Zjevení veřejná a soukromá
Vydáno dne 22. 12. 2008 
Tématem 4. neděle adventní je zjevení. V Ježíši Kristu je plnost Božího zjevení, žádné veřejné zjevení už nebude. Existují i soukromá zjevení, zejména Panny Marie, která neslouží jen příjemcům, ale jsou určena celému světu. Tato soukromá zjevení nepatří k pokladu církve, ale zaslouží si naši pozornost. V tomto kázání si dovolím uvést i své osobní svědectví.
4. neděle adventní, cyklus B
V dnešním evangeliu jsme slyšeli známý příběh zvěstování narození Ježíše Krista. Panna Maria řekla Božímu plánu „ano“ a na svět přichází Spasitel, plnost Božího zjevení lidstvu.
Ve Starém zákoně Bůh skrze proroky postupně zjevoval lidem plán spásy. Proroci předpovídali příchod Mesiáše – Ježíše Krista. Jak čteme v KKC (65):
„Kristus, Syn Boží, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto.“
V Ježíši Kristu je plnost Božího zjevení a před jeho druhým příchodem „nemůžeme už očekávat nové veřejné zjevení“ (KKC 66). Katechismus cituje slova Jana od Kříže (Výstup na horu Karmel 2,22):
„Neboť to, co dříve sděloval po částech prorokům, řekl nám cele ve svém Synu, … Proto, kdyby se nyní chtěl někdo Boha na něco dotazovat nebo od něj žádat nějaké vidění či zjevení, nejen že by se dopouštěl pošetilosti, ale urážel by Boha tím, že neupíná svůj zrak jedině na Krista bez vyhledávání jiné věci nebo nějaké novoty.“
Nicméně je úkolem křesťanů pronikat obsah Božího zjevení, lépe ho chápat.
Žádné další veřejné zjevení tedy nemáme očekávat. Existují však také soukromá zjevení (Pán Ježíš, Panna Maria, andělé a svatí). Tato zjevení, i když byla církví uznána, nepatří k pokladu víry. Nemají za úkol Boží zjevení doplňovat nebo opravovat, „nýbrž napomáhat k tomu, aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo“ (KKC 67).
Ve vztahu k soukromým zjevením vidím dva extrémy. První je odmítání těchto zjevení (i církvi uznaných) jako zbytečných, ve které se nemusí věřit. Druhým extrémem je honba za zjeveními, bez schopnosti rozlišování pravosti a bez pochopení podstatného, že tato zjevení mají člověka přivést k obrácení.
Panna Maria se nezjevuje z rozmaru, nezjevuje se proto, že by se v nebi nudila, ale je poslána svým Synem, aby světu zvěstovala jeho vůli. Můžeme ji označit jako prorokyni těchto časů, která vybízí lidstvo k návratu k Bohu a k pokání. Panna Maria nás vybízí k modlitbě (růženec), abychom se často účastnili mše svaté, abychom obnovili úctu k Eucharistii, četli a rozjímali Písmo svaté, znovu objevili hodnotu postu, abychom odpouštěli bližním a konali dobro. Jako Matka nás chce varoval před blížícím nebezpečím, které lidstvu hrozí jeho odpadem od Boha. A především nás chce přivést k důvěrnému vtahu k Bohu i k ní samotné.
Poprvé jsem četl o mariánských zjevení, když mi bylo 12 let. Byl jsem jimi tak uchvácen, že jsem se sám začal modlit růženec. Dlouho to netrvalo. Až na konci studia první vysoké školy mi spolužák přinesl texty o zjevení Panny Marie v Turzovce a Medjugorje. Vzpomínám si, jak mě to oslovilo, a jak jsem si v duchu řekl:
„Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda.“
Tato mariánská zjevení, i když se o jejich pravosti ještě církev nevyjádřila, byla mocným impulsem mého k návratu k Bohu. Měl jsme v rukou i Bibli, kterou jsem však četl špatně – od začátku. Moc jsem ji nerozuměl a našel jsem tam i některé nesrovnalosti. Měl jsem v rukou „poklad víry“, avšak dostal jsem se k pochopení jeho smyslu díky „nezávazným“ mariánským zjevením.
Myslím si, že by se měli všichni katolíci zajímat o soukromá zjevení. Nejen o ta církvi uznaná, ale i o ta zatím neuznaná – např. Garabandal. Pokud Ježíš posílá na zem svou Matku, jistě to má vážný důvod. Ignorovat tato soukromá zjevení se mi jeví jako neúcta k Matce Boží, ale i jako neúcta k našemu Spasiteli.
