je světlem světa, v němž zazářila Boží sláva. Zapálil paškál a my své svíce. Vnesli jsme světlo do zatemnělého kostela k oltáři. Zazněla biblická čtení ze Starého zákona a epištola. 

Diecéze - Několika tzv. Extrémních křížových cest, jež protnou hranice ostravsko-opavské diecéze, se mohou zúčastnit zájemci o netradiční rozjímání posledních Ježíšových chvil v Jeho pozemském životě. Všechny se shodou okolností uskuteční od pátku 22. března. Mezi pobožnostmi křížové cesty se vyjímá jedna její varianta, a sice tzv. Extrémní křížová cesta (dále jen EKC). Jde o dobrovolnou praktiku, jež spočívá v ujití vybrané, často dosti obtížné trasy během noci, rozjímání o Ježíšově utrpení a překonávání sebe sama. Putuje se po jednom či ve skupinkách (tvořených maximálně deseti lidmi), pokud možno mimo hlavní komunikace, přičemž od 1. zastavení je závazné mlčení, vyjma nahlas čteného rozjímání a modlitby na jednotlivých zastaveních. Trasa má být nejméně 40 km  dlouhá, jsou však výjimky. Její absolvování by mělo trvat nejméně 8 hodin a převýšení by mělo být alespoň 500 m.

Již od roku 2015 se naše farnost pravidelně připojuje k postní aktivitě 24 hodin pro Pána, kterou vyhlásil papež František. Letos probíhala od 8. do 9.3. a motto znělo: „Kráčet v novém životě“.

Tichá adorace před Nejsvětější svátosti začala v sobotu 9.3.2024 od 13:30 hodin v kostele sv. Kateřiny, potěšilo nás, že se zúčastnili skoro všichni farníci. Rozjímali jsme, modlili se a byli ve spojení s živým Kristem v tichosti svých srdcí. Pak zazněly litanie k Srdci Ježíšovu, zásvětná modlitba a všichni jsme přijali svátostné požehnání. Ve 14:30 hodin následovala postní mše svatá a společná křížová cesta pod vedením otce Miroslava. Farníci se pak setkali na faře u čaje a kávy.

Římskokatolická farnost Vidnava se v sobotu 9. března 2023 tradičně zapojí do postní aktivity 24 hodin pro Pána. Letošní motto je inspirováno šestou kapitolou Listu Římanům: "Kráčet v novém životě". Tichá adorace před Nejsvětější svátosti se bude konat od 13:30 do 14:30 hodin v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě, následuje svátostné požehnání a mše svatá, kterou celebruje otec Miroslav. 

Od roku 2016 otec Miroslav vždy na Štědrý den už tradičně pamatuje nějakou maličkostí na všechny své farníky. Vánoční oplatky a k tomu další drobnosti jsou pečlivě zabaleny s jmenovkou, aby se na nikoho nezapomnělo. 

 

I letos 24.12. a 25.12. pan farář rozvážel dárky do svých farností Kobylé, Bernartic a Vidnavy. Před tím proběhla na faře modlitba za farnosti, farníky a požehnání balíčků. 

 

A i když mnozí z nás jsme starší, vždy nám dárek rozzáří oči a potěší nás. Letos jsme měli radost například z evangelia na každý den pro rok 2024, nebo z novény k Pražskému Jezulátku…

Od roku 2013 máme v naší farnosti tradici. Na Štědrý den od 11:00 do 12:00 hodin přicházejí lidé do kostela sv. Kateřiny ve Vidnavě k Betlému, kde u svaté Rodiny září Betlémské světlo, od kterého si zapalují svíce ve svých lucerničkách a odnášejí si je do svých domovů s prosbou o Boží požehnání pro další rok. 

 

I letos 24.12.2023 se občané v hojném počtu setkali u Betléma. Hodinu zněly vánoční koledy, které zpívaly sourozenci Martin a Marie Grabarczykovi za doprovodu kláves, kytary, flétny, trianglu. Přání vánočních svátků se neslo celým kostelem. Betlémské světlo pak putovalo na hřbitov, kde jsme se modlili na naše blízké zemřelé, kněze i oběti střelby.

Vládou vyhlášený den smutku nás zastavil… Žádné nákupy ani přípravy na vánoce se nekonaly. Naopak jsme celý den prožívali ve ztišení a modlitbě za oběti tragické střelby na Filozofické fakultě UK v Praze. 

 

V 10:00 hodin otec Miroslav sloužil zádušní mši svatou za oběti střelby na charitě. A neplakala jen srdce při této mši. Upřímné slzy v domácnostech. I na ulicích, kde jsme se potkávali.