Úvodní slovo otce děkana ze zpravodaje Růženec na vánoce 2008

Chvála Kristu a Marii.

O vánocích mimojiné slavíme a připomínáme si svatou rodinu. Rozjímáme o její pozemské i duchovní rovině. Jakkoli si život Panna Maria i svatý Josef představovali a plánovali-nakonec se u obou prosadila Boží vůle. Můžeme přemýšlet, zda přijímání Boží vůle bylo radostné, láskyplné až „veselé“, či naopak zodpovědné, starostlivé, stávalo se křížem, dokonce bolestí. Asi se nám vybaví oba růžence. Sedmiradostný a  sedmibolestný. Jako dvě nohy, po kterých se pohybujeme dopředu.

Pokud ve vánoční době promeditujeme a naučíme se sedmiradostný, můžeme v postní době prorozjímat a naučit se modlit růženec sedmibolestný. Díky i této modlitbě se Pán Ježíš postará o správnou míru obojího a hlavně o smysl našeho života. O sílu přijímat Boží plán. Žijeme sice bez desaterových a jim podobných hříchů, ale bohužel žijeme podle své sebestřednosti, svých plánů, svých myšlenek, svého ega.

Je pravda, že i u Panny Marie musel přijít archanděl Gabriel, aby se prosadilo to Boží. A pochopitelně Duch svatý, aby přišel na tento svět Pán Ježíš. I u svatého Josefa musel přijít několikrát anděl Páně,  aby si Josef vůbec vzal Marii za ženu, aby uchránil Dítě před zabitím… Oba dva slyšeli, viděli a poslechli.

Jestli se má dnes dostat manželství a rodina z krize, pak jedině vnímáním Boha, Panny Marie, andělů, svatých okolo nás. Oni nám radí a dávají sílu, byť rozhodnutí, komu chci naslouchat a koho poslechnout, bude vždy na mně. To nejhorší je naslouchat své ješitnosti a aroganci, ukřivděnosti a závisti. Modlím se o pravdivost a pokoru, o radost Dítěte z každého z nás.  Žehnám a přeji požehnané svátky.  

O. Miroslav