Průvodce dobou postní 2012

Rok biřmování  2012 - Postní  rozjímání

V současné době jsme v naší zemi svědky toho, že mnoho křesťanů považuje svátost biřmování za určitý „zbytečný“ nadstandart. Tato svátost je proto často odsouvána na dobu, kdy bude více času, nebo kdy si trochu více ujasníme základy víry apod.

Letošní rok je druhým přípravným rokem na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, které oslavíme v roce 2013. Arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner ve svém pastýřském listě zdůraznil, že je to především Duch svatý, který buduje Boží království ve světě. A jestliže my nehoříme takovou vírou, abychom zapalovali všechny kolem nás, pak je nutné obnovit své rozhodnutí pro Boha a otevřít se působení Ducha svatého, který může změnit i dnešní svět! K zamyšlení nad touto svátostí kéž pomohou i tyto každodenní, postní rozjímání (na stažení).

Popeleční středa  22. února
Příslib Ducha svatého
Ježíš často mluvil o svém Otci, kterého miloval z celého srdce, ale mluvil i o jiné osobě, kterou nazval Duchem svatým.
Jan 14/15-31
Duch svatý nejen sestoupil na Ježíše při křtu v Jordáně, ale skrze něj také vyháněl zlé duchy a konal mocné zázraky.  Před svým odchodem slíbil učedníkům, že i oni přijmou Ducha svatého od Otce, aby u nich přebýval a mocně působil.
Každý křesťan přijal Ducha svatého v den svého křtu a tak se stal podle sv. Pavla jeho chrámem. Pokud však chceme, aby i skrze nás mohl mocně působit, pomáhal nám překonávat nesnáze a uskutečňovat vše, co nás Ježíš učil, je potřeba mu umožnit toto působení skrze svátost biřmování.

Přijď o Duchu přesvatý,
rač paprsek bohatý
světla svého v nás vylít.

Črvrtek  23. února
Letnice
Po Ježíšově nanebevstoupení se učedníci vrátili domů s velkou radostí, neboť měl brzy přijít Duch svatý.

Sk 2/1-4

Apoštolové náhle pochopili: Duch svatý je skutečně s námi. Poznali, že naplnil jejich rozum svým světlem a jsou proměněni. Ti, kteří se zavírali ze strachu před židy doma, nyní odvážně a s odhodláním vycházejí ven. V Getsemanské zahradě ze strachu utekli, nyní jsou ochotni jít vstříc utrpení i na smrt. Tito slabí a nejistí lidé se najednou stávají silnými a odvážnými ve víře.
Biřmováním získáváme toho-to Duch svatého i my. Ducha světla, Ducha síly i Ducha  modlitby.

Příjdi Otče nebohých,
dárce darů přemnohým,
rač nám mysli osvítit.

Pátek  24. února
Dospíváme jeho působením
Učedníci dříve doprovázeli Ježíše a nyní sami učili to, co slyšeli u svého mistra.

Sk 2/5-13

Pod vlivem Ducha svatého dozráli. Křtem se stáváme Božími dětmi. Boží život v nás pulzuje, takže jsme schopni života podle Boha. Svátost oltářní nás živí, ale až působením svátosti biřmování dospíváme k plnému křesťanskému životu. Náš život je Kristus. Duch svatý nám dává sílu jednat jako Ježíš.
S pomocí Ducha svatého jsme schopni na sebe přijmout nové úkoly v Boží rodině. Např. předčítání v kostele, vyučování náboženství, služba nemocným, opuštěným, potřebným, ale také schopnost vést k víře a modlitbě své děti.

Člověk bez tvé pomoci,
slábne a je bez moci,
vše mu může uškodit.

Sobota 25. února
Trojí důstojnost
Tak jako proroci a králové ve Starém Zákoně začínali své veřejné vystoupení pomazáním, tak i Ježíš je ustanoven ke svému úkolu pomazáním.

Lk 4/16-30

Všichni, kteří přijímají svátost biřmování, mají podíl na Ježíšově královské, kněžské i prorocké důstojnosti. Nepřináší nějaké vnější výhody, nýbrž nás činí podobnými Kristu.
Královská – Jsme Božími dětmi a ovládáním svého těla máme spolu s Kristem účast na věčném království v nebi.
Kněžská - svou modlitbou i duchovní obětí dávají spolu s Kristem sami sebe v oběť, ve které má Otec zalíbení.
Prorocká- životem plném víry
a lásky vydávají svědectví o Kristu a chválí nebeského Otce.

V práci libý pokoji,
Smiřiteli v rozbroji,
rač nás v pláči utišit.

Neděle 26. února
Vítězství nad hříchem
Od našeho křtu v nás Kristus začal velký osvobozovací boj proti zlu. Biřmováním nám dává odvahu k boji proti vlastním hříchům.

