Mládež na Jesenicku žije s Virtusem

Pokud si někdo myslí, že živo je v naší diecézi pouze na východ od Ostravy, nebo nanejvýš od Opavy, tak se šeredně plete. I „daleký západ“ je jaksepatří činorodý.  Dokladem toho může být občanské sdružení VIRTUS o.s., více než aktivně působící v srdci nejzápadnějšího děkanátu – v Jeseníku. Letos sfoukne tato nezisková organizace již desátou svíčku na narozeninovém dortu. Že bude co slavit, o tom jsou přesvědčeni nejen zaměstnanci, ale i přátelé VIRTUSu, dobrovolníci a klienti.

Těmi prvoplánovými klienty byli při zakládání sdružení v r. 2000 mladí lidé
a děti z Jesenicka, kterým občanské sdružení VIRTUS nabízelo prostor pro smysluplné využití volného času a také zázemí pro řešení problémů, s nimiž si děti nevěděly rady. U zrodu myšlenky tohoto projektu stál P. Jacek Labecki, který byl tehdy v České republice na misiích, a nynější ředitelka, paní Ludmila Liberdová. Postupem let se aktivity VIRTUSu rozšiřovaly, takže nyní si můžeme v oficiálních dokumentech přečíst, že hlavním cílem sdružení je  „pomáhat dětem i dospělým osobám k osobnímu růstu v rovině psychosociální i duchovní, vytvářet podmínky pro celkové zlepšení kvality jejich života a začlenění do společnosti. Hlavním předmětem činnosti je výchovná, vzdělávací, motivační, relaxační a kulturní činnost s akcentem na soulad s přirozenými životními podmínkami“.

Za touto, pro někoho snad příliš úředničinou zavánějící formulací, se skrývá různorodá nabídka pomoci pro všechny, kteří pomoc nejen potřebují, ale především chtějí. A jaké je menu, jež VIRTUS nabízí? Pokud jde o mládežníky, tak je opravdu široké: od volnočasových aktivit, jako jsou různé sportovní a společenské hry, soutěže, prožitkové programy či specifické zájmové činnosti (např. divadlo, terapie tužkou, řezbářský kroužek, výtvarná a hudební dílna…), až po „obyčejný“ lidský kontakt s povídáním o životě – což má pro nemálo klientů nádech neobyčejnosti. „Je to hodně o přístupu. U nás každý mladý člověk opakovaně zažívá, že se vždy najde někdo, kdo je ochoten mu s úctou naslouchat. Pomocí různých metod učíme mládež zvládat kritické životní situace, vedeme je k tomu, aby neutíkali před problémy, včas dokázali odhadnout riziko a říkat si o pomoc, když je to potřeba,“ říká Ludmila Liberdová. „Setkávají se zde i s hodnotami duchovními. My se netajíme tím, že jsme věřící. Modlitba není na pořadu dne v rámci programu, ale oni vědí, že my se modlíme. A když někdo z klientů projeví zájem o setkání s Bohem, vycházíme mu vstříc tak, jak potřebuje – buď se modlíme nad ním, nebo s ním. Někteří mladí lidé, ačkoli k nám přišli jako nevěřící, zde našli cestu k Bohu a nyní se již dílem zapojují do činnosti ve své farnosti anebo alespoň jezdí na křesťanské akce, jakou je např. křesťanský tábor YES, který pořádáme jednou za rok na poutním místě Maria Hilf ve Zlatých Horách,“pokračuje dále Liberdová. Ale nejenom chlebem živ je člověk a nejenom dětmi živ je VIRTUS. Za neméně důležitou považuje jeho ředitelka nabídku terapeutické a duchovní pomoci, jež spočívá v individuální a skupinové terapii pro dospělé, kteří trpí následky traumat prožitých v dětství. Sama ředitelka pracuje jako psychoterapeutka a ve spolupráci s psychology, psychiatry a kněžími zabezpečuje odbornou pomoc lidem, kteří chtějí odhalit příčiny svých životních potíží a změnit svůj dosavadní život. V duchu výše uvedeného spolupracuje VIRTUS se dvěma kněžími, kteří do Jeseníku dle potřeby dojíždějí: s P. Marcelem Krajzlem a P. Tomášem Mlýnkem. Ten se ke spolupráci vyjadřuje takto: „Vycházíme si vzájemně vstříc v péči o lidi. Kde já potřebuji pomoci po stránce psychologické nebo terapeutické, tam najdu zázemí, a stejně tak si myslím, že VIRTUS, když potřebuje pomoc po stránce duchovní, tak jsme schopni pomoci.“ A jak se k ní dostal? „Boží vedení,“ odpovídá lakonicky. „Moc bych si přála, kdyby se časem našlo víc odvážných kněží, kteří by byli ochotni vstoupit do vzdělávacího programu NEST (ten pořádáme ve spolupráci s odborníky z jiných zemí jednou za rok) a připravili se tak na aktivní spolupráci s terapeutem  při doprovázení těch, kdo hledají pomoc a uzdravení,“ říká ředitelka, které mnozí neřeknou jinak než Liduška. Ale nejen kněží, nýbrž ani pracovníků nemá VIRTUS nazbyt. K devíti stálým zaměstnancům patří ještě šest dobrovolníků, jenže jako správná „neziskovka“ se VIRTUS v penězích rozhodně netopí, což mimo jiné nedovoluje ředitelce zaměstnat tyto lidi nastálo, jak by si ona sama přála a jak by si to tito pracovníci zasloužili. Nad vodou drží VIRTUS sponzoři, přátelé a příznivci „…a hlavně Duch svatý. Od něj čerpáme sílu i odvahu jít dál, když přijdou problémy“, dodává ředitelka. „Ráda bych zdůraznila, že jsme organizace křesťanská. V názvu to sice nemáme, ale jsme místem, kde najdou náruč a přijetí i lidé z jiných církví,“ říká Liduška. „Všichni zaměstnanci VIRTUSu jsou křesťané, kteří žijí v upřímném vztahu s Bohem. Jako občanské sdružení máme svoji vlastní právní subjektivitu a nepatříme pod žádnou církev. S církvemi a jinými křesťanskými organizacemi však úzce spolupracujeme, a to v různých rovinách. Jinak do své církve patřím ráda – jsem katolička,“ dodává s úsměvem.

