Poselství papeže Benedikta XVI. k postní době 2007

Přinášíme Poselství papeže Benedikta XVI. pro postní dobu roku 2007.
"Budou hledět na toho, kterého probodli" (Jan 19,37)

Drazí bratři a sestry!

         "Budou hledět na toho, kterého probodli" (Jan 19,37). Toto biblické téma bude letos jádrem naší postní úvahy. Půst je vhodnou dobou k tomu, abychom se naučili stát spolu s Pannou Marií a milovaným učedníkem Janem vedle Toho, který na kříži dokonává oběť svého života za celé lidstvo (srov. Jan 19,25). Obraťme tedy v tomto období zaměřeném na pokání a modlitbu svůj pohled s živější spoluúčastí na ukřižovaného Krista, který umírá na Kalvárii a plně nám zjevuje Boží lásku. U tématu lásky jsem se zastavil v encyklice Deus caritas est, kde jsem zdůraznil její dvě základní formy: agapé a erós.

Boží láska: agapé a erós

         Termín agapé, který se v Novém zákoně vyskytuje mnohokrát, vyjadřuje darující lásku někoho, kdo usiluje výhradně o dobro druhého. Naproti tomu výraz erós označuje lásku toho, kdo si přeje mít, co mu chybí, a usiluje o spojení s milovaným. Láska, kterou nás zahrnuje Bůh, je nepochybně agapé. Cožpak člověk může dát Bohu něco dobrého, co by Bůh už nevlastnil? Všechno, čím lidský tvor je a co má, je Božím darem; lidský tvor potřebuje Boha ve všem. Ale Boží láska je také erós. Ve Starém zákoně ukazuje Stvořitel vesmíru vyvolenému národu takovou přízeň, která překračuje veškerou lidskou motivaci. Prorok Ozeáš vyjadřuje Boží náklonnost odvážnými obrazy, jako je láska muže k cizoložné ženě (srov. Oz 3,1-3). Ani Ezechiel, když hovoří o vztahu Boha k izraelskému národu, se nebojí používat zaníceného a vášnivého jazyka (srov. Ez 16,1-22). Tyto biblické texty ukazují, že erós je součástí samotného Božího srdce. Všemohoucí očekává od svých tvorů jejich "ano", tak jako ženich očekává „ano“ od své nevěsty. Bohužel už od počátku se lidstvo svedené klamy Zlého uzavíralo před Boží láskou do iluze soběstačnosti, která je však nemožná (srov. Gn 3,1-7). Adam, spoléhající se sám na sebe, se vzdálil od zdroje života, jímž je Bůh sám, a stal se prvním z těch, "kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí" (Žid 2,15). Bůh se ale nenechal překonat. "Ne" vyřčené člověkem se pro něj dokonce stalo rozhodujícím popudem k tomu, aby prokázal svou lásku v celé její spasitelné síle.

Kříž ukazuje plnost Boží lásky

         V tajemství kříže se plně odhaluje nepotlačitelná moc milosrdenství nebeského Otce. Aby znovu získal lásku svého stvoření, byl ochoten dát tu nejvyšší cenu – krev svého jednorozeného Syna. Smrt, která byla pro prvního Adama znamením největší samoty a bezmoci, se tak proměnila v nejvyšší skutek lásky a svobody nového Adama. Můžeme tedy potvrdit slova svatého Maxima Vyznavače: Kristus "zemřel, lze-li to tak říci, způsobem božským, protože zemřel svobodně".[1] Na kříži se projevuje Boží erós k nám. Jak to vyjadřuje Pseudo-Dionysius, erós je silou, "která nedovoluje milujícímu, aby zůstal sám v sobě, ale vede ho k tomu, aby se spojil s milovaným".[2] Jaký může být "bláznivější erós"[3] než ten, který dovedl Božího Syna ke spojení s námi až do té míry, že důsledky našich provinění vytrpěl jako svoje vlastní?

