Úvodní slovo otce děkana ze zpravodaje Růženec na Advent 2008

Chvála Kristu.

Oslavili jsme Krista Krále a před námi je nový církevní rok. Na první neděli adventní si dobře vyposlechněme pastýřský list otce biskupa o významu liturgických gest a prostudujme si liturgická pravidla při mši svaté.
Obojí je jako příloha tohoto zpravodaje. Je důležité, aby se člověk uměl modlit nejen srdcem, ale také tělem a v jednotě se společenstvím. Jsou to závazná pravidla pro naši diecézi a nás všechny to učí tolik potřebnému řádu a jednotě.

Advent je mimo jiné symbolizován věncem se čtyřmi svícemi. Postupně se rozsvěcují. Modleme se, aby i v nás světlo přibývalo, nikoli ubývalo. Je to také přijetím svátosti smíření, což je jasné vyjádření našeho obrácení v myšlení, mluvení a jednání. Jen když uděláme všechno, na co máme, přijde do našeho života Světlo-Kristus Narozený. Čtyři týdny budeme nechávat mizet vše to, co je Ježíšovou bolestí. Vše, co ubližuje lidem okolo nás. Vše, co ubližuje nám samotným. Čtyři týdny zároveň necháme růst všechno dobré. Každý máme nějaké hřivny, je třeba je začít rozmnožovat. Nedívat se k sousedům, přestat se porovnávat. A jestliže mám hřivny dvě, tak se nechovat jako bych měl čtyři a nebo jako bych měl jednu. Duch svatý nám v adventu znovu vrátí míru. Abychom byli tam, kde máme být a ne jinde. S tím člověkem a v tu hodinu-podle Boží vůle-ne s jiným člověkem. Abych nezapomínal na zesnulé. Abych nezapomínal na pozemské věci a zároveň na věci duchovní. A hlavně, abych obnovoval a posiloval vztahy s těmi, kteří skutečně patří do mého života. Ne s jinými. Abych nezapomněl dát čas každý den také Bohu, Panně Marii, andělům...Vyprošuji hezký advent.

                Žehná o. Miroslav