Vedeni silou Ducha 
Rozhovor s ředitelkou  občanského sdružení Virtus
Ludmilou Liberdovou.

Virtus – to je latinsky síla či ctnost. Proč tento název?
Protože všichni společně i každý sám za sebe toužíme a modlíme se za to, abychom ve svém osobním životě i ve své práci byli vedeni silou Ducha.

Jak berou VIRTUS  třeba ty děti?
Ony vidí, jak my žijeme, jaké máme vztahy mezi sebou jako zaměstnanci a nejednou byli u toho, když jsme v radosti, ale i v bolesti mluvili s Bohem. Naši mladí zažívají, že máme jeden k druhému úctu, a myslím si, že to je to nejlepší, co jim do života můžeme dát. Ti, kteří už pochopili, že v životě jde o víc, než si jen zahrát play station nebo hledět do počítače a kopírovat idoly, jsou dnes už „tahouny“ pro ostatní – méně vyzrálé jedince. Jsme vážně hrdí na to, že nám zde vyrůstají osobnosti. Děti, se kterými si třeba výchovní poradci, rodiče a někdy i kurátoři často nevěděli rady, zde pozvolna dorůstají v osobnosti, kterým se dá věřit, kterým je možné svěřit úkol, kteří pod vedením našich profesionálů dokážou zahrát divadlo, nacvičit vystoupení pro předškolní děti, omluvit se rodičům nebo učitelům, odolat nástrahám vrstevníků, kteří je lákají k „ochutnávkám“ zážitků s drogami, alkoholem, herními automaty atd.  Probíráme s nimi názory, postoje a úkoly, které je čekají doma, ve škole, v životě a oni se učí reagovat svobodně – často i jinak než jejich rodiče a ostatní dospělí v jejich přirozeném sociálním prostředí. Je to práce na dlouho, jejíž výsledky nejsou vidět hned, ale jsme rádi, že inspekce kvality sociálních služeb, která u nás byla v loňském roce, potvrdila, že svoji práci dělat umíme a že ji děláme dobře. Tím pochopitelně neříkám, že neděláme chyby a že nemáme problémy. O těch jsem taky ochotná mluvit.

K tomu se dostaneme. Jak to je s časem? Jste tam 24 hodin denně?
Ne ne ne – už kvůli penězům, protože bych ty lidi ve všech kategoriích naší činnosti nezaplatila.  Já trávím ve VIRTUSu hodně času. Pracovní dobu mám volnou – podle toho, jak se domluvím se svými klienty a jak se nahromadí úkoly spojené s realizací jednotlivých projektů a jiných aktivit.  Nízkoprahový klub pro děti a mládež je otevřen denně, ale vždycky až v odpoledních hodinách, od 14 hodin do půl sedmé – to je čas, kdy děti mohou přicházet a odcházet podle toho, jak jim to vyhovuje. V pondělí je normální klub, v úterý řezbářský a dramatický kroužek, ve středu opět klubový program a ve čtvrtek je přidána výuka na hudební nástroje – nikoli podle not, protože takovou výuku naše děti nesnášejí. Kolegyně je učí třeba podle čísel nebo podle sluchu. Pátek je vyhrazen pro takové programy, které si mládež sama zvolí – jdou třeba na brusle nebo na bazén, někoho zajímavého si pozvou na besedu nebo stráví noc v klubu u pěkného filmu atd.

