Setkání mládeže na faře ve Vidnavě 27.-28.10. 2006

V pátek 27. října 2006 se sešli  mládežníci ve věku 13 až 16 let na faře ve Vidnavě.  Program na téma  „Panna Maria, růženec“ připravovali Marie Grabarczyková, Eva Bednarská, Martin Grabarczyk a Lenka Mrázová. A námi připravený program upravil a usměrnil otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec.

Po příchodu mládežníků jsme připravovali liturgii mše svaté,  při které otec děkan v kázání mluvil o růženci světla a o památce všech věrných zesnulých. Po mši svaté otec děkan strávil s mladými ještě dvě hodiny na téma: nebe, očistec a peklo. Toto téma podkreslovala pohádka „Anděl Páně“. Jejich setkání bylo  zakončené výstavem Nejsvětější Svátosti v kostele sv. Kateřiny. 
Pak jsme se programu ujali my, vytvořili jsme dvě skupiny holek a kluků. Každé družstvo plnilo různé úkoly, za rychlost a správnost dostávali body. Slíbené byly mlsné ceny, takže se kluci i holky opravdu snažili. Po oficiálním programu byla vyhlášena volná večerka, kde jsme všichni mohli jít spát, ale také nemuseli. Mladí si mohli svobodně vybrat, např. hry na počítači, nebo shlédnout film, ukázat kamarádům oblíbené stránky na internetu nebo hrát společné hry. Někteří z nás si vybrali tancování, židovské tance podle hudby byly pro nás opravdovým zážitkem.
V sobotu po snídani jsme vyráběli růžence z dřevěných korálek. Poté jsme se vypravili na charitu  do kaple, kde otec děkan sloužil pro babičky i pro nás  mši svatou. V kázání mluvil o růženci, a zvlášť se dotknul života v mládí a ve stáří.
Při příchodu na faru nás čekala brigáda, holky umývaly auta, hrabaly zahradu, kluci stěhovali nábytek a na zahradě likvidovali pořezané větve. Po  práci jsme si smlsli na obědě a pak se společně vypravili na hřbitov pomodlit se za všechny věrné zemřelé. U hlavního kříže jsme zapálili svíci a modlili se desátek růžence „který na nebe vstoupil“.
Na závěr našeho setkání nás čekalo vyhodnocení, byli jsme všichni zvědaví, kdo  v naší soutěži vyhrál. Během soboty nám byli přičteny další body. Nakonec bylo rozhodnuto:  vítězi jsme byli všichni, protože kluci i holky spolupracovali na výbornou a tak se dobrůdky dělily mezi všemi.
Na závěr našeho setkání jsme si předali Boží požehnání formou křížku na čelo.