Po stopách kostelní myši (Noc kostelů Česká Ves)

Pořekadlo "chudý jak kostelní myš" je všeobecně známé. Ale viděl někdy někdo z vás kostelní myš ve skutečnosti? Kdo to může s čistým svědomím říci, jsou jistě děti ze základní a mateřské školy v České Vsi. Spolu s nimi pak také všichni malí i velcí návštěvníci akce Noc kostelů, která se konala v pátek 27. května také v kostele sv. Josefa v České Vsi.

Program začal již dopoledne, kdy českoveské katechetky Bára, Kristýna a Jana spolu s varhanicí Pavlou připravily program s názvem Po stopách kostelní myši. Během plnění úkolů a poznávání kostela děti dostaly čtyři části obrázku, na kterém po složení mohli najít také myšku. Schovala se do věže, takže nezbývalo, než za jejím pelíškem vyšlapat hezkou řádku schodů. Při hledání myšky se postupně vystřídalo bezmála 150 dětí od malých tříletých až po větší čtvrťáky. Letošní Noci kostelů v České Vsi se zúčastnilo okolo 300 návštěvníků.

Během aktivit pro děti navštívily kostel shodou okolností také dvě českoveské rodačky žijící po odsunu v Německu. Dnes již osmdesátileté si zavzpomínaly, jaké to bylo, když na kůru šlapaly na měchy od varhan, aby v nich byl dostatek vzduchu na hraní. Jak poznamenala jedna z katechetek: „Ještě před chvílí si to zkoušely děti ze školy a teď vidím tuto starou ženu, která vzpomíná na zcela stejnou činnost. Bylo to jako stroj času, jako náhlý časový střih.“ Ano, zejména zde v pohraničí má každé místo v kostele, každá lavice a vyrytý nápis na ní svou osobitou a dojemnou historii.

Dětem byla určena i první část odpoledního programu – Kostel klíčovou dírkou. No, řekněte, zkoušeli jste někdy nakukovat do kostela tím otvorem na obrovský klíč od těch velkých hlavních dveří? Pokud byste si to vyzkoušeli, uviděli byste zajímavé věci – jako třeba svatostánek… K němu totiž směřovaly také písně a chvály. Následovaly po úvodních hrách a úkolech, kdy děti stavěly z kamenů a kostek svůj pomyslný kostel.

Po dětské části přišla na řadu neorganizovaná prohlídka kostela, kdy se návštěvníci mohli na různých místech ztišit. K tomu jim pomáhaly připravené texty k zamyšlení spojené vždy s malým úkolem. Kdo chtěl, mohl si například ponořit ruce do misky s vodou nebo si o kus dál zapálit svíčku.

Noc kostelů má vždy své největší lákadlo – otevřenou věž a možnost pouze za světla svíček vystoupat až ke zvonům. Do ticha se pak každou chvíli ozývalo nesmělé zazvonění. To si lidé ve věži zkoušeli, jak těžké je srdce zvonu a jak zní, když se s ním dotknou okraje.

Společně s knězem P. Leszkem se návštěvníci pomodlili mariánské litanie v rámci májové pobožnosti. Hlavní část večerního programu na pobožnost volně navázala pásmem mariánské lyriky Hudební kytice v poezii Václava Renče. O hudební doprovod recitace Luboše Maliny se postarali sourozenci Strakovi a českoveský chrámový sbor.

Již od středečního večera stála nad lavicemi konstrukce z lešenářských trubek a podlážek. Bylo to divadelní jeviště, na kterém se odehrálo představení Já jsem světlo světa. Jak v úvodu vtipně poznamenala režisérka Ludmila Liberdová: „Kde jinde bychom toto představení měli hrát, než zde, v České Vsi. Vždyť pět členů souboru pochází právě odtud.“ Divadelní hra je založena na střídání činohry se stínohrou, která díky lidské fantazii působí na emoce často mnohem více. Důležité okamžiky Ježíšova života jsou v představení podány netradiční formou a dle ohlasů v hledišti se dotýkají mnoha diváků.

Po představení se usínající vesnicí rozezněly zvony, aby každý věděl, že Ježíš žije! Noc kostelů se v České Vsi nesla opět ve znamení přátelské atmosféry. Organizátoři se těší na příští ročník.