Sk 2/17 – 21

Jako oheň je Petrovo kázání, které se silou Ducha Svatého snaží spálit všechnu nedokonalost, nečistotu a přináší novou odvahu k duchovnímu boji.
Ve svátosti smíření nás Pán Ježíš zbavuje zla hříchu, svatým přijímáním nás spojuje se sebou samým a ve svátosti biřmování nám dává zvláštní sílu Ducha svatého, abychom mohli statečně bojovat proti hříchu. Tato síla nás nikdy neopustí, neboť biřmovaní vtiskuje do duše člověka nezrušitelné znamení Boží přítomnosti.

Viny z duší našich smaž
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.

Pondělí 27. února
Ukazatel cesty
Hlavně to zdravíčko! Kromě toho si často přejeme i pohodu a štěstí. Světci se však nespokojovali s pouhým přáním těchto darů, nýbrž je kolem sebe také šířili.

Sk 20/29-35

Křesťan se právě v tomto podobá Pánu Ježíši, když působením Ducha svatého vede druhé k lepšímu životu v rodině, v práci, v zábavě. Dítě se stará jen o sebe, nemyslí na druhé.
Být dospělým křesťanem znamená naučit se dělit s druhými a umět rozdávat ty dary, které jsem od Boha obdržel. Svátost biřmování dává člověku touhu nabídnout své schopnosti k prospěchu druhých a tak rozmnožovat svůj poklad dobrých skutků v nebi.

Rač nás, v tebe věřící,
vroucně tebe prosící,
dary sedmi podělit.

Úterý 28. února
Kristův svědek
„Uč se synu moudrým býti“, říká jedno naše přísloví. Pravá moudrost však nevychází z množství akademických titulů, nebo životních zkušeností.

Sk 6/8-15

Jáhnu Štěpánovi nemohli nepřátelé pro jeho moudrost odolat, protože z něj promlouval Duch svatý, Podobně i na Petrovo kázání po Letnicích hned tři tisíce lidí požádalo o křest. Před biřmováním jsme jako Mojžíš, který odmítá uskutečnit plán Boží na záchranu Izraelitů s poukazem na to, že „neumí mluvit“. Bůh mu však praví: „Jdi, já budu ve tvých ústech a naučím tě, co máš říci.“. Biřmovaný křesťan svým slovem a životem učí ostatní lidi znát Ježíše, šíří jeho radostnou zvěst a upozorňuje také na krásu Kristova učení.
 
Světlo  duši blažící,
srdce v Tebe věřící,
rač milostně naplnit.

Středa 29. února
Resuscitace
Pokud je člověk v nebezpečí života, je potřebné učinit v rámci první pomoci soubor určitých úkonů, aby byly obnoveny základní životní funkce.

Sk 2/37- 47

Letnice jsou dnem zrození církve, neboť církev není organizace, nebo spolek lidí, kteří chodí do kostela, ale společenství těch, kteří přijali nesmírné bohatství: dar Ducha svatého. Jako člověk potřebuje nezbytně k životu dýchat, tak církev je oživována Duchem svatým, který v ní a skrze ní působí. Jako se živý člověk pozná podle toho, že dýchá, tak se živý křesťan pozná podle toho, že se skrze něj projevuje Duch svatý.

Uděl v ctnosti prospěchu,
v smrti dodej útěchu
a dej v radost věčnou vjít.

Čtvrtek 1. března
Ty povedeš můj lid
Už ve SZ nacházíme působení Ducha svatého, který prosté lidi proměňuje ve vůdce lidu, jako byl např. Samson, Saul, nebo Gedeon.

Sd 6/14-40

Bez jakékoliv přípravy se náhle mění ve vůdce schopné mimořádných činů, odvahy a síly. Ne však proto, aby si zajistil vlastní slávu, ale aby pomohli vysvobodit národ z těžké situace, do které je uvrhli jejich nepřátelé. Duch působí v nitru těchto soudců, jakmile však jejich poslání končí, Duch svatý je opouští, jako v případě Saula, nebo Samsona. I biřmovanec dostává Ducha svatého především proto, aby byl schopen spolu-pracovat s Bohem na jeho věčném plánu spásy, kterým je záchrana bližních k věčnému životu.

Tys posvětil ohněm, Pane, národů všech jazyky,
dej ať ve všech srdcích plane, zákon lásky veliký.

Pátek 2. března
Sestoupí a spočine na něm
Soudcové byli vysvoboditeli dočasnými, ale jejich nástupci – králové byli pomázáváni natrvalo, nesmazatelným znamením Ducha.

Iz 11/1-5

Obřad pomazání však nečinil automaticky z králů věrné Boží služebníky, schopné vést Izrael ke spáse. Postupně byla zjevována myšlenka příchodu Mesiáše – pomazaného, který by se stal zárukou spásy pro všechny lidi. Skrze něj dosáhne celé lidstvo blaženosti a svatosti (Iz 11/9). Nebyl sice pomazán olejem, jako král, ale Duchem svatým při křtu v řece Jordáně. I biřmovaní vtiskuje do duše člověka nesmazatelnou pečeť Ducha svatého, aby se stal věrným a vytrvalým služebníkem Krista. Díky této svátosti se stáváme skutečným chrámem Ducha svatého.