Máme přece všechno zkoumat a toho dobrého se přidržet. Pravé zjevení nás vždy vede k Bohu, svátostem a Písmu svatému. A třeba i pro vás budou soukromá zjevení Panny Marie cestou k hlubšímu zájmu o poznání plnosti Božího zjevení v Ježíši Kristu.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli známý příběh zvěstování narození Ježíše Krista. Panna Maria řekla Božímu plánu „ano“ a na svět přichází Spasitel, plnost Božího zjevení lidstvu.
Ve Starém zákoně Bůh skrze proroky postupně zjevoval lidem plán spásy. Proroci předpovídali příchod Mesiáše – Ježíše Krista. Jak čteme v KKC (65):
„Kristus, Syn Boží, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto.“
V Ježíši Kristu je plnost Božího zjevení a před jeho druhým příchodem „nemůžeme už očekávat nové veřejné zjevení“ (KKC 66). Katechismus cituje slova Jana od Kříže (Výstup na horu Karmel 2,22):
„Neboť to, co dříve sděloval po částech prorokům, řekl nám cele ve svém Synu, … Proto, kdyby se nyní chtěl někdo Boha na něco dotazovat nebo od něj žádat nějaké vidění či zjevení, nejen že by se dopouštěl pošetilosti, ale urážel by Boha tím, že neupíná svůj zrak jedině na Krista bez vyhledávání jiné věci nebo nějaké novoty.“
Nicméně je úkolem křesťanů pronikat obsah Božího zjevení, lépe ho chápat.
Žádné další veřejné zjevení tedy nemáme očekávat. Existují však také soukromá zjevení (Pán Ježíš, Panna Maria, andělé a svatí). Tato zjevení, i když byla církví uznána, nepatří k pokladu víry. Nemají za úkol Boží zjevení doplňovat nebo opravovat, „nýbrž napomáhat k tomu, aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo“ (KKC 67).
Ve vztahu k soukromým zjevením vidím dva extrémy. První je odmítání těchto zjevení (i církvi uznaných) jako zbytečných, ve které se nemusí věřit. Druhým extrémem je honba za zjeveními, bez schopnosti rozlišování pravosti a bez pochopení podstatného, že tato zjevení mají člověka přivést k obrácení.
Panna Maria se nezjevuje z rozmaru, nezjevuje se proto, že by se v nebi nudila, ale je poslána svým Synem, aby světu zvěstovala jeho vůli. Můžeme ji označit jako prorokyni těchto časů, která vybízí lidstvo k návratu k Bohu a k pokání. Panna Maria nás vybízí k modlitbě (růženec), abychom se často účastnili mše svaté, abychom obnovili úctu k Eucharistii, četli a rozjímali Písmo svaté, znovu objevili hodnotu postu, abychom odpouštěli bližním a konali dobro. Jako Matka nás chce varoval před blížícím nebezpečím, které lidstvu hrozí jeho odpadem od Boha. A především nás chce přivést k důvěrnému vtahu k Bohu i k ní samotné.
Poprvé jsem četl o mariánských zjevení, když mi bylo 12 let. Byl jsem jimi tak uchvácen, že jsem se sám začal modlit růženec. Dlouho to netrvalo. Až na konci studia první vysoké školy mi spolužák přinesl texty o zjevení Panny Marie v Turzovce a Medjugorje. Vzpomínám si, jak mě to oslovilo, a jak jsem si v duchu řekl:
„Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda.“
Tato mariánská zjevení, i když se o jejich pravosti ještě církev nevyjádřila, byla mocným impulsem mého k návratu k Bohu. Měl jsme v rukou i Bibli, kterou jsem však četl špatně – od začátku. Moc jsem ji nerozuměl a našel jsem tam i některé nesrovnalosti. Měl jsem v rukou „poklad víry“, avšak dostal jsem se k pochopení jeho smyslu díky „nezávazným“ mariánským zjevením.
Myslím si, že by se měli všichni katolíci zajímat o soukromá zjevení. Nejen o ta církvi uznaná, ale i o ta zatím neuznaná – např. Garabandal. Pokud Ježíš posílá na zem svou Matku, jistě to má vážný důvod. Ignorovat tato soukromá zjevení se mi jeví jako neúcta k Matce Boží, ale i jako neúcta k našemu Spasiteli.
Máme přece všechno zkoumat a toho dobrého se přidržet. Pravé zjevení nás vždy vede k Bohu, svátostem a Písmu svatému. A třeba i pro vás budou soukromá zjevení Panny Marie cestou k hlubšímu zájmu o poznání plnosti Božího zjevení v Ježíši Kristu.
Celá tisková zpráva |
| Zdroj: P. Jiří Urbánek 