Kypr očima katolického poutníka

Cílem poutníků je od raného středověku Svatá země, 5ím, Athos a později Compostella. V jejich stínu zůstává stále například Kypr, spojený s působením sv.Pavla, Barnabáše, ale i sv.Lazara nebo dalších světců. : Pantelejmona, Jana Almužníka a dalších. Také ikona Matky Boží z Kykko znamená ve východním světě tolik, co Matka Boží Čenstochovská nebo Mariazellská v západní církvi.

Proto jsem byl rád, když jsem dostal nabídku podílet se na poutním zájezdu na Kypr, který byl organizován pro věřící z České republiky i Slovenska za spolupráce a patronátu autokefální pravoslavné církve na Kypru a tamního ministerstva cestovního ruchu. Začátek byl trochu zmatečný, z Prahy odlétalo asi 30 poutníků, dalších 11 – hlavně ze Slezska a Slovenska pak z Budapešti. Setkali jsme se až v hotelu – lidé různých vyznání – pravoslavní i katolíci – a různých národností – Češi, Slováci, Rusíni, Ukrajinci, Rusové, jeden Srb, jeden Maďar a jeden Američan. Řidič místního autobusu byl pak kyperský Řek. Vytvářeli jsme tak celý týden jednotu v mnohosti. Každý den po bohaté snídani v hotelu na břehu čistého a teplého moře byl připraven autobus, který nás dovezl na některé významné místo. Po přijetí arcibiskupem, igumenem kláštera, biskupem nebo paní ředitelkou úřadu pro cestovní ruch jsme si prohlédli danou pamětihodnost – katedrálu, muzeum ikon, klášter. Pak po bohatém obědě – jen v pátek byl trochu skromnější – následoval odpolední program zaměřený na novější bolestné dějiny a současnost. Zhlédli jsme hřbitov řeckých obětí nesmyslné války z r.1974, hroby bojovníků za svobodu z šedesátých let popravených britskou koloniální správou a hrob prvního prezidenta, arcibiskupa Makaria. A večer po výborné večeři se nabízelo koupání v moři. To jsme si ostatně užívali i ráno před snídaní. Co mne oslovilo nejvíce? Třeba sloupy v Paphosu, ke kterým byl připoután apoštol Pavel, když zde byl bičován nebo lebka sv.Lazara, kterého Kristus miloval a vzkřísil z mrtvých a který pak zde působil jako biskup. Nádherné jsou sbírky církevního uměnív klášteře Kykkos, ženský  klášter a poustevna sv.Pantaleona se spoustou květin a stromů v naprosté okolní pustině. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Podstatné ale bylo to, co jsem zmínil už výše, že jsme se lidé různých vyznání, národností i kulturních tradic během celého týdne sžili a snad tím dali příklad našim hostitelům, jak žít s tureckými sousedy na tak krásném ostrově. Byl bych rád, aby tento ostrov s památkami na počátky křesťanství mohlo navštívit více poutníků. Jen si myslím, že poutní zájezd by nemusel být ubytován v tak dobrých hotelích s tak opulentní stravou. Cena zájezdu by pak byla přístupná i věřícím, kteří mají hlouběji do kapsy.