Uč nás této země syny,
Srdcem v nebi přebývat.

Sobota 3. března
Duch a Slovo
Velcí proroci SZ ještě sice nemluví o Duchu svatém, ale spíše o síle, která se jich zmocnila, vytrhla je z navyklého způsobu života a nutí je mluvit.

Am7/10-17

Často velmi draze zaplacená slova, která vycházejí z jejich úst, jsou jejich a zároveň nejsou, protože to jsou slova samého Boha, který je poslal. Toto spojení Božího slova a Ducha mění osobnost proroka postupně na služebníka Božího slova. Duch už není jen „porozumění a síla“, ale také dává „poznání Boha“ a jeho cest. Duch otevírá prorokovi přístup k slovu Božímu a zjevuje mu dokonce i Boží velebnost. Skrze téhož Ducha má biřmovance účast na Kristově prorockém úřadu.

Osvěť rozum zatemnělý, bychom cíl svůj poznali, vůli tvou vždy konali.

Neděle 4. března
Duch Boží a duch lidský
Uznat existenci Ducha Božího, neznamená snížit cenu lidské osobnosti, ale naopak jí lépe uchopit.

Řím 8/12-17

Člověk je mnohotvárná bytost, zároveň tělesná i duchovní, mající duši i ducha, který je mocnou a od života neoddělitelnou silou. Mysl věřících je zároveň sídlem Ducha, který jí obnovuje a jehož přítomnost vzbuzuje synovskou modlitbu a volání s cílem plně spojit člověka s Pánem „v jediném duchu.“ Duch svatý tak proniká ducha lidského, do té míry, že jej zcela přetavuje, aniž by tím rušil jeho individualitu. Jako voda proniká rostlinu, dává jí svěží barvu a každé rostlině zcela specifickou jí vlastní vůní, tak je tomu i s působením Ducha svatého v srdci člověka.

Z výsosti nebes zavítej,
do duší nám svou milost vlej.

Pondělí 5. března
Vylití Ducha
Činnost Ducha se však nemá do budoucna projevovat jen v prorocích, nebo králích, nýbrž má být vylita na všechen lid.

Ez 36/22-38

Právě skrze Ducha se má z lidstva stát nové stvoření, uvedené do obnovené země, kde vládne právo a spravedlnost. Tento lid bude mít také nové srdce – které je otevřené věrnosti Božímu slovu a schopné opravdové a účinné prosebné modlitby. Tato dávná proroctví se začaly uskutečňovat při konečném zjevení Boha v Ježíši Kristu a nyní skrze vylití Ducha svatého při udělování svátosti biřmování dochází naplnění v každém, kdo skrze tuto svátost uskutečňuje ve svém životě Boží vůli a roste ke stále větší podobě v Ježíši Kristu.

Přijď ze svými dary zas,
otče chudých mezi nás,
přijď nám srdce potěšit.

Úterý 6. března
Co dělá Duch svatý?
Sv. Jan Křtitel nejen ohlašoval příchod Mesiáše, ale i Ducha svatého.

Mt 3/4-12

Zatímco Syn jedná – nechává se křtít v řece Jordáně a Otec k němu promlouvá, Duch svatý ani nejedná, ani nepromlouvá a přesto je nepostradatelný v dialogu mezi Otcem a Synem. Co tedy dělá? Uskutečňuje  setkání Otce a Syna, stává se prostředkem komunikace. Ježíšovi sděluje Otcova slova zaslíbení a Otci zjevuje synovský vztah Ježíše.
Podobně je tomu i ve spojení mezi člověkem a Bohem. Biřmováním se toto spojení upevňuje a člověk v Duchu svatém nejen poznává Boží vůli ve svém životě, ale Duch svatý se za něj přimlouvá Otci vzdechy, které nelze vypovědět.

Nauč nás Boha Otce znát
a Syna jeho milovat
a v tebe Duchu svatý zas, důvěřovati v každý čas.

Středa 7. března
Odevzdávám svého Ducha
Každý člověk, byť sebevětší je v okamžiku své smrti odsouzen k ústupu do minulosti. U Ježíše je to jiné.

Lk 23/44-49

Ježíš v okamžiku smrti ode-vzdává svého ducha do rukou Božích. Až do této chvíle bylo působení Ducha vázáno pouze na jeho osobu. Tím, že jej odevzdává Otci může po svém zmrtvýchvstání propojit ducha člověka s Duchem Božím, který bude poslán od Otce a stane se skutečným utěšitelem v srdci každého člověka, který jej bude ochoten a schopen přijmout. Syn člověka byl nejen vyvýšen a zasedl po pravici Otcově v jeho slávě, ale také shromažďuje vykoupené lidstvo a vylévá na ně Ducha.

Ducha svého rač nám vlíti,
ať umíme s tebou žíti
a svým dílem přispěti
ke Kristově oběti.

Čtvrtek 8. března
Církev přijímá Ducha svatého
Církev je nové stvoření a nemůže ze rodit jinak, než z Ducha, ze kterého se rodí vše, co se rodí z Boha.

