Nový rok začínáme slavností Panny Marie, Matky Boží
Vydáno dne 05. 01. 2009 
Je krásné, že naše církev začíná nový rok slavností Mateřství Panny Marie. Panna Maria je Matkou Ježíše Krista a v řádu milosti i naší Matkou. Kromě naší pozemské matky máme v nebi i nebeskou Matku, která nás provází na cestě do nebe.
Na konci mše svaté jsem zasvětil své farnosti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. V novém roce budeme pomoc Matky Boží hodně potřebovat.
Slavnost Matky Boží, Panny Marie 2009
Každý člověk má matku. Většina lidí také prožívá její lásku a ochranu. Malé děti jsou na matce zcela závislé, bez ní nemohou žít. I dospělý člověk se rád vrací k mámě. Třeba již léta u rodičů nebydlí, ale když k nim jede na návštěvu, říká: „Jedu domů, za mámou“.
Kde je matka, tam je i domov. Vzpomínky z dětství, prožitky mateřské lásky, na to vše člověk vzpomíná, i když už matky na světě není. Když zemře matka, člověk jakoby ztrácí svůj domov, nemá se už kde vracet, nečekají ho napečené buchty a starostlivé oči mámy. Smrtí matky zemře i kus srdce člověka. Když zemře matka, člověk pochopí, jak byla pro něho důležitá a jak mu nyní moc chybí. Křesťané mají naději věčného života, naději, že dá-li Pán, mohou se svou matkou zase setkat.
Dnes slavíme slavnost nebeské Matky, Panny Marie. Panna Maria je Matkou Boží, je Matkou Ježíše Krista. To všichni víme a takto ji také uctíváme. Je pro nás všechny velkým vzorem víry, naděje a lásky, lásky k Ježíši Kristu. Tím však Mariino mateřství nekončí. Druhý vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium (čl. 61) uvádí:
„Zcela zvláštním způsobem (P. Maria) spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.“
Panna Maria je naší Matkou v řádu milosti. I u ní můžeme hledat lásku a ochranu. Ona se za nás neustále přimlouvá u svého Syna. Její mateřské srdce má starost o každého člověka. Člověk může ztratit svou matku, dokonce jí může být opuštěn, ale Panna Maria je svým dětem stále věrná a nablízku. Její Neposkvrněné Srdce je stále pro nás otevřené, svou láskou nás stále zaplavuje.
Kde je matka, tam je i domov. Panna Maria je v nebi, tam je i náš domov. Jak Panna Maria touží po tom, abychom se tam všichni dostali, jakou má mateřskou starost o děti, které sešly ze správné cesty, a hrozí jim ztráta nebeského domova. U Panny Marie je náš nebeský domov. Tam, dá-li Pán se jednou setkáme i s naší pozemskou matkou, která nás již na věčnost předešla nebo jednou předejde. Jak bychom měli toužit po nebi, jak bychom měli bojovat o spásu své duše. Smrt je návrat domů, návrat k naší Matce.
Jako cítíme vděčnost ke své pozemské matce, tak bychom měli cítit vděčnost k Matce nebeské. Církev uctívá Pannu Marii zvláštní úctou, více než ostatní svaté. Úcta k Panně Marii je jedinečná, ale „podstatně se liší od úcty klanění“(KKC 971), která se vzdává jen Bohu. Nejvíce uctíváme Pannu Marii modlitbou svatého růžence, ve kterém rozjímáme celé dějiny spásy. Modleme se často svatý růženec, sami, v rodině, ve společenství. Tato modlitba má velkou moc a otevírá nám hlubiny Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Ať nás Panna Maria chrání v novém roce, ať se za nás, své děti, přimlouvá u svého Syna.
Každý člověk má matku. Většina lidí také prožívá její lásku a ochranu. Malé děti jsou na matce zcela závislé, bez ní nemohou žít. I dospělý člověk se rád vrací k mámě. Třeba již léta u rodičů nebydlí, ale když k nim jede na návštěvu, říká: „Jedu domů, za mámou“.
Kde je matka, tam je i domov. Vzpomínky z dětství, prožitky mateřské lásky, na to vše člověk vzpomíná, i když už matky na světě není. Když zemře matka, člověk jakoby ztrácí svůj domov, nemá se už kde vracet, nečekají ho napečené buchty a starostlivé oči mámy. Smrtí matky zemře i kus srdce člověka. Když zemře matka, člověk pochopí, jak byla pro něho důležitá a jak mu nyní moc chybí. Křesťané mají naději věčného života, naději, že dá-li Pán, mohou se svou matkou zase setkat.
Dnes slavíme slavnost nebeské Matky, Panny Marie. Panna Maria je Matkou Boží, je Matkou Ježíše Krista. To všichni víme a takto ji také uctíváme. Je pro nás všechny velkým vzorem víry, naděje a lásky, lásky k Ježíši Kristu. Tím však Mariino mateřství nekončí. Druhý vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium (čl. 61) uvádí:
„Zcela zvláštním způsobem (P. Maria) spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.“
Panna Maria je naší Matkou v řádu milosti. I u ní můžeme hledat lásku a ochranu. Ona se za nás neustále přimlouvá u svého Syna. Její mateřské srdce má starost o každého člověka. Člověk může ztratit svou matku, dokonce jí může být opuštěn, ale Panna Maria je svým dětem stále věrná a nablízku. Její Neposkvrněné Srdce je stále pro nás otevřené, svou láskou nás stále zaplavuje.
Kde je matka, tam je i domov. Panna Maria je v nebi, tam je i náš domov. Jak Panna Maria touží po tom, abychom se tam všichni dostali, jakou má mateřskou starost o děti, které sešly ze správné cesty, a hrozí jim ztráta nebeského domova. U Panny Marie je náš nebeský domov. Tam, dá-li Pán se jednou setkáme i s naší pozemskou matkou, která nás již na věčnost předešla nebo jednou předejde. Jak bychom měli toužit po nebi, jak bychom měli bojovat o spásu své duše. Smrt je návrat domů, návrat k naší Matce.
Jako cítíme vděčnost ke své pozemské matce, tak bychom měli cítit vděčnost k Matce nebeské. Církev uctívá Pannu Marii zvláštní úctou, více než ostatní svaté. Úcta k Panně Marii je jedinečná, ale „podstatně se liší od úcty klanění“(KKC 971), která se vzdává jen Bohu. Nejvíce uctíváme Pannu Marii modlitbou svatého růžence, ve kterém rozjímáme celé dějiny spásy. Modleme se často svatý růženec, sami, v rodině, ve společenství. Tato modlitba má velkou moc a otevírá nám hlubiny Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Ať nás Panna Maria chrání v novém roce, ať se za nás, své děti, přimlouvá u svého Syna.
Celá tisková zpráva |
| Zdroj: P. Jiří Urbánek 