Jste orientováni jen na Jeseník, nebo se rozjíždíte i do světa?
Pokud jde o mládež, ta přichází do klubu z Jeseníku a blízkého okolí. Pokud jde o aktivity terapeuticky a duchovně ozdravné nebo o akce spojené s nabídkou různých prožitkových a vzdělávacích programů, tak tyto informace jdou do celé republiky. Klienti přijíždějí z celé republiky – z Prahy, z Brna, dokonce i ze zahraničí.

K těm dobrovolníkům, o nichž jsi mluvila, patří i ti dva kněží? A proč zrovna tito dva?
S těmito kněžími nemáme podepsanou smlouvu. Spolupráce je postavena na ústní dohodě, kterou máme mezi sebou jako lidé i jako profesionálové. A proč oni dva? Otec Marcel absolvoval intenzivní sebezkušenostní kurs v oblasti psychoterapie NEST, takže při doprovázení některých osob jsem ho brzy po výcviku pozvala ke spolupráci jako koterapeuta. U některých osob je totiž pro jejich plynulý terapeutický proces velmi potřebný mužský pohled na problém – zejména u lidí, kterým v dětství chyběla otcovská péče nebo zažili ze strany otce násilné výchovné metody. Pro některé klienty bylo velkým přínosem, že v rámci tohoto doprovázení měli možnost přijmout svátost smíření nebo jinou duchovní pomoc prostřednictvím tohoto kněze. S otcem Tomášem spolupracuji poměrně kratší dobu – něco přes rok. S jeho osobou je spojena především duchovní služba modlitbou za osvobození – rozvázání. Dnes již máme celou řadu společných klientů (asi šedesát) – já mám při těchto modlitbách na starost rovinu psychologickou a otec Tomáš si hlídá rovinu duchovní. Mám z této spolupráce nesmírnou radost – mnoho let jsem po ní toužila. Jde totiž o to, že celá řada lidí, kteří jsou velmi nešťastni a volají o pomoc, z různých důvodů nikdy nebudou schopni vstoupit do terapeutického procesu. Modlitbou za osvobození s možností následného terapeutického rozhovoru však můžeme těmto lidem spolehlivě vyjít vstříc. Většina z nich obvykle brzy pochopí, že jsou schopni ujmout se svých problémů. V moudrosti a síle Ducha svatého pak odhalují a spolupracují při odstraňování příčin svých životních problémů a nabízejí vše Bohu k uzdravení.

Říkala jsi, že i o neúspěších jsi ochotna mluvit. Úspěch, to už je to, že jsi v Okně. Ale co ty neúspěchy?
Neúspěch vidím třeba v tom, že se zatím nepodařilo najít nějaký trvalý finanční zdroj, který by mi umožňoval dát lidem za jejich poctivou a obětavou práci takovou odměnu, jakou si zaslouží. Prozatím jsme byli každoročně částečně dotováni z Ministerstva práce a sociálních věcí příspěvkem na činnost Nízkoprahového klubu VIRTUS a v loňském roce nás toto ministerstvo podpořilo při realizaci projektu Podpora pěstounských rodin. Pravidelně nám dílčím způsobem přispívají také Město Jeseník a Olomoucký kraj. Nutno však zdůraznit, že bez ochotné finanční, morální i duchovní pomoci lidí, kteří jsou nám blízko, bychom provoz našeho zařízení a všechny aktivity s tím spojené nedokázali utáhnout. Další neúspěch vidím i v tom, že se nám zatím stále nepodařilo vyjít vstříc potřebám těch, kdo volají po pravidelných křesťanských aktivitách jako např. víkendovky pro mládež, pro rodiny s dětmi, sebepoznávací duchovní programy, setkávání nad biblí, katecheze (či pastorace) dospělých.

A co sen v rámci Virtusu?
Můj sen už se splnil tím, že VIRTUS žije. Nepřeji si nic jiného, než abychom dál žili spolu v míru a pravdě, abychom sloužili tak, jak si přeje Bůh a dělali to, co lidé opravdu potřebují.

Děkuji za rozhovor.