Jan 3/1-21

Ve SZ vidíme, že se Duch svatý projevoval stejně jako u prvních učedníků.
1. Divy a mimořádnými úkazy
(mluvení jazyky, uzdravování nemocných, vysvobozování
posedlých)
2. Neohroženost učedníků.
V prvním případě šlo o znamení, upozornění, že se přísliby dané Bohem naplňují, že obrácení a odpuštění hříchů je možné. Nadešla hodina, kdy Bůh vylévá Ducha na svou církev.  Nelze proto dnes očekávat, že Bůh bude tyto divy nutně opakovat, když víme, že žijeme v poslední době a zvěst evangelia je už známá po celém světě.

Duchu Svatý, připrav Pánu v našich srdcích jasný chrám
Ať jsme hodní jísti manu, kterou je Pán Ježíš sám.

Pátek 9. března
Působení Ducha svatého
Duch svatý je zároveň duchem Ježíšovým a pod jeho vlivem dnes církev znovu koná to, co konal Ježíš. 

Lk 22/39-46

Duch svatý dnes v církvi působí stejným způsobem jako v Ježíšovi. Nejenom, že hlásá jeho slovo, ale také se modlí a opakuje jeho modlitbu. Pokračuje v lámání chleba a díkučinění. V neposlední řadě udržuje mezi bratřími jedno-tu, jaká kdysi panovala okolo Ježíše.  Dokud totiž Ježíš žil, musel vynakládat trvalé úsilí na to, aby učedníky udržel u sebe. Nyní, když je pryč, jdou jeho učedníci sami v jeho šlépějích, protože přijali jeho Ducha.  On posílá vyvolené nejen hlásat evangelium až na konec země, ale také doprovází a vede činnost dnešních apoštolů.

Buď nám stálou ochranou, dej nám státi v každém boji s myslí Bohu oddanou.

Sobota 10. března
Život v Duchu
Jestliže v nás má Bůh zalíbení, tak je to pouze sláva Kristova v nás, která je nám dána skrze Ducha svatého.

2 Kor 3/7-18

Duch svatý byl tedy nejen slávou našeho Pána, ale i naší slávou. On nás přetváří k Božímu obrazu. Sv. Pavel nerozlišuje přísně mezi Duchem a Kristem, mezi životem v Pánu a životem v Duchu. Žít pro něj znamená nosit v sobě živého Krista a tím i Ducha. Být v Ježíši Kristu, znamená žít v Duchu svatém. Jenom díky tomuto tajemnému spojení, může sv. Pavel říci: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Každý biřmovaný křesťan přijímá nesmazatelné znamení toho, že jeho život má být životem v Duchu svatém, životem Krista v dnešní době.

Uč nás, této země syny, srdcem v nebi přebývat.

Neděle 11. března
Znamení Ducha
Život v Duchu nám však ještě není dán v plnosti, nýbrž je to život ve víře, který však přináší konkrétní zkušenost jeho působení.

1Kor 12/27-13/13

Jeho projevy jsou velmi různé, všechny však slouží evangeliu, jak ty mimořádné, vnějškové (dar jazyků, či uzdravování), tak především ty vyšší, o které zvlášť máme usilovat. Neboť jsou to právě dary víry, naděje a lásky, které nejen pomáhají vydávat svědectví, ale přede-vším budují tělo Kristovo. Skrze tyto vyšší dary Ducha svatého mohou ostatní lidé kolem nás poznat, že Kristovo evangelium není jen nějaká ideologie, ale skutečný život, do kterého je pozván každý z nás.

Ať tvé lásky žár bohatý,
stráví naše starosti.

Pondělí 12. března
Dary Ducha svatého
(podle Chales Journet:Vední Duchem svatým, Paulínky 2009)
V Písmu se nemluví o „darech“, najdeme je pod označením „duch“, „vanutí“, „dech“ (Iz 11,2-3) Slovo „dech“ znamená dýchání, vdechování  toho, co dává Bůh.

2 Kor 8/9

Slovo „dar" vyjadřuje, že člověk přijímá to co dává Bůh. Podobně jako plachta zachytává vítr, aby mohla loďka plout kupředu. Ducha sv. podobně jako vítr vidět nemůžeme, ale vidíme působení větru na plachty a dary Ducha v životě člověka.
Duch bázně
Paprsek ducha bázně, je čistým účinkem lásky. Obava že jsme zarmoutili lásku chybným jednáním, které se odčiní vždy jen nedokonale, obava že nás zaskočí naše city, které ještě nedokážeme dokonale ovládnout. Existuje však ještě něco hlubšího. To je bázeň milujícího, že nebude moci dost následovat Ježíše v jeho ponížení. (Mt 8,19-20)

Úterý 13. března
Duch síly
Duch síly přichází ke slovu v obtížných situacích, kde se jedná o spásu, o život ve víře a dobru. 

