Orelský tábor na Travné 2009

Dne 3.8. dopoledne se skupinka mladých lidí čítajících cca 30 hlav sešla na olomouckém Hlavním nádraží, aby společně vyrazili na (doufám celý rok) netrpělivě očekávanou akci. Přestože na první pohled možná mohli působit jako společenství nepříliš sourodé, věřte tomu nebo ne, v průběhu následujících dnů nic nenasvědčovalo tomu že jsou všichni z různých měst, městeček, obcí, farností..

To co tou dobou měli všichni společného (a pro nás co jsme tábor připravovali to možná platilo dvojnásob) byla jistá míra napětí, očekávání a těšení se. Dětem se nejspíš v hlavách honilo co jsme si pro ně letos zase nachystali, jestli budou moci bydlet v chatce spolu tak jak si představují, jestli dle svých představ budou spolu i ve skupinkách, jestli… V přímém kontrastu s těmito, jistě důležitými starostmi, v mojí hlavě zmateně pobíhal podobný myšlenkový proces: jestli jsme na letošek nachystali vyváženou kombinaci pohody, zábavy a vzdělání, jestli se nám podaří všechny rozmístit do chatek bez zbytečného krveprolití, jestli nedojde k revoltě kvůli tomu jak byly sestaveny táborové skupiny, a stejně jako u dětí bylo i spousta dalších „jestli“.

Po příjezdu a ubytování – až se usadil prach a adrenalin poklesl na přijatelnou úroveň byl písknut první nástup, který zahájil tábor - letos s podtitulem: „O poklad pevnosti Boyard“. Program tábora se, jak název napovídá, nesl v duchu legendární televizní soutěže, ve které soutěžící museli prokázat  nejrozmanitější schopnosti a týmového ducha. V naší táborové verzi proti sobě soupeřili tři družstva a v průběhu celého tábora měli možnost získávat klíče od truhly s pokladem, indicie vedoucí k místu kde truhla s pokladem leží a v neposlední řadě táborové peníze - Šejny, které se daly případně  rozmnožit v Casinu a mohly posloužit i jako výkupné pokud se některému z týmů nepodařilo získat nějaký ten klíč či indicii. Skladba aktivit si v drtivé většině vyžadovala spolupráci všech členů týmu - malých, velkých, kluků i holek. Velmi příjemným překvapením bylo že snad v žádném týmu se nenašel žádný „otloukanek“, kterého by ti „silnější“ obcházeli a nepovažovali jej za plnohodnotného člena. Celý program tábora vyvrcholil dvoudenním putováním za chybějícími indiciemi a klíči, během kterého naši účastníci prošli Javorník, Račí údolí a hrad Rychlebštejn. Nakonec zvítězilo družstvo které bylo nejrychlejší, za pomoci indicií zjistili, kde se nachází truhla a pomocí těžce vybojovaných sedmi klíčů otevřeli truhlu s pokladem a vyzdvihli nejvyšší hotovost, kterou následně přetavili v celotáborové dražbě odměn.

Cestou domů vlakem (nejen) na mě však padl smutek; 10 dnů uteklo jako voda a všichni jsme si tam pořídili množství krásných vzpomínek. Proto si myslím, že za sebe a všechny co se na táboru podíleli, by se naše zážitky, dojmy a pocity daly shrnout do jediné věty: „už aby byly zase prázdniny a další tábor“.

Závěrem bych proto rád poděkoval všem účastníkům za jejich nasazení a chuť si hrát a za takřka bezproblémový chod celého programu a také všem co se na realizaci podíleli, protože bez jejich obětavosti by tábor ani nezačal.