"Ten, kterého probodli"

         Drazí bratři a sestry, pohleďme na Krista probodeného na kříži! On je tím nejpřevratnějším zjevením Boží lásky; lásky, v níž erós a agapé jsou vzdáleny tomu, že by stály proti sobě, ale navzájem se osvěcují. Na kříži je to sám Bůh, kdo žebrá o lásku svého tvora; On žízní po lásce každého z nás. Apoštol Tomáš poznal Ježíše jako "Pána a Boha", když vložil ruku do rány v jeho boku. Nepřekvapuje nás, že mnozí světci našli v Ježíšově srdci nejdojemnější výraz tajemství lásky. Mohli bychom dokonce říci, že projevení se Božího erótu vůči člověku je ve skutečnosti nejvyšším výrazem jeho agapé. Jen láska, v níž se spojuje zdarma poskytovaný dar sebe sama a vášnivá touha po vzájemnosti, vzbuzuje opojení, které ulehčuje i ty nejtěžší oběti. Ježíš řekl: "Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě" (Jan 12,32). Odpověď, kterou od nás Pán vroucně žádá, spočívá především v tom, že přijmeme jeho lásku a necháme se jím přitáhnout. Avšak nestačí jeho lásku přijmout. Je třeba na tuto lásku odpovědět a potom se snažit předávat ji ostatním. Kristus "mě přitahuje k sobě", aby se se mnou spojil a já abych se naučil milovat bratry jeho láskou.

Krev a voda

         "Budou hledět na toho, kterého probodli". Pohleďme s důvěrou na Ježíšův probodnutý bok, z něhož vytryskly "krev a voda" (Jan 19,34)! Církevní otcové považovali tyto prvky za symboly svátostí křtu a eucharistie. Díky působení Ducha Svatého se nám s křestní vodou otevírá intimita trojiční lásky. Na postní cestě jsme nabádáni, pamětlivi svého křtu, abychom vycházeli ze sebe a v důvěrné odevzdanosti se otevírali milosrdnému Otcovu objetí.[4] Krev, symbol lásky Dobrého Pastýře, nám poukazuje zvláště na eucharistické tajemství: "Eucharistie nás vtahuje do Ježíšova obětního úkonu... jsme zahrnuti do dynamismu jeho sebedarování."[5] Prožívejme tedy půst jako ‚eucharistické‘ období, v němž budeme přijímat Ježíšovu lásku a naučíme se ji šířit okolo sebe každým gestem a slovem. Kontemplace "toho, kterého probodli", nás povede k tomu, abychom otevírali svá srdce ostatním a poznávali rány zasazené důstojnosti lidských bytostí. Vybídne nás zvláště k tomu, abychom bojovali s každou formou pohrdání lidským životem a vykořisťování člověka a ulehčovali dramatům samoty a opuštěnosti mnoha lidí. Ať je půst pro každého křesťana obnovenou zkušeností Boží lásky, kterou nám dal v Kristu; lásky, kterou svým životem máme každý den "dávat dál" bližnímu, především tomu, kdo nejvíce trpí a je v nouzi. Jen tak budeme moci mít plnou účast na velikonoční radosti. Kéž Panna Maria, Matka krásného milování, nás vede během této postní cesty k autentické konverzi ke Kristově lásce. Drazí bratři a sestry, přeji vám plodnou postní pouť a s láskou vám všem posílám zvláštní apoštolské požehnání.

Vatikán, 21.11.2006

--------------------------------------------------------------------------------

[1] Ambigua, Patrologia graeca 91, 1956.

[2] De divinis nominibus, IV, 13: Patrologia graeca 3, 712.

[3] N. Kabasilas, Vita in Cristo, Patrologia graeca 150, 648.

[4] Srov. Jan Zlatoústý, Catechesi, 3, 14 násl.

[5] Benedikt XVI., Encyklika Deus caritas est, č. 13, Praha : Paulínky, 2006.