Mk 10/32-34

Když byl Ježíš pokřtěn, "Duch (ho) vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty …“ (Mk 1,12).
Druhým aspektem ducha síly je snášet pronásledování bez nenávisti a vzbouření, neboť by to znamenalo pro¬hru. Roku 177, za císaře Marka Aurelia, byli Lyonští mučedníci mučeni pokládáním na rozžhavené železné lavice a následujícího dne je čekalo totéž mučení. Dar síly vede člověka, aby nikdy nerezignoval. Duši pohlcuje horlivost – sv. Tomáš ji popisuje jako „intenzivní lásku, která nestrpí nic, co se jí příčí“.

Středa 14. března
Duch zbožnosti
Duch zbožnosti nás obrací k Bohu, abychom mu poděkovali nejen za to všechno, co nám kdy dal, ale také za to, kým je, a abychom ho uctívali jako Otce a Původce všeho co existuje.

Ef 3,13-19

Duch zbožnosti nechává  člověka objevovat všeobjímající moc Božího otcovství a jejich přijetí za Boží děti.
Díky tomu dokážou přijímat jako své bratry všechna stvoření, i ta neživá, se zákony které jim vládnou. Přebývá v nich shovívavost a neochvějná vlídnost. Tak jako Ježíš mohou přijímat všechno z Otcovy ruky. „Ježíš nevidí v Jidášovi jeho nepřátelství, ale vůli Otce, který ho miluje. Proto Jidáše nazývá přítelem“ (B. Pascal) Přijali od Ježíše tajemství, jak porazit zlo dobrem. Díky pokoji ve své duši jsou neporazitelní.

Čtvrtek  15. března
Duch rady
Žádné váhání, žádné průtahy. Jen jistý pohled a jasná rozhodnutí v nejtěžších okamžicích života.

Lk 12/11-12

Obrovská pohotovost, ucelenost. Ve dvanácti letech Ježíš ví, že musí zarmoutit srdce svých rodičů, ve třiceti je mu jasné, že má žádat křest od Jana. Jeho podobenství jsou tak silná a jasná, že každý cítil a ještě dnes cítí, že oslovují právě jeho, osobně. Ježíš čte v srdcích svých protivníků, rozkrývá jejich přetvářku. Nepřátelé mu kladou nástrahy: "Je správné platit daň císaři?" Odpoví-li záporně, roz¬dmýchá vzpouru, odpoví-li kladně, zradí spasitelské poslání Božího lidu ... Ale přichází jasná odpověď: ,, Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu" (Mt 22,21) I my zakoušíme intenzivně potřebu prosit o to, aby na nás sestoupil duch rady. Nebyl nám snad přislíben? To, co vykonal v Kristu, bude i dál činit ve své církvi.

Pátek  16. března
Duch poznání
Ježíš zvěstuje nauku "skrytou moudrým a rozumným". Je to znalost jiného druhu.

Kaz 1/18

Nepotlačitelné úsilí srdce zamilovaného do Boží lásky, které nic nezastaví v jeho hledání stop a znamení Boží pří¬tomnosti kdekoli ve stvoření. Všechny věci pro něj budou Božím znamením tak jako pro svatého Františka z Assisi.
Když nastane další moment, všechna stvoření vydají svědectví o nekonečné vzdálenosti, která je odděluje od Boha. Cloudel napsal „Kdyby o Tobě tento svět tolik nemluvil, moje trápení by nebylo takové.“ Představme si prázdnotu, která zůstane doma po milované bytosti.
Ještě vetší bolest působí pozná-ní, jak je odmítána Ježíšova láska.

Čím víc vzrůstá v duši láska, tím více v ní roste i cit
pro urážku lásky.

Sobota 17. března
Duch rozumu
Bůh je láska, a když duše setrvává v lásce, setrvává v Bohu, vzniká tu souzvuk mezi Bohem, který k ní mluví, a naslouchající duší. Její víra získává na pronikavosti, není to už plamínek olizující povrch dřeva, ale samotné dřevo se proměňuje v řeřavé uhlíky. Každá z pravd víry se stane světlem objasňujícím tajem-ství života.

1Kor 13/12

Milující přilnutí Benedikta Lambra k tajemství eucharistie překonalo vše, co o tom dokázal říci. O tomto venkovanovi vypráví svatý Jan Maria Vianney. Rolník odložil večer svůj rýč u dveří kostela a šel se posadit blízko svatostánku. Neměl knihu a jeho rty se nepohybovali. S obavou, aby nepromarnil čas se k němu sv. Jan Vianney přiblížil: „Copak tu děláte, pane?“ Labre ukázal na svatostánek a odpověděl: „Dávám mu zprávu a on dává zprávu mně!“

Neděle 18. března
Duch Moudrosti
Duch Moudrosti člověku dovoluje, aby měl ve víře podíl na Moudrosti, která shůry s mocí a lehkostí určuje a řídí všechny věci od jednoho až na druhý konec vesmíru.

