Při pouti sv. Kateřiny ve Vidnavě 20.11.2011 jsme přáli otci Miroslavovi k narozeninám

„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám“

V neděli 20. listopadu 2011 na Slavnost Krista Krále, se v naší farnosti Vidnava konala pouť ke sv. Kateřině Alexandrijské.  Na pouť přijeli věřící z Černé Vody, Kobylé, Bernartic i z okolních vesnic. Po modlitbě slavného růžence začala v 10:30 hodin slavnostní mše svatá, kterou celebroval otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec. Mše svatá byla obětována za farnost i město Vidnavu, za živé a zesnulé farníky, také za přítomné poutníky a za našeho otce Miroslava.

V homilii otec děkan rozebíral evangelium: „Posadí se na svůj slavný trůn a oddělí jedny od druhých.“ Otec děkan zdůraznil, jak je důležité, abychom dělali to, co dělat máme, abychom si všímali těch, kteří jsou nám posíláni na cestu, abychom pomáhali bližním, potřebným kolem nás a nežili jen sobecky sami pro sebe. Každý den máme zpytovat své svědomí a litovat svých provinění a hříchů. Žít tak, abychom jednou slyšeli Ježíšova slova: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“

V závěru mše svaté následoval výstav Nejsvětější Svátosti s požehnáním.

Farníci pak z jednotlivých farností otci Miroslavovi přáli k narozeninám, které otec děkan oslaví 30.11.2011. Předávali jsme dárky i květiny a přáli všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, Boží ochranu a požehnání. Také jsme mu poděkovali za vše dobré, co pro nás farníky dělá, za jeho obětavost, pomoc, trpělivost, vyslechnutí, radu a každodenní modlitbu. Nechyběl ani vzájemný křížek na čelo.

Na faře pak na všechny čekalo pohoštění, spousta sladkého, káva, čaj. Příjemně jsme si povídali a bylo nám spolu hezky.

A ještě jedna malá perlička na závěr: Otec Miroslav v kostele dostal spoustu květin, pan varhaník je dal do velkého kýble a vše přinesl na faru. Náš otec vždy, když dostane květiny, nechává je v kostele, aby zdobily oltáře. Při loučení s farníky si otec Miroslav všiml, že květiny jsou na faře, vzal je tedy a šel je vrátit do kostela, odemknul, vše položil za dveře a zamknul. A v tom se spustil alarm. A i přesto, že jsme ho ihned vypnuli, do pěti minut přijeli policisté, kteří měli obavu, že nám vykrádají kostel. A tak jsme s úsměvem vysvětlili otcův rychlý záměr s květinami a s policisty se společně všemu zasmáli.  Naštěstí výjezdy policistů neplatíme, většinou se s nimi v kostele setkáváme kolem půlnoci nebo jedné hodiny ranní, kdy náš alarm se rád jen tak sám od sebe občas spouští, ale to už je jiný příběh…