Velikonoce ve farnostech otce děkana

Mějme naději, jako ji měla Panna Maria, která se dívala na svého ukřižovaného Syna. Ona nezahořkla, nikomu nic nevyčítala, všechno s láskou přijímala, svou bolest v tichosti nesla, s nikým nic nerozebírala. Dokázala přijmout Boží vůli, vůli našeho Boha Otce. A právě tuto sílu, naději jsme si vyprošovali spolu s naším otcem děkanem o těchto velikonocích.

Každý z nás prožíváme ve svém životě dobu postní (bolesti života), dobu velikonoční (radosti života) a mezidobí (běžný život). V každém období, které prožíváme, mějme naději ve vzkříšeného Pána Ježíše a v Pannu Marii. Nezapomínejme chválit a děkovat, vše bolestné svěřovat a obětovat. Každý z nás pracujeme na svém políčku, někdy sázíme, jindy oráme, pak zaléváme a také máme radost, když smíme vidět rozkvetlé a zralé plody na našem záhonku. Bůh je sluncem, dává světlo, vláhu. Jen z těch našich políček nikdy nikam neutíkejme, buďme věrní svému poslání, své službě, naplňme Boží vůli po vzoru Panny Marie, vždyť je s námi celé nebe. Požehnané velikonoce se vzkříšeným Ježíšem a s Pannou Marií. Ať jsou vždy naší láskou, vírou a nadějí.