1Kor 2/6-16

Cítí se, jakoby souzněl s tím, který svět stvořil, pak jej vykoupil na kříži, aby jej mohl jednoho dne proměnit ve slávě. Nemůže se ubránit obdivu před tajemstvím moudrosti, která nechává ve hře lidskou i božskou svobodu a kdy vítězství patří lásce. Svatý Augustin píše: „Všemohoucí Bůh, který jako svrchovaný pán ovládá všechny věci, je svrchovaně dobrý, a tak by nikdy nedopustil, aby se do jeho díla vloudilo sebemenší zlo, kdyby jeho všemohoucnost a dobrota ho nedokázaly obrátit v dobro.
Ponoření do božského pokoje jsou nade všemi bouřemi. Nezmate je žádný skandál. Mají ve věcech jasno.

Pondělí 19. března
Plody Ducha svatého
Žijeme-li vírou v Pána Ježíše, zákonitě se v našem životě objeví ovoce Ducha svatého.

Gal 5,22-23

Ovocem společenství s Bohem, ovocem Ducha svatého je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, věrnost, tichost, dobrota a sebeovládání. Nic nepřitahuje věřící i nevěřící lidi k Bohu víc než to, když vidí v životě lásku, radost, pokoj, smysl a řád. Život, který je ztvárněním těchto vlastností, je svědectvím pro Boha a pro smysluplnost křesťanské víry. Ovoce Ducha v životě křesťana je nezbytné. Přitom to však není naše zásluha, že tyto plody neseme. Ovoce Ducha není výsledkem výkonu křesťana nebo příčinou jeho spasení, ale je důsledkem pěstování živého přátelství s Bohem.

Duchu svatý, nauč mne správně se modlit.

Úterý 20. března
Láska, Radost a Pokoj
Plody Ducha svatého, nad kterými se dnes  můžeme zamýšlet, jsou:

Jan 15, 12-13

LÁSKA. Jedná se o lásku, která nám od přirozenosti není vlastní. Je to láska nesobecká, nezištná, láska, která miluje bez podmínek. Je založena na sebeobětování.
RADOST. Jde o radost z poznání Boha a Pána Ježíše, z odpuštění hříchů, z plánu spasení, z poznání pravdy, z nalezení smyslu života, ze společenství nových bratrů a sester, ze služby druhým.
POKOJ. Je to pokoj v nitru, vnitřní vyrovnanost, harmonie, klid. Je to Boží pokoj, který naplňuje člověka, aby byl spokojen a důvěřoval Pánu za všech okolností. Je to pohoda a soulad s Bohem i s lidmi.

Duchu svatý, lásko věčná, nauč mne dávat
dobrý příklad jiným.

Středa 21. března
Trpělivost a Laskavost
Plody Ducha svatého, nad kterými se dnes můžeme zamýšlet, jsou:

2. Petr 1, 5-6

TRPĚLIVOST. Trpělivý člověk zůstává i uprostřed shonu a nervozity vyrovnaný, klidný a vytrvalý. Má cíl a jde za ním navzdory všem překážkám. Nejde jen o potlačení zlosti. Trpělivý člověk je vždy ochoten odpustit a čekat na změnu u druhého. Nechce vše hned.
LASKAVOST. Laskavostí nazýváme projevy opravdové lásky v srdci. Laskavý člověk jedná s druhými lidmi tak, jak Bůh jedná s ním - se slitováním a velkorysostí. Jedná jemně a s úctou.

Duchu svatý,
světlo duši blažící,
nauč mne vidět
potřeby jiných a nezanedbávat dobré skutky.

Čtvrtek 22. března
Věrnost a Tichost
Plody Ducha svatého, nad kterými se dnes můžeme zamýšlet, jsou:

Zjevení 14, 12

VĚRNOST. Zde se myslí na věrnost vůči Bohu, sobě a druhým, věrnost vůči poznání, vůči Božímu zákonu. Člověk se staví čestně k životu, respektuje a ctí určité hodnoty. Je spolehlivý a důvěryhodný.
TICHOST. Tichý neznamená zakřiknutý. Tichý člověk nemusí být zá všech okolností zticha. Naopak, umí se postavit čelem k problémům a řešit mezilidské konflikty. Dělá to však s úctou k druhým lidem a pokorou. Bere na své bližní ohled, aby jim neublížil. Být tichý znamená být ohleduplný, pokorný a mírný.

Duchu svatý,
který konáš v duších zázraky, veď mne k dokonalosti.

Pátek 23. března
Dobrota a Sebeovládání
Plody Ducha svatého, nad kterými se dnes můžeme zamýšlet, jsou:

Titovi 3, 3-5

DOBROTA. Jde o životní orientaci na dobro, z níž vyvěrá postoj k druhým. Je to vlastnost, která odráží Boží dobrotu k nám. Je to kladný vztah k druhým, kdy jim přejeme dobro, přestože nám třeba ublížili.
SEBEOVLÁDÁNÍ. Člověk vyznačující se tímto ovocem se nejen nedá vyprovokovat, ale umí žít vyrovnaně - bez nenávisti, zloby a závisti. Dokáže ovládat své vášně a touhy a projevuje sebeovládání i v jídle a pití. Ví, co je prospěšné (to užívá střídmě) a co je škodlivé (toho se vyvaruje). Nevzteká se. Je vnitřně vychovaný, ukázněný. Má nad sebou moc, ovládá se. Je čestný v myšlenkách i činech.

