Otec děkan se málem stal žákem náboženství

V pátek 14.12.2012 přišli do náboženství a na flétnu dvojčata kluci Pepa s Kubou. Už ve dveřích se radostně usmívali a svírali něco v ruce. „Copak to máte?“ ptám se jich. „Maminka nám koupila autíčka“ nadšeně odpovídají a hned mi je ukazují. Autíčka byla ještě zabalená, vybalili jsme je a mezitím, co vařím čaj, už auta jezdí po plovoucí podlaze ve farní kanceláři, kluci po čtyřech za nimi uhánění a radují se. V tom vstoupí do kanceláře otec děkan... 

Je slavnostně v kvádru oblečený, v černém kabátu nastrojený, čekají ho dvě mše svaté a také přednáška pro zaměstnance charity v Žulové. „Tady je veselo, ahoj kluci“ zdraví naše prvňáčky od dveří. Pepíček ze země držící autíčko v ruce se na něj s údivem podívá a upřímně říká: „Ty taky chodíš?“ Otec děkan s úsměvem odpovídá: „Taky jsem dříve chodil do náboženství : -).“   

Tak to vidíte, přesto, že děti vědí, že je to pan farář, klidně by ho vzaly mezi sebe do výuky náboženství i flétny a půjčily by mu i svá autíčka, která mu samozřejmě nezapomněly hned ukázat. A kdo ví, co by si upřímně otec děkan vybral, jestli výuku náboženství s dětmi nebo přednášku v sále plném lidí : -).