Duchu svatý,
nauč mne žít
moudře a trpělivě.

Sobota 24. března
Poslušnost
Znakem pravé víry křesťana není schopnost dělat zázraky, uzdravovat, prorokovat nebo mluvit jazyky, ale život plný lásky a poslušnosti zjevené Boží vůle.
Mt 7, 21-23
Ryzost křesťana se nepozná podle výkonu nebo duchovních darů, ale podle ovoce Ducha, podle lásky a poslušnosti. Bez poslušnosti se nedá mluvit o následování. Pán Ježíš v kázání na hoře ukazuje, že opravdovost následování se nepozná podle uzdravování, prorokování, mluvení jazyky a podobně, ale podle poslušnosti jeho vůle, jeho zákona. Znamením pravého křesťana je nezištná láska, která se projevuje konkrétními činy služby a odpovědné poslušnosti. Takový život se vyznačuje ovocem Ducha. Jen tam, kde existuje nesobecká láska, mohou správně působit duchovní dary
Duchu svatý,
dobroto nekonečná,
dej mi vytrvalost v dobrém.

Neděle 25. března
Dary a Ovoce Ducha sv.
Duchovní dary jsou dány k službě druhým, ne pro oslavení člověka, pro vyvýšení jeho pýchy, pro jeho seberealizaci, pro prosazování jeho sobeckých zájmů.
2. Kor 4, 1-2
Různí lidé mají různá obdarování. Proto se vzájemně potřebujeme, smíme se doplňovat a charismaty oboha-covat. Žádný člověk nemá všechny dary a každý má aspoň jeden duchovní dar. To znamená, že jsme stvořeni do společenství. Máme se vzájemně obohacovat a spolupracovat. Ovoce Ducha svatého je tu proto, aby byla vidět funkčnost a praktičnost křesťanství. To, co lidi přesvědčuje o hodnotě křesťanství, nejsou řeči, ale opravdový zájem o člověka, soucit a činy lásky.
Duchu svatý,
který znáš i moji budoucnost, svěřuji do Tvé ochrany sebe, svoji rodinu, přátele a všechny lidi.

Týden po 5. neděli postní

Liturgie biřmování
Uvedení do tématu týdne

Ef 1/3-6

Působení Ducha svatého je rozmanité. Ale opravdu zvláštním způsobem se projevuje v liturgii. Patriarcha Antiochie Ignatios IV. v roce 1968 na IV. shromáždění Ekumenické rady církví ve švédské Uppsale řekl: „Bez Ducha svatého je liturgie jen vzpomínkovým rituálem. Ale s Duchem svatým je liturgie živou památkou.“.
A je tomu skutečně tak. Vždyť vznešené Boží dílo naší spásy, které je přítomné v Kristově velikonočním tajemství, církev slaví a prožívá ve svaté liturgii. Bohoslužba je výsostný způsob, jak zakoušet blízkost Boha Otce, vstupovat do Kristova velikonočního tajemství a to v síle a lásce Ducha svatého. Takovou je i liturgie svátosti biřmování. V tomto týdnu si připomene její hlavní části, abychom se i tímto způsobem připravili na blížící se obnovu této svátosti na slavnost Seslání Ducha svatého. 

Pondělí 26. března
Jednota iniciačních svátostí
„Svátostmi uvedení do křesťanského života - křtem, biřmováním a eucharistií - jsou položeny základy křesťanské-ho života.“    (KKC 1212)
Ef 3/14-21

Jednota těch svátostí je velmi silná. Papež Pavel VI. řekl: "Věřící, znovuzrozeni svatým křtem, jsou posíleni svátostí biřmování a potom jsou živeni pokrmem věčného života v eucharistii, takže díky těmto svátostem jsou schopni stále víc a stále lépe okoušet poklady božského života a rozvíjet se až k dosažení dokonalosti lásky." Když člověk zůstane někde „na půli cesty“, tak se nutně musí cítit duchovně oslabený. Tato duchovní jednota je také důvodem, proč katechumeni tyto svátosti přijímají všechny společně. I když u nás je také praxe, že nově pokřtění dospělí biřmování přijímají v katedrále, aby se zdůraznil význam širšího společenství církve.
Duchu svatý, upevni naši víru!

Úterý  27. března
Účinky svátosti biřmování
Účinkem této svátosti je plné vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den letnic. (KKC 1302)

Sk 2/1-4.14.32-33

Biřmování přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:
- hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství
- pevněji nás spojuje s Kristem
- rozmnožuje v nás dary Ducha svatého
- dokonaleji nás připoutává k církvi
- poskytuje nám zvláštní sílu Ducha, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovy svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za kříž.
Takový je výčet účinků této svátosti. Ale bez naší křesťanské aktivity tyto milosti zůstanou jako zasazená semínka, která nepřinesla plody, protože nebyla zalévána životodárnou vláhou.

Duchu svatý, daruj nám svůj pokoj a radost!

Středa  28. března
Příprava na biřmování
Příprava pokřtěných na přijetí biřmování je úkolem celého Božího lidu. (Nejen kněze!)

Sk 1,4-5.13-14

Kněz má povinnost dbát o to, aby všem pokřtěným byla dána možnost přijmout biřmování a aby přípravu vykonával s největší péčí. Ale za uvedení dětí do svátostného života jsou zodpovědní především rodiče. Kolikrát snažení kněze je jediné působení na duši mladého člověka, protože ze strany rodičů a prarodičů se jim nedostává pravé duchovní péče a přípravy. 
Příprava na biřmování má být zaměřena k tomu, aby vedla křesťana k důvěrnějšímu spojení s Kristem, k živější důvěrnosti s Duchem svatým, s jeho působením, s jeho dary a pobídkami, aby mohl lépe převzít apoštolskou zodpovědnost křesťanského života.

Duchu svatý, utvrzuj nás v pravdě!

Čtvrtek 29. března
Modlitba nad biřmovanci
Duch, který učí církev a připomíná jí všechno, co Ježíš řekl, ji také vychovává k životu modlitby.      (KKC 2623)

Sk 8/14 - 17

Vztažení rukou nad biřmovance od oltáře, které se koná s předepsanou modlitbou před pomazáním křižmem, je třeba považovat za velmi důležité, protože přispívá k plnějšímu pochopení svátosti biřmování. Zdůrazňuje se v ní návaznost na svátost křtu a přijetí plnosti a pomazání Duchem svatým. Již ve křtu jsme přijali Ducha svatého, proto se v této modlitbě zdůrazňuje plnost jeho darů právě výčtem sedmi darů Ducha svatého. A pomazáním Duchem svatým se myslí především poslání pokřtěného zvěstovat slovem i životem Kristovo evangelium.

Všemohoucí Bože, sešli na nás svého Ducha Utěšitele!

Pátek 30. března
Pomazání křižmem
Svátost biřmování se uděluje pomazáním křižmem na čele, které se dělá při vzkládání ruky a slovy: "Přijmi pečeť daru Ducha svatého".
Ex 40/9-16
Jeden krátký okamžik udělení svátosti biřmování, ale hned tři podstatné symbolické úkony - pomazání křižmem, vzkládání ruky a slova. Postupně si probereme tyto tři úkony. V liturgii biřmování je pomazání gesto, které činí biskup. My to vnímáme jako „duchovní pomazání“, tzn. jednorázové přijetí Ducha svatého. Ale je třeba ještě pomazání prožívat jako trvalý stav, způsob jednání, životní styl. Co můžeme pro pomazání učinit z naší strany? Pomazání Duchem je dar, ale my můžeme odstranit překážky, které brání jeho rozlití. Každý duchovní úkon prožívaný zbožně nám pomáhá zakoušet „libou vůni“ Ducha svatého.
Duchu svatý, rozmnož naši lásku!

Sobota 31. března
Vzkládání ruky
Vkládáním rukou uzdravoval Ježíš nemocné. ... Vkládáním rukou apoštolů je předáván Duch svatý. Církev uchovala toto znamení vylití Ducha ve svých svátostech. (KKC 699)
Sk 9/10 - 18

Vkládání rukou nám připomíná samotného Ježíše, protože on toto gesto často používal. Zvláště při uzdravování nemocných a při žehnání (např. dětem). Apoštolové přebírají od svého mistra toto gesto. A biskupové, jako nástupci apoštolů, tímto gestem pokračují v předávání Božího požehnání. Autor listu Židům zařazuje vkládání rukou mezi základní prvky křesťanské víry: pokání z mrtvých skutků, víra v Boha, učení o křtu a vzkládání rukou, učení o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Dnes je toto gesto nedílnou součástí obřadu všech svátostí. Ale všichni ho můžeme používat, zvláště při přímluvné modlitbě za bližního.
Duchu svatý, dej nám sílu    ke svědectví tvému Kristu!

Neděle  1. dubna
„Přijmi pečeť“
„Přijmi pečeť daru Ducha svatého“ znamená „Přijmi pečeť daru, kterým je Duch svatý“.
2 Kor 1/21-22

Pečeť je symbolem blízkým symbolu pomazání. Krista totiž „Bůh osvědčil svou pečetí“ (Jan 6,27), a v něm nám také Otec vtiskl svou pečeť. Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu. Proto duchovní pečeť je symbolem osoby Ducha svatého, autority Boží a my se stáváme vlastnictvím Boha. Tato pečeť Ducha znamená, že naprosto patříme Kristu, že máme být navždy v jeho službách, ale také je příslibem božské ochrany.
Protože obraz pečeti označuje nesmazatelný účinek pomazání Ducha svatého ve svátostech křtu, biřmování a kněžství, mluvíme o takzvaném „nezrušitelném znamení“, a proto tyto svátosti nemohou být znovu uděleny.
Duchu svatý,